Naftový Opel Astra ST je ideální polykač dálničních kilometrů. Boduje i velkým kufrem

Je to zvláštní trend – rodiny loví svá auta v kategorii SUV a kombíky nižší střední třídy obvykle přehlíží. Mají asi pocit, že se do krabic na kolech sbalí lépe. Že to není tak úplně pravda dokazuje i Opel Astra Sports Tourer. Nabízí dostatek prostoru pro zavazadla i posádku. A vzhledem k tomu, že se stále prodává s naftovým čtyřválcem, rozhodli jsme se ho prověřit na téměř 2000 km dlouhé cestě na hory a zpět. Ostatně, sami zástupci Opelu o něm hovoří jako o ideálu na dálnice. Proto nás zajímalo, co je na tom pravdy.

S Opelem Astra už máme podobnou zkušenost. Loni zjara jsme ho vzali na cestu po Portugalsku, kde jsme s benzinovou jedna-dvojkou ujeli také dva tisíce kilometrů (více v článku vlevo). Na zimní dovolenou v Dolomitech je ale lepší kombi, přece jen lyžáky a helmy zaberou víc prostoru než standardní zavazadla. Lyže jsme dali do magnetického držáku na střechu. Na cestu jsme byli tři, z toho dva lyžaři a tchyně jako doprovod. Přesto nebyl problém s kufrem, protože nabízí objem 597 litrů. Díky tomu zbylo ještě dost prostoru pro nákup italských lahůdek na zpáteční cestě.

Zavazadelník je potřeba vyzdvihnout i díky jeho praktičnosti. Zadní sedadla se totiž sklápí v poměru 40:20:40, takže se pohodlně převáží delší náklad, aniž by bylo potřeba měnit zasedací pořádek v kabině. Toho jsme využili párkrát při rychlém přejezdu na sjezdovku se suchými lyžemi. Jsou tu také dvě kapsy a dvojitá podlaha, pod kterou schováte drobnosti. Jak je na tom Opel Astra ST ve srovnání s konkurenty, to se můžete podívat v našem porovnávači, který najdete pod tímto odkazem.

Není tajemstvím, že Opel Astra ST mezigeneračně výrazně narostl o 70 mm na celkovou délku 4642 mm, což je také o dost víc než u hatchbacku. Z bočního pohledu působí záď opravdu hodně nafoukle, ale celkově jde o velmi pohledné kombi. Zejména v pěkné barevné kombinaci s černými koly, tou známou čelní maskou zvanou Visor nebo zajímavě vyřešenou zádí. Světla tu tvoří takový kříž s velkou couvací „lampou“ uprostřed nárazníku, která ve tmě rozzáří prostor za vámi.

V interiéru žádné zásadní změny proti hatchbacku samozřejmě nenajdete. My jsme si ale museli chvíli zvykat na palubní desku. V tmavém provedení působí poněkud německy stroze a studeně, nenašli jsme vyloženě žádný pěkný detail. Zpracování je ale na dobré úrovni, ačkoliv prim hraje plast. Po první polovině dlouhé cesty jsme si ale nakonec zvykli a docela i ocenili fakt, že středová obrazovka (obě mají úhlopříčku 10 palců) je výrazně nakloněná směrem k řidiči. Dobře se tak ovládají funkce vozu. Druhým zásadním pozitivem je fakt, že tu stále zbyla fyzická tlačítka ve dvou řadách. Přední slouží klimatizaci, zadní pak dalším funkcím včetně vyhřívání sedadla nebo nastavení.

Protože Astra nabízí bezdrátové zrcadlení mobilních telefonů, můžete směle zapomenout na poněkud zastaralou integrovanou navigaci a pohodlně využívat funkce Apple CarPlay nebo Android Auto. Navigace přes Google Maps pak může promítat data i na přístrojový štít. Telefon odložíte do uzavíratelné schránky, kde je kromě bezdrátového nabíjení k dispozici připojení i přes dvě USB-C zdířky a 12V zásuvku. To kvitujeme, protože některé automobilky od ní upouští. Fakt, že se naftový motor prodává jen s automatickou převodovkou, znamená i víc prostoru na středovém tunelu. Volič je totiž opravdu minimalistický a pak už je tu jen tlačítko na výběr jízdních režimů, které nám u dieselu připadá v podstatě zbytečné.

