K čemu elektromobil? Honda Civic umí jezdit na elektřinu i benzin, ale příliš ho nepotřebuje

Má pružnost elektromobilu, ale jezdí na benzin. Příliš často s ní však na čerpací stanici nebudete. Honda Civic patří i po dvou letech v provozu mezi ty nejlepší vozy s poměrem ceny a praktičnosti, které si můžete pořídit. I proto jsme si ji nyní vyzkoušeli v základní verzi Elegance, která v Česku začíná na 780 tisících korun.

Honda Civic měří na délku 4551 mm, což je o 30 mm víc než předchozí generace. Spolu s tím narostl i rozvor na 2734 mm, což slibuje více místa uvnitř. Naopak je 11. Civic nižší a vypadá sportovněji. Není od věci připomenout, že jeho ostré verzi Type-R to teď náramně sluší, a to se ani nemusí tak moc snažit všemožně přehnanými doplňky, jako ta předchozí.

My tu ale dnes máme vůz z opačné strany spektra. Bílou Hondu Civic v základní výbavě Elegance. Ta je ale poměrně bohatá. Stojí na pěkných 17“ discích, má LED světlomety, zábavní systém, vyhřívaná sedadla nebo duální klimatizaci. Co mi naopak během testu chybělo, bylo bezdrátové dobíjení mobilu (až od druhé verze Sport), nebo bezdrátové připojení Android Auto do systému. Vrátil jsem se tedy o několik let zpět, ale to jsou drobnosti.

Pokud chcete trochu sportovnější „look“, není třeba hned sahat po vyšší výbavě. Hondu Civic lze v Česku okořenit paketem Sport za 36 750 korun, který obsahuje černá loga, spoiler na víku kufru, dekorativní lišty na bocích a tmavé kryty zpětných zrcátek. Kompletní ceník Hondy Civic najdete v našem katalogu. Ono by to nedávalo při běžných cenách smysl, protože verze Sport stojí 879 900 Kč a zákad 849 900 Kč, jenže Civic je teď v akci pouze pro základní verzi k mání za 779 900 korun. A to už je pochopitelné - zkrátka jde o auto pro ty, kteří chtějí využít akci, ale zároveň jezdit s částí vyšší výbavy.

Uvnitř už to dobře známe z minula. Hlavním motivem na palubní desce je voštinový panel, který slouží jako dekorace i jako prostor pro výdechy klimatizace. Už v základu dostanete 7“ displej zábavního systému včetně navigace i duální klimatizaci.

Volant má ideálně tlustý věnec, takže se velmi dobře drží. Na první pohled je na něm dost titěrných ovladačům, rychle si ale zvyknete. Dobrou zprávou je, že Honda šla sice s dobou a nahradila klasické ručičkové ukazatele obrazovkou, nicméně zachovala jejich tvar. Kabina tak působí velmi přirozeně a navíc jsou hlavní ovládací prvky stále fyzické, třeba zesílení zvuku nebo klimatizace.

To platí až na jedinou výjimku, kterou je ovládání automatické převodovky. K tomu neslouží páka, ale panel s tlačítky, což by možná nevadilo, kdyby se všechna tlačítka nemačkala, jen zpátečku bylo nutné zatlačit směrem k sobě. Je to trochu nezvyklé.

Za volantem se sedí nízko a řidič má dobrou kombinaci pocitu vzdušnosti a zároveň propojení s vozem. Výhled ven je díky tenkým A-sloupkům excelentní, sedadla jsou zase pohodlná i na delší cesty, nicméně neztrácí slušné boční vedení. S látkovým čalouněním vypadají ale poněkud levněji. Dost prostoru je na nohy i hlavu také na zadních sedadlech, kam se snadno vejdou dva dospělí.

Objem kufru má hodnotu 410 litrů. Škoda, že se po sklopení zadních sedadel vytvoří citelně velký schod. Honda tu nemá příliš praktických detailů až na jeden. Jde o kryt kufru, kterým je úzká roletka zatahující se nikoliv podélně, ale do strany. To je velmi praktické, protože ho nemusíte při přepravě větších předmětů někde skladovat.

Testovanou Hondu Civic si můžete prohlédnout v přiložené fotogalerii:

Pohon Hondy Cvic je velmi dobře promyšlený. Kombinuje atmosférický benzinový dvoulitr a dva elektromotory. Zážehová jednotka pracující v Atkinsonově cyklu má výkon 105 kW a točivý moment 186 Nm. Elektromotor, který slouží k pohonu (druhý je tu jako generátor), má k dispozici 135 kW a 315 Nm.

