Benzinové OPC by bylo lepší, přesto bereme plug-in hybridní Astru GSe na milost. Podvozek má skvělý

Opel oživil označení GSE po dlouhých letech. Možná si někdo vzpomene na Monzu GSE, kdy původně označení GSE znamenalo „Grand Sport Einspritzung“ a podobně jako u Volkswagenu a jeho GTI odkazovalo na vstřikování paliva. Nicméně teď tady máme novou dobu a ta místo vstřikování paliva preferuje elektrony. GSe tak odkazuje svým éčkem na elektrický pohon. Jinak řečeno, GSe jsou sportovně laděné elektrifikované modely Opel. Astra GSe je jedním z nich. 

Upřímně, zajímavě vypadající kombi nakonec zas tak velké překvapení není, protože je to prostě Astra tak, jak ji známe. I tahle verze je sourozencem Peugeotu 308 nebo DS4 s plug-in hybridním pohonem, který už jsme zkoušeli také v kombinaci s jinými modely Opel. Například v Grandlandu. Astra GSe je aktuálně nejvýkonnější dostupná verze tohoto modelu. To znamená 225 koní na přední nápravě, které dává dohromady benzinová přeplňovaná jedna-šestka (180 k) a jeden elektromotor (110 k). Systém jako celek pak vyprodukuje 360 Nm. 

Zvenku GSe prozrazují v podstatě jen detaily, jako je sportovnější nárazník, kompletně černá maska s pěknými decentními mřížkami a krásná osmnáctipalcová kola. A samozřejmě se sem tam na karoserii objevuje logo GSe. Jinak žádné další velké speciality nečekejte, zkrátka to je taková klasická sportovní výbava. Ale celkově auto vypadá fakt pěkně. Ona totiž i normální nesportovní Astra vypadá hodně k světu. Maska Opel Vizor je vážně atraktivní a moc pěkným detailem jsou například i výrazné blatníky. 

Interiér je také dobře známý. Očekávejte kožená sedadla s certifikátem AGR. Sedadlo řidiče je elektricky nastavitelné, sedadlo spolujezdce nikoliv. Ale obě mají možnost prodloužit sedák a je pravda, že tělo drží velmi dobře. Součástí výbavy jsou i kovové pedály a sportovně vypadající volant, který ale mají také ostatní verze Astry. Zpracování je velmi solidní a všude kolem jsou známé ovladače. Multimediální systém je standardně desetipalcový. Můžeme si připomenout, že Opel si ponechal větší množství fyzických ovladačů na středovém panelu. Ale daní za to je fakt, že zde nemůžete mít ta pěkná nastavitelný dotyková tlačítka, kterým u Peugeotu říkají i-Toggles. 

Astra není co do prostornosti úplně obrovská na to, že jde o rodinné kombi nižší střední třídy. Připomnělo mi to naše srovnávací testy z jiných redakcí z dávné minulosti, kde Astra ST pravidelně vycházela jako rozměrově největší, ale prostorově to bývalo naopak spíše podprůměrné auto. Tato generace z dílny koncernu Stellantis na tomto nic zas tak zásadního nemění. Vzadu je místa překvapivě málo jak pro kolena, tak pro hlavu. Ale ne každý potřebuje obří kombíky.

Přesnější informace týkající se rozměrů interiéru vám každopádně dá náš porovnávač. Stačí kliknout na tento odkaz. 

Také plug-in hybridní systém je dnes už dobře známý a v kontextu Astry se chce dodat: „konečně dorazil do nabídky“. Na rozdíl od Peugeotu se totiž u Opelu s tímto pohonem čekalo právě na příchod GSe a neelektifikované motory byly (a pořád jsou) výkonově spíše skoupé. Nic jako dieselový nebo benzinový dvoulitr už samozřejmě spolu s touto generací nepřišlo. Škoda...

Osobně jsem s plug-in hybridní šestnáctistovkou od Stellantisu jezdil poměrně hodně. Například před nějakým tím rokem v kombinaci s Peugeotem 308 SW, protože jsem tohle auto měl k dispozici na půlroční test a podnikl jsem s ním i velmi dlouhé trasy, jako například do Turína a zpátky. A právě kvůli tomuto motoru jsem vzal plug-in hybridy na milost. Věřte tomu, nebo ne, tento systém funguje opravdu dobře. Na baterku s kapacitou 12,4 kWh ujede v elektrickém režimu nějakých 50 km, takže denní cesty zvládne s přehledem, výkonu má docela dost a sladění obou motorů není vůbec špatné. Nejvíce se mi ale líbí to, že systém výborně funguje i ve chvílích, