Když je podvozek víc než motor. Tohle kupé budete milovat v zatáčkách, pokud vás přesvědčí v ceníku

Bylo to populární kupé za málo peněz pro nespočet českých nadšenců do sportovních aut. Honda Prelude se po převratu začala objevovat i na našich silnicích a byla jedním z výrazných aut tuningové éry na přelomu milénia. Avšak poslední generace kupé s pohonem předních kol se přestala vyrábět už v roce 2001. S nástupcem automobilka otálela téměř celé čtvrtstoletí, a když se konečně začal odhalovat, už od prvních informací bylo zřejmé, že nebude ryze sportovním autem. Jaká však nejnovější Honda Prelude nakonec je?

Novodobá Honda Prelude přijela na svět v době, která sportovním autům a obecně i lidově dostupným dvoudveřovým kupé příliš nepřeje. Než se Japonci stihli rozhoupat k uvedení produkčního modelu, ze světových trhů stihla zmizet většina konkurentů, k nimž by v Evropě patřilo třeba i elegantní Audi TT. Jenže v současnosti není moc na výběr, a když si budete chtít koupit úplně nové kupé, ve své cenové relaci je Honda Prelude snad jedinou volbou.

V minulosti se tyto modely vyráběly především z kdysi oblíbených Accordů, ale jejich doba skončila a v dnes se nabízejí výhradně za oceánem. Honda však do vývoje moderního modelu Prelude vstupovala s cílem uvést globální auto, což jednoduše rozhodlo o potřebném technickém základu. Novinka totiž vychází z architektury nejnovějšího Civicu jedenácté generace, s nímž sdílí všechny technické prvky, byť některé pocházejí ze sportovní varianty Type-R.

Zajímá vás více informací? Seznamte se s novou Hondou Prelude v našem katalogu.

Honda přitom vsadila na Prelude jako nástupce kupé Accord a Civic, která prodávala třeba ve Spojených státech amerických. V Česku se pomyslně stává vrcholným modelem značky, protože ostrý hatchback Honda Civic Type-R v Evropě definitivně končí kvůli přísnějším emisním limitům a stupňujícímu se tlaku na elektrifikaci. Ovšem to pro Prelude není žádný problém, jelikož využívá nejmodernější hybridní pohon značky.

Nepředbíhejme však, techniku nechme na později a pojďme se s Prelude seznámit, k objevování toho je překvapivě dost. Už při prvním setkání si nelze nevšimnout, že není vyloženě malým autem – na délku má lehce přes 4,5 metru a nejvíce to vynikne při pohledu na boční siluetu. Je přibližně stejně dlouhá jako výchozí Civic, avšak původní základ balí do výrazně stylovějšího a sportovnějšího kabátu.

Zaujme přitom i celkovými proporcemi. Pocitově je relativně placatá, což evokuje zejména přední část, zatímco dlouhý zadek s pozvolna klesající střechou vytváří dojem, že by mohlo jít o sportovní kupé s motorem uprostřed. Jenže srdce vozu je pod přední kapotou a celá zadní část je festivalem absolutní nepraktičnosti. Kabina sice disponuje konfigurací sedadel 2+2, ovšem zadní sedadla jsou vesměs nepoužitelná.

Očekávání, že je asi nikdo nikdy nevyužije pro přepravu osob potrhuje i obyčejné látkové čalounění lavice, zatímco přední sedadla dostala syntetickou kůži. Na chvíli jsem potrápil sám sebe a zkusil si na ně sednout. A dospěl jsem k názoru, že i osoby menšího vzrůstu se tam prostě nevejdou. Není tam příliš prostoru pro nohy a ještě horší je to s hlavou. Sedí se tam už pod dlouhým zadním oknem, na slunci si připadáte jako ve skleníku, a hlavu musíte mít skloněnou šikmo, jinak se nevejdete pod sklo.

