Dojede přes tisíc kilometrů a konkuruje výrazně dražší Octavii. Opel Astra je sen každého obchoďáka

Opel je sice tradičně nejlevnější německá automobilka, v posledních letech to ale neměla jednoduché. S prodejem pod křídla PSA (dnes už Stellantisu) totiž přišel o výbornou Insignii, kterou ve druhé generaci považuji za jedno z nejpříjemnějších aut ve své třídě. Aspoň Astra, stálice nabídky a tradičně oblíbenec fleetových manažerů, zůstala.

Jenže s novou generací, označovanou jako L, přišla výrazná změna. Astra se změnila z primárně užitkového a až pak hezkého vozu na designově zajímavé auto, skončily výkonné naftové motory a do nabídky byla zařazena i elektrická varianta. Astra totiž stojí na platformě EMP2, kterou sdílí s Peugeotem 308 SW. Byla by ale škoda ji odmávnout jako přeznačkovaný Peugeot, protože Astra je dost možná nejlepší nabídkou v této třídě.

Šestá generace Astry už je na trhu přes pět let, facelift představený letos tedy mírně upravuje vzezření vozu. Tím nejviditelnějším prvkem je nová maska označovaná jako Vizor, která přidává prosvětlené logo značky a nové světlomety Intelli-Lux HD. Sice s prosvětlením loga přišla o 360° kameru, logo je ale důležitým designovým prvkem.

Kolem něj jsou totiž osvětlené pásy, které v noci efektně svítí. Má připomínat kompas, ale řekněte sami - není to spíše zaměřovač? Samotná světla jsou pak špičková, při rozsvícení přehrají pěknou hru s trojúhelníky před sebou, hlavně ale promění noc v den a okolní provoz perfektně vykrývají. Tak rychlý a efektní tanec dálkových světel je dnes stále spíše vyhrazen pro vozy vyšších tříd.

Uvnitř se pak příliš změn neudálo. Interiér je stále orientovaný na řidiče, displeje jsou dobře zakomponované do palubní desky a působí jednoduše, přitom prakticky. Pochválit musím přítomnost tlačítek pro většinu důležitých funkcí, včetně výhřevů sedadel nebo klimatizace. Materiály působí většinou velmi dobře, bohužel párkrát něco v testovaném kousku zavrzalo v palubní desce i ze zadní části vozu. To trochu kazí jinak velmi přesvědčivý dojem.

Astra je stále kompaktní auto, na zadních sedačkách příliš místa nehledejte, sám za sebe se posadím pouze s odřenými koleny. Většina prostoru je totiž vyhrazena pro přední místa, kde se sedí skutečně královsky dobře i díky příplatkovým AGR sedačkám. Ty mohu jen doporučit, jsou dobře nastavitelné a ani po celém dni za volantem z nich nebolí záda. Zavazadlový prostor verze Sports Tourer (nebo-li kombi) je pak velmi slušný a nabízí i dost místa pod podlahou.

Displeje najdete v Astře celkem tři - infotainment, digitální přístrojový štít a head-up displej. Přístrojový štít má přehlednou grafiku a příliš věcí v něm nenastavíte, na druhou stranu to ani není tolik potřeba. Spíše stejně oceníte head-up displej, který promítá na čelní sklo. Jeho nastavení pozice však nehledejte v infotainmentu, ovládá se stejným čudlíkem jako zpětná zrcátka. Ano, hledal jsem to hodně dlouho, přitom je to tak jednoduché a rychle dostupné řešení, že by jej mohli převzít i jiní výrobci a nezlobil bych se.

Samotný infotainment je pak jednoduchý a přehledný. Lepší rychlost a stabilita (během testu se jednou sám zrestartoval) by sice neuškodila, ale pro běžné používání je to dostačující. Zase tolik do něj totiž chodit nemusíte nejen díky přítomnosti tlačítek v interiéru, Opel má i jedno z nejlepších řešení vypínání asistenčních systémů na trhu.

Jsou tu samozřejmě všechny, kamera sledování pozornosti je nevzhledně umístěná na A sloupku, ale neotravují. Jsou tiché a sledování pozornosti pípne až ve chvíli, kdy skutečně provoz nesledujete. Tak dobře a vesměs neotravně nastavené asistenty jsem už dlouho v novém autě nezažil, navíc je ale snadno vypnete. Vyberete si ty, které nechcete a podržením tlačítka s ikonou auta se během okamžiku vypnou. Takové řešení by měl nabízet každý.

Ukazuje se, že doba se obrací. Dříve bylo běžné, že naftový motor byl v nabídce výrazně dražší, u Astry je ale 1.5 CDTi v základu a za benzínový Puretech si připlatíte deset tisíc. Přitom právě základní diesel dává v Astře největší smysl, pokud najezdíte opravdu hodně kilometrů.

Na rovinu si řekněme, že výkonu na rozdávání příliš nemá. 130 koní sice s Astrou nemá až tolik práce, dynamičtější řidiči by ale mohli být poněkud zklamaní. Reakce na pedál na podlaze je v dálničních rychlostech slabší, 1.5 CDTi je zkrátka emisními normami už přiškrcené, ale po chvilce se rozhoupe a vyrazí.

Mnohem větší radost dělá při ustálené rychlosti, jednotka je totiž kultivovaná, po zahřátí o ní skoro nevíte. Klidnější řidič navíc ocení spojení s osmistupňovým hydroměničem, který nekope a opět o sobě nedává příliš vědět. Dynamika sice není oslnivá, pro běžného řidiče je však bohatě dostačující.

Ten ocení i velmi slušnou spotřebu. Můj průměr za celý test se ustálil na 5,1 l/100 km, přičemž po městě a příměstských cestách si bral okolo 5,5-6 litrů. Spotřeba se ale výrazně snížila ve chvíli, kdy jsem vyrazil na okresky a dálnici. Při dálničních 130 km/h si bere okolo 4,7-5 litrů, v nižších rychlostech se ale podíváte i pod čtyři litry. Pokud s plynovým pedálem budete opatrní, dokážete ji stlačit i ke 3,5 l/100 km na okreskách. Dojezd tak snadno přesáhne 1000 kilometrů.

Podvozkově je Astra trochu tvrdší. Na některých příčných nerovnostech dokonce nepříjemně poskočí i v dálničních rychlostech, to ale přisuzuji příplatkovým 18” diskům - na standardních 16” bude určitě pohodlnější. Jakmile je ale cesta v dobrém stavu, Astra působí jistě a vychutnáte si i klid na palubě. Je totiž zároveň i výborně odhlučněná, za což vděčí dvojitým akustickým sklům vepředu. Opět další prvek, který bývá vyhrazený pouze zásadně dražším autům.

Zatáček se ale nebojí, umí být i poměrně rychlá. Jen se karoserie poměrně dost kroutí kvůli velkému zadnímu otvoru pátých dveří, to bych ale Astře ani tolik nevyčítal, protože to je v rámci malých kombi běžné. Horší je to s řízením, které je absolutně bez citu a přeposilované, takže i když se rozjedu a ztuhne, stejně v něm cítíte pouze umělost a nulovou zpětnou vazbu.

Astra je i po faceliftu skvělým společníkem, který neotravuje. Asistenty snadno vypnete a přední sedačky s certifikací AGR jsou až exkluzivně komfortní. Motoricky je sice slabší, pro klidného řidiče však stačí. Navíc šetří peněženku nízkou spotřebou, takže jde o skvělou fleetovou volbu. Řidiči navíc ocení bohatou výbavu s prvky, které v této třídě nejsou zdaleka běžné.

To vše za poměrně rozumnou cenu. Astra startuje na 609 990 Kč, verze Ultimate pak vyjde o 130 tisíc dráž. Připlácet má v takové výbavě smysl už jen 25 tisíc za excelentní sedačky, jinak je zde už v podstatě vše, co potřebujete k spokojenému cestování na dlouhých trasách.

Konkurencí Astry je sesterský Peugeot 308 SW, prodávaný za podobné peníze, nebo Škoda Octavia. Srovnání si ale zaslouží i s Kiou K4 nebo Hyundai i30, na tomto odkazu jej najdete v našem katalogu.