A jak jsme se cítili na palubě? Vpředu nebyl problém, vzadu je už méně prostoru na nohy větších cestujících. Podle našeho redakčního měření je ve voze 148 cm podélného místa, což je o dva centimetry víc než v sesterském Peugeotu 308 SW. Nicméně třeba ve srovnání s odcházejícím Volkswagenem Golf zkoušený Opel Astra pokulhává, chybí mu na něj celých šest čísel k dobru, což už opravdu vzadu znát je. S místem na hlavu jsou si všechny tři vozy podobné. Víc detailů vozu si můžete prohlédnout v následující fotogalerii:

Benzin, nafta, plug-in - Opel Astra ST by měl širokou nabídku motorů, škoda že čistě spalovací motory mají výkon jen 81 nebo 96 kW a pro více síly už musíte sáhnout po jednotce 1.6 PHEV. Taková je ale dnešní politika, takže můžeme být rádi, že se diesel zachoval. Byť jen v jediné podobě 1.5 CDTi 96 kW s osmistupňovou automatickou převodovkou ve výbavě Edition za 669 990 a GS za 749 990 korun. A právě tohle auto jsme si vzali na naši cestu. Kompletní ceník Opelu Astra Sports Toure najdete v našem katalogu, skrývá se pod tímto odkazem.

Jednotka je na první poslech hlučnější. Vibrace tu sice nejsou, ale čtyřválec se přece jen ozývá svým typickým klapotem při stání ve městě nebo při prudší akceleraci v nízkých rychlostech. I to je důvod, proč by lidé více cestující po metropoli měli raději sáhnout po benzinové jedna-dvojce, která je naopak příkladně tichá a se stejným výkonem a výbavou vyjde o 50 tisíc korun levněji. Kdo ale potřebuje jezdit dálky, nedá podle nás na naftu dopustit.

Ve vyšších rychlostech klapot mizí a na palubě je už stejný komfort jako se zážehovou motorizací. Karoserie kombíku je příkladně aerodynamická, proto je na palubě klid i při dálničním tempu, kdy jednotka točí zhruba 2100 ot./min. Na klidné svezení je nastaven i hladce řadící automat. My jsme se za dva tisíce kilometrů cesty dostali na průměr 6,2 litru nafty na 100 km, což je o 1,3 litru víc než uvádí tabulka. Nicméně je nutné brát v potaz, že jsme většinu času na střeše měli nosič se dvěma páry lyží, což výsledek značně zhoršuje. Za pravdu nám dává několik jízd mimo město bez nosiče, kde jsme se dostali na 5,5 litru. S nádrží o objemu 52 litrů paliva tak máte nárok na skoro tisícovku ujetých kilometrů.

Nutno podotknout, že motor o výkonu 96 kW není žádný trhač asfaltu. Tu a tam jsme si říkali, že by ještě jedna silnější jednotka v nabídce vůbec nebyla na škodu. Zejména pod naším zatížením jsme zažívali docela vlažnou dynamiku. Prázdné auto jen s řidičem však jezdí dostatečně a poskytuje i dost prostoru pro pohodlné předjíždění.

Podvozek je pocitově naladěn na tužší notu. Nebojte se ale nějakého bouchání, spíš dodává pocit stability a jistoty ve vysokých rychlostech. Na rozbitých italských okreskách jsme se museli pečlivě vyhýbat větším výmolů, které by nás jinak potrestaly kopnutím do zad. Ve městě při pomalejší jízdě je ale auto stále dostatečně pohodlné. Vyzdvihnout musíme i lineární řízení, které právě spolu s podvozkem vytváří takový ten jistý pocit z jízdy, kdy auto intuitivně usazujete do zatáčky a máte radost z toho, že jede přesně tak, jak od něj chcete. A to i přesto, že má těžký diesel na přídí. Vyšší rychlosti v zatáčkách už pak samozřejmě přinesou nedotáčivost, která ale přichází ohlášená, takže jí můžete snadno zabránit.

Opel Astra Sports Tourer 1.5 CDTi rozhodně není žádný „sports“, spíš je to právě „tourer“. Na dlouhé cestě oceníte pohodlí, které vám poskytnou příjemně tvarované sedačky AGR, kterými se Opel chlubí už roky. Ale ony si to zaslouží. I díky nim jsme nebyli na dlouhé cestě unavení. Dobrou zprávou pro nás bylo, že v námi testovaném voze ani ještě nepípal otravný „inteligentní“ asistent rychlosti. Výbava elektronickými pomocníky je vůbec na palubě Astry příjemně decentní, takže vás neobtěžuje. Prostě pohodové auto pro rodinu, které bychom na náš seznam určitě zařadili před řadu jiných.