Zadní sedadla tak mohou sloužit spíše jako druhý zavazadlový prostor či místo pro odložení batohu a bundy. Kupátku však nechybí ani klasický kufr, který disponuje základním objemem 264 litrů, přičemž sklopením zadních sedadel ho můžete zvětšit až na 760 litrů. Vzhledem k placaté stavbě karoserie se do něj sice nevejdou vysoké předměty, ale běžný každodenní náklad nebo nákup v něm odvezete docela snadno.

Zkušenosti a dojmy z interiéru jsem záměrně začal negativy a uzavřu je tvrzením, že byť je v něm vidět a cítit kvalitní dílenské zpracování, s ohledem na cenovku vozu působí trochu lacině. Nechci Hondu zbytečně hanit, ale jako majitel druhé generace Subaru BRZ jsem se v těchto směrech neubránil srovnání. Subaru totiž za výrazně méně peněz, v době uvedení na český trh za cenu malinko přes milion, nabízí i japonskou alcantaru Ultrasuede a výrazně lepší infotainment.

Honda Prelude je také plná různých plastů, ale kromě syntetické kůže na sedadlech a prošívaného kousku látky s nápisem Prelude na palubní desce nepřináší nic, na co by se dobře koukalo. Kabina s architekturou vycházející z Civicu je čistě funkční, o čemž svědčí i infotainment. Od něj neočekávejte, že by vás chtěl ohromit kdovíjakou zábavou, protože tu slouží hlavně k nastavení vozu, navigaci, přehrávání hudby a připojení telefonu. Nic víc.

Co si naopak pochvalu zaslouží je ergonomie na místě za volantem, kam okamžitě zapadnete, cítíte se tam příjemně, a dokonce si můžete přiblížit nejvhodnější řidičské pozici „krátké ruce – dlouhé nohy“. A opět si dovolím srovnání se Subaru BRZ, oproti němuž se do větší Prelude mnohem snáze nastupuje, stejně tak vystupuje. Při každodenním provozu je to zásadní pozitivum, za což tohle kupé vděčí svému základu v "normálnějším" Civicu.

Honda Prelude vychází z nejnovějšího Civicu i co se týká elektrifikovaného pohonu e:HEV. Ten kombinuje atmosférický čtyřválcový dvoulitr LFC-H4 s Atkinsonovým cyklem o výkonu 104 kW (141 k) s trakčním elektromotorem o síle 135 kW (184 k). Kombinovaný výkon pohonu pak dosahuje 149 kW (203 k), přičemž kupé umí jezdit v hybridním režimu i čistě na elektřinu, k čemuž využívá malou lithium-iontovou baterii s kapacitou 72 Ah. Kvůli němu má i druhý elektromotor pracující jako generátor pro výrobu elektrické energie.

Při jízdě je Honda Prelude autem dvou tváří. Když do ni sednete a rozjedete se, chová se jako klasický hybrid – v nižší zátěži na elektřinu za doprovodu šumění pohonu, zatímco při potřebě většího zrychlení si nastartuje spalovací motor a využije ho po nutnou dobu. Jakmile zase zvolníte, tak při dostatečném nabití baterie ho zase zhasne. O dobíjení se přitom nestaráte vy, ale systém, který s akumulátorem cykluje podle potřeby.

V tomto ohledu se Honda Prelude moc neliší od hybridního Civicu, a dokonce jezdí s podobnou spotřebou. I s dálničními přesuny můžete dosáhnout kombinovaného průměru kolem 5 až 6 litrů na 100 kilometrů a výsledný dojezd přesahuje 600 kilometrů. To je hlavní důvod, proč je Prelude sympatickou volbou pro všechny řidiče, kteří chtějí stylové kupé pro rutinní život, které se navíc umí obhájit velmi příznivými provozními náklady.

