Hyundai Santa Fe je pohodlný koráb pro celou rodinu s nádechem luxusu. Peněženku příliš nezabolí

Sen každé české rodiny je nepochybně Škoda Kodiaq, nebo aspoň tak mi to přijde u nás v ulici na předměstí Prahy, kde ho potkávám snad u každého druhého domu. Není se čemu divit, móda SUV pomalu vytlačuje normální kombíky z trhu a velké auto se prý v případě, že vozíte malé potomky, hodí. Navíc se z velkého SUV u nás stal jakýsi symbol statusu, že jste to v životě dotáhli daleko.

Jenže kategorie větších rodinných SUV je poměrně nabitá konkurencí a Kodiaq, jakkoliv dobrým autem je, není z mého pohledu tou nejvýhodnější volbou. Zajímavou alternativou totiž může být právě Hyundai Santa Fe, který je v současné generaci z mého pohledu velmi povedené a pohledné auto. Život s ním ale může být i pěkně otravný, jak jsem se přesvědčil během klasického týdenního testu.

Santa Fe zaujme na první pohled už vzhledem. Ten odpovídá aktuálnímu designovému jazyku značky s retro nádechem, takže zde nechybí jednoduché hranaté tvary s několika zajímavými detaily. Zadní části vozu dominují obří páté dveře, zároveň zde najdeme snad jedinou designově slabší část - zadní svítilny, které jsou umístěné podivně nízko.

Díky jednoduchým tvarům karoserie ale Hyundai naplno využívá půdorys vozu ve prospěch prostornosti. Santa Fe je zkrátka obr se sedmi místy a opravdu širokým zavazadlovým prostorem, byť litrově na Kodiaq ztrácí zejména kvůli nízko umístěné roletě. Nad ní je totiž spousta dalšího místa, které se už do tabulek nezapočítává.

Prostoru pro cestující je pak všehovšudy dost. Druhá řada je posuvná, takže i na zadní sedačky ve třetí řadě se bez větších problému vejde i normálně stavěný člověk, který tam rozhodně trpět nebude. Má dokonce i vlastní ovládání intenzity klimatizace, byť ta je pouze dvouzónová. Druhá řada odsunutá až dozadu pak nabízí místa na nohy dostatek a krajní sedačky jsou dokonce i vyhřívané.

Přední sedačky jsou pak to nejpříjemnější místo v celém autě. Potěší nejen pohodlím, mají totiž vyhřívaní i ventilaci, hlavně jsou ale příjemně křesílkové, byť nabídnou i nějaké boční vedení. Pochvalu musím směřovat i k excelentnímu výhledu, protože A sloupky nejsou příliš široké, zpětná zrcátka jsou dostatečně velká a díky hranaté karoserii je výhled dozadu skvělý.

Samotný interiér pak působí na pohled až prémiově, zejména v této testované hnědé Nappa kůži. Kůže na palubní desce je pouze imitace, ve skutečnosti je to plast, minimálně hliník a dřevo ale působí opravdově. Ocenit musím řadu úložných prostor, třeba dvě schránky před spolujezdcem, i dvě bezdrátové nabíječky, které bohužel nejsou ventilované.

Pochvalu si zaslouží Hyundai za uživatelské prostředí. To je totiž plné tlačítek a třeba klimatizace dostala svůj vlastní panel, který sice není tlačítkový, ale nic se na něm nemění jako na displeji, takže se dá ovládat po chvilce cviku i po slepu. Samotný infotainment je pak relativně přehledný a svižný, zrcadlení telefonu funguje bez potíží.

Kamenem úrazu jsou asistenční systémy, respektive jejich integrace. Snažím se je v každém autě nevypínat, abych je pořádně vyzkoušel, ale tady to prostě nešlo. Ano, na vedení v pruhu s ikonkou zeleného volantu nemusíte mít zapnutý adaptivní tempomat a funguje dobře. Povinný asistent proti překročení rychlosti i hlídání pruhů se dá vypnout na volantu, což vřele doporučuji, jinak vás na úzké okresce bude tahat do protisměru a pípání "hlásítka", které si špatně přečetlo značku, vás začne po chvilce pořádně vytáčet.

