Méně auto, více umělecké dílo na kolech. DS N°4 osloví detaily a ohromí cenou

Pozorní čtenáři a nadšenci moc dobře ví, že koncern Stellantis zahrnuje nepřeberné množství automobilek, až by se v tom jeden ztratil. Dohromady jich totiž vlastní čtrnáct, z toho tři v Evropě takřka nefungují. Pokud vám to přijde jako mnoho, není se příliš čemu divit, sám generální ředitel skupiny Stellantis, Antonio Filosa, totiž v rámci restrukturalizace koncernu plánuje některé značky sloučit pod jejich mateřské.

Jednou z nich je právě DS Automobiles, která vznikla odpojením od mateřského Citroënu v roce 2014. Navazuje na původní Citroëny DS, které zná snad každý díky jejich hereckému výkonu ve filmové sérii Fantomas, a patří mezi prémiové automobilky mateřského koncernu. Narozdíl od Maserati ale DS využívá běžnější techniku ostatních aut značky, takže běžný řidič možná spíše ocení jednodušší dostupnost servisu než prémiové pohonné jednotky.

Dnes tu ale máme jeden z bestsellerů automobilky - DS N°4, kompaktní crossover, navíc v elektrické verzi E-Tense. Ten dostal minulý rok facelift, během kterého se přejmenoval z DS4 na N°4, vylepšený elektrický pohon a fešnou edici Jules Verne, která oslavuje slavný román Cesta kolem světa za osmdesát dní. Právě tu jsme v rámci klasického týdenního testu vyzkoušeli.

DS N°4 patří mezi vozy, které snad nikoho vzhledově neurazí. Subjektivně musím říci, že patří mezi nejkrásnější crossovery, které na našich silnicích vůbec můžete potkat - nízká silueta karoserie působí tak elegantně, jak to jen u kompaktního crossoveru vůbec jde.

A to na silnici koukáte jen na auto jako celek. Jakmile se k vozu přiblížíte a začnete zkoumat detaily, N°4 oslní snad ještě více. Krásné křivky na zádi i komplikovaná světla se svítícím vzorem trojúhelníků prostě fungují neuvěřitelně a naprosto chápu, že si DS někdo koupí vysloveně jen kvůli povedenému designu.

I uvnitř N°4 působí velmi povedeně, byť zde už spřízněnost s plebejštějšími značkami koncernu bystré oko pozorovatele v detailech objeví. Nicméně stále působí kvalitně, materiály jsou dobré, tvrdé plasty objevíte jen na místech, kam se nesahá a barevná kombinace edice Jules Verne s modrou kůží na sedačkách a bílou alcantarou na palubní desce je efektní.

Prostoru je na komfortních předních sedačkách více než dost, posez je příjemný a na poměry crossoverů relativně nízký, překvapí akorát poloelektrické ovládání sedadel. Horší už je to ve druhé řadě, která je očividně spíše nouzová - sám za sebe si prostě nesednu. Zavazadlový prostor pak disponuje základním objemem 430 litrů a sklopením zadních sedadel ho můžete zvětšit až na 1240 litrů.

Abych ale jen nechválil, je nutné říci, že uživatelsky není DS nejpříjemnější. Tlačítek je totiž sice dost, nicméně například pro ovládání klimatizace je nutné nejprve tlačítko zmáčknout pro vyvolání menu na infotainmentu a pak na dotykovém displeji ovládat teplotu, nebo výhřevy sedadel.

Což není nejrychlejší. Celý systém je sice hezký, kdyby reagoval aspoň trochu svižně. Tady se šetřilo na špatném místě, zasekanost systému lze navíc občas i slyšet při poslechu hudby. I kabelem spojený telefon při zrcadlení totiž občas nedokázal přehrávat hudbu bez sekání. To je poněkud smutné a nebývá to dnes běžné ani v autech za třetinovou cenu.

Alespoň, že vypnutí povinných asistentů lze provést jako ve všech vozech Stellantisu na pár kliknutí. Stačí zmáčknout tlačítko s piktogramem auta a vyvolat menu na obrazovce. Vybavenost vozu asistenčními systémy pak je spíše průměrná, chybí například držení vozu v pruzích při zapnutém tempomatu.

DS se v internetových diskuzích často vyčítá, že své vozy staví na plebejských základech a že jde jen o přikrášlené Citroëny. Je pravda, že DS N°4 stojí na základech platformy EMP2, kterou sdílí s aktuálním Opelem Astra nebo Peugeoty 308 a 408, nicméně ze všech spřízněných vozů jezdí DS možná nejkomfortněji.

Ani jednoduchou zadní nápravu totiž na nerovnostech poznáte až v krajních případech, kdy má tendence zadek odskakovat. Většinu času je ale N°4 příjemně plavné, a přitom relativně jisté - nemáte pocit, že by se auto mělo překlopit na bok, nebo že by náklony karoserie byly až příliš výrazné.

Jde zkrátka o příjemný kompromis, který nedělá ostudu. Nejlépe je N°4 na pěkných okreskách s občasnou “vlnou”, kde se krásně zhoupne, nicméně ostudu nedělá ani ve městě, výmoly a retardéry bere s grácií. Trochu horší je to s řízením, které je poněkud odtažité, ale to bych N°4 neměl ani za zlé - cílovka by to zcela jistě neocenila, kdyby byl volant tuhý a předával nějakou vazbu.

DS N°4 využívá jeden přední elektromotor s výkonem 213 koní, který čerpá energii z menší baterie o kapacitě 58,3 kWh. Akcelerace tak nepatří mezi vlažné, ze semaforu odstartuje poměrně svižně, ale ve vyšších rychlostech na dálnici už začíná lehce upadat, při příměstském provozu je ale naprosto dostačující a brzdit nikoho nebudete.

Pochvalu si zaslouží za slušnou efektivitu. Já jsem jezdil po Praze a okolí většinou za nějakých 13-14 kWh/100 km, nicméně občas jsem viděl i hodnoty okolo 11 kWh/100 km. Překvapivě je N°4 docela efektivní na dálnici, kde si bere okolo 18 kWh/100 km při běžné cestovní rychlosti 130 km/h, což je mimochodem srovnatelné s běžnou Teslou Model 3, která patří mezi nejefektivnější dostupné elektromobily.

Díky menší baterii je ale dojezd poněkud podprůměrný, v městském provozu se bavíme o necelých 400 kilometrech, na dálnici budete rádi za 300 kilometrů - v případě, že budete jezdit z plného nabití do úplné nuly. To se navíc nedá ani doporučit, protože nabíjení je hlavním kámenem úrazu N°4. DS totiž slibuje maximální rychlost 120 kW na patřičném stojanu, což jsem vyrazil vyzkoušet s takřka vybitým autem na 150 kW stojan společnosti PRE.

Auto si vzalo nejvíce 91 kW, nicméně rychlost poměrně rychle padala, jak je vidět na grafu. 65% baterie jsem tedy nabíjel více než půl hodiny, což je dost tristní výsledek a na delší cestě bude ještě otravnější. DS N°4 tak zůstává spíše elektromobilem vhodným jako druhé auto do rodiny, které se bude nabíjet doma.

DS N°4 E-Tense je v edici Jules Verne skutečně pohledné, osloví krásnými detaily i povedeným interiérem. Potěší i skvělou spotřebou, neurazí dynamikou, akorát po něm nechtějte rychlé nabíjení ani příliš rychlé reakce infotainmentu.

Nicméně za bezmála jeden a čtvrt milionu korun jde o velmi specifické auto, které si své zákazníky bude hledat velmi obtížně. Ano, jde pohledově o prémiový automobil, ale s technikou, která ani po faceliftu není příliš konkurenceschopná.

DS N°4 je sice nejkrásnější, konkurence ale nespí. Srovnali jsme jej s Renaultem Megane E-Tech nebo plug-in hybridní Cuprou Formentor na tomto odkazu.