Tohle však je ta obyčejnější a nudnější tvář Prelude, jakou si zamiluje jen málokdo. V Hondě si naštěstí uvědomili, že jestli má Prelude zaujmout i nostalgicky smýšlející skupinu zákazníků, vzpomínající na původní kupé z posledních dekád minulého století, musí jim nabídnout něco více. A skutečně se jim to povedlo, protože jakmile změníte jízdní režim do sportovního a stisknete tlačítko funkce Honda S+ Shift, bude vás fascinovat.

Inženýři Hondy přepracovali software převodovky e-CVT a vybavili ji systémem Honda S+ Shift, jehož aktivací uvedete pohonné ústrojí do módu využívajícího osm virtuálních stupňů. Ty mohou fungovat jak v automatickém režimu, tak v manuálním. Stačí po aktivaci při jízdě zatáhnout za některé ze dvou pádel pod volantem a Prelude začne řadit jako normální sportovní auto. Změna rychlostí je přitom rychlá a směrem dolu to dokonce umí s efektivním meziplynem.

Konečně se dostáváme ke sportovní jízdě. Je až překvapující, s jakým talentem ji Honda Prelude zvládá, zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že jde o úsporný hybrid. Automobilka ji vybavila nejen standardním adaptivním podvozkem, ale také funkcí pro přibrzdění vnitřních kol v zatáčce, díky čemuž se snáze stočí kolem své osy. Tím nejdůležitějším však je přední náprava ze sportovního Civicu Type-R s dvouosou vzpěrou, včetně výkonných brzd.

I s pohonem předních kol tak můžete jezdit zatáčkami obrovskou rychlostí, při níž si kupé zachovává velkou neutrálnost. Robustní přední náprava vozu dodává solidní mechanickou přilnavost, aniž by potřeboval sportovní pneumatiky. Do oblouku můžete najet i vyšší rychlostí, a když zachováte plynulost, stačí strmé řízení utáhnout a kupé za ním ochotně zatočí bez sebemenšího náznaku nedotáčivosti.

Ani ve vyšších rychlostech ho přitom nelimituje jinak relativně komfortní podvozek, který rozhodně nepatří k těm nejtvrdším na trhu. Obecně jde o velmi pohodlné auto, spíše cestovní kupé než sporťák, v němž můžete cestovat stovky kilometrů bez pocitu, že se z vás snaží vytřást duši. A spolehnout se můžete i na výkonné brzdy od výrobce Brembo, při normální jízdě spolupracující s rekuperací. V režimu S+ Shift je decelerace elektromotorem znatelně menší.

Přiznám se, že zpočátku jsem byl k Prelude poněkud skeptický. Trochu mi vadilo, že se Honda vydala hybridní cestou a nedala novému kupé ostřejší a výkonnější techniku, jenže předností tohoto vozu je jeho fascinující podvozek, s nímž budou šikovní řidiči velmi rychlí a na okreskách zvládnou zesměšnit spoustu mnohem silnějších rivalů. Baví mě ji řídit, ale asi bych si ji nikdy nekoupil jako kupé pro radost.

Stále se nemohu zbavit dojmu, že modelu chybí více vzrušení, především při normální jízdě. Samozřejmě se najde řada zákazníků, jimž velká univerzálnost bude imponovat, ale líbil by se mi s trochu hlubším charakterem. Umím si ho však představit jako každodenní auto, v němž bych se domu vracel delší cestou, abych si užil alespoň pár kilometrů na klikatých okreskách.

Pokud o tom přemýšlíte stejně, je nejnovější kupé od Hondy ideálním autem pro vás. Pro nadšené řidiče, kteří zároveň chtějí rozumného parťáka pro život. Jenže by nemuselo být tak drahé. Sice se v základu prodává téměř s plnou výbavou, ale i přesto za něj zaplatíte minimálně 1 199 900 Kč. Pro srovnání: Civic e:HEV, z něhož technicky vychází, se v současnosti prodává za cenu od 859 900 Kč.

Jak si nová Honda Prelude stojí ve srovnání s výchozí Hondou Civic e:HEV? Podívejte se na to v našem porovnávači.