Lepší parametry, které Honda navíc prezentuje jako celkové, napovídají, že hlavní hnací jednotkou tu nebude spalovací, ale právě elektrický motor. Ten tak s autem pohybuje nejen v plně elektrickém jízdním režimu, ale i v hybridním, kdy zážehový motor běží, ale dodává jen elektrickou energii.

Díky častému zapojení elektrické jednotky totiž Honda Civic téměř vždy působí pod plynem jako elektromobil. Myšleno je to v dobrém slova smyslu, kdy má vůz pocitově dynamiku jako na gumě a řidič cítí, že je vůz velmi agilní a lačný po akceleraci. Auto potřebuje na stovku 7,8 sekundy. Vděčí za to i nízké hmotnosti 1,5 tuny, kterou se překvapivě podařilo udržet na uzdě.

Civic je při jízdě díky hybridnímu systému velmi tichý a i proto, že se spalovací jednotka tolik nehlásí do práce, je na palubě klid i ve vysokých rychlostech. Tady se opět Civic podobá víc elektromobilu než spalovacímu vozu.

Výborné hodnocení zaslouží také bezstupňová automatická převodovka e-CVT. Takový systém řidiče většinou štve kvůli zvukům připomínajícím vysavač při prudké akceleraci. Inženýři z Hondy tu ale nasadili virtuální rychlostní stupně, které dokořenili zvukem z reproduktorů. Pod plným plynem se ozve něco, co připomíná projev sporťáku. Je to iluze, ale pěkná.

Honda patří k těm značkám, kterým na jízdním chování opravdu hodně záleží a dá se u nich spolehnout, že bude minimálně zajímavé. V Japonsku se pracovalo na zvýšení tuhosti šasi nejrůznějšími úpravami nosníků, podlahy a dalších dílů. Výsledkem je vyšší tuhost, ale hmotnost stále držená na uzdě díky nasazení hliníku (je z něj třeba přední kapota). K tomu je tu ještě moderní zavěšení kol, které nenabízí jen tak každé auto v této třídě, nebo jen za určitých podmínek. Honda Civic má ale vždy vpředu McPherson a vzadu víceprvek.

Výsledkem je jistý a dospělý jízdní projev. V zatáčkách jsou náklony minimální a auto se jen tak nenechá rozhodit. Zadní kola neposkakují ani na pořádných příčných nerovnostech. Podvozek je přitom velmi dobře odhlučněn (což nebývalo u japonských vozů zvykem) a funguje i na rozbitějších českých okreskách. Na dálnici pak dobře drží směr. Jde o vyvážený podvozek.

A pak je tu ještě řízení! Posilovač je méně účinný než u řady konkurentů, to ale rozhodně není na škodu. I když není komunikace mezi předními koly a vašimi dlaněmi nikterak přehnaná, máte pocit, že jste vtaženi do hry. Vůz se dobře vede a v zatáčkách při sportovnějším svezení není problém identifikovat limit a přesně se svézt na hraně, za níž nastává nedotáčivost. K tomu si vypněte stabilizaci, které je poměrně akční Honda vám vykouzlí úsměv na rtech.

Dynamický motor, dobrý podvozek a citlivé řízení dohromady znamenají, že Honda Civic dokáže opravdu poskytnout radost z řízení, která u řady moderních aut tolik chybí. A ke všemu ještě za velmi rozumné náklady. V týdenním testu na konci léta jsme jezdili v průměru za rovných 5 litrů benzinu na 100 km. A po městě lze jezdit ještě za méně!

Honda Civic je tak stejně dobrá jako před dvěma lety. Za tu dobu se ale přece jen něco změnilo – auta mají teď povinně obtěžující pípání, které vás upozorňuje na to, že jste překročili (často doměle) maximální povolenou rychlost. Evropské automobilky na to mají rychlé vypínání, Japonci ale veskrze nechápou, proč bychom chtěli vypínat něco, co jsme si sami naordinovali. V Hondě Civic tak musíte „inteligentní asistent rychlosti“ odpojit pomocí volby schované hluboko v menu. Ta je navíc přístupná jen ve chvíli, kdy vůz stojí a je zařazena poloha P. Ach jo, tohle mě opravdu celý týden štvalo.

Jinak ale stále platí, že jde o jeden z mála moderních vozů, který by mi dělal radost v mé vlastní garáži. Ano, je trochu dražší, na druhou stranu má techniku, se kterou jiné kousky nižší střední třídy často nejezdí. Hondu Civic jsem i proto postavil proti konkurentům v podobě Škody Octavia a Volkswagenu Golf. Jak si stojí, to zjistíte v našem porovnávači.