Nejhorší je však sledování pozornosti, které mě neustále buzerovalo, že nesleduji cestu, nebo dokonce posílalo na přestávku po pouhých pěti minutách jízdy, což doprovází hlasitými pípnutími. Pokud jsem dále pokračoval v jízdě, zhruba po dalších dvaceti minutách se opět rozpípal, ale tentokrát na výrazně delší dobue - zhruba půl minuty. Neumí totiž nejspíš fungovat se slunečními brýlemi a já bez nich odmítám jezdit. Řešením je přelepení kamery na volantu neprůhlednou páskou, protože vypínání je umístěné hluboko v podmenu asistentů.

Jakmile ale všechny asistenty povypínáte, Santa Fe je vlastně velmi příjemným společníkem na cestování. Kromě komfortních sedaček je totiž předností auta i slušné odhlučnění kabiny, které patří mezi to lepší v rámci třídy. Podvozek je pasivní a naladěný zejména na komfort, takže retardéry nebo rozbitá cesta pro něj nejsou problém a příliš ran do interiéru neproniká.

Při rychlejším stylu jízdy ale podvozek nepřidává na jistotě, cílí zejména na klidnější řidiče, kteří ocení spíše komfort a klidné pohupování. V tom řidiče podporuje i řízení, které nepředává v podstatě žádnou zpětnou vazbu, byť není příliš měkké ani v komfortním režimu. To však neberu jako výtku, na rychlejší jízdu zkrátka velká SUV nejsou určená.

Pod kapotou Santa Fe můžete mít buď hybridní, nebo plug-in hybridní ústrojí spojené s přeplňovaným čtyřválcem 1.6 T-GDI. Obě varianty jsou spojené se šestistupňovým automatem a v případě verze Calligraphy jde vždy o čtyřkolku. My jsme na test dostali hybridní variantu s výkonem 239 koní.

Ta s takřka dvoutunovým SUV nemá žádný problém a z křižovatky umí zrychlit obstojně, byť o nijak zásadně rychlé auto nejde. Primárně jde o komfort, zrychlení působí ve vyšších rychlostech spíše vlažně a reakce na plyn nejsou nijak drasticky rychlé, což ale jen přidává na komfortu posádky.

Tomu nahrává i převodovka, která řadí neznatelně a pádla pod volantem v podstatě nepotřebujete, odhlučnění motoru je také excelentní a nevíte o něm do chvíle, než vytočíte motor do vyšších otáček. Pochvalu si zaslouží i sladění hybridního systému, o připojení spalovacího motoru totiž Hyundai nedává vůbec vědět.

Hybrid pak potěší šetřivé řidiče svou spotřebou. Po městě umí jezdit klidně okolo šesti litrů, zatímco na dálnici si vezme jen mezi sedmi a osmi litry, což jsou na tak velké auto výborná čísla. Meziročně si pak pohoršila nádrž ve prospěch vyšší hmotnosti přívěsu až dvě tuny, jelikož objem klesl na 55 litrů.

Hyundai Santa Fe je velmi příjemným společníkem pro každý den. Komfortní podvozek možná nepodporuje vymetání okresek, oceníte ho však při jízdě po pražských tankodromech. Hybridní ústrojí je místy letargické, ale jeho sladění zvládl Hyundai na jedničku. Největší výtku si tak zaslouží asistenční systémy, které celý dojem z pohodového auta kazí.

V rámci třídy velkých SUV ale patří mezi to lepší, co si můžete pořídit. V našem katalogu jsme ho srovnali se Škodou Kodiaq, Volkswagenem Tayron a elektrickou alternativou v podobě Hyundai Ioniq 9. Srovnání najdete na tomto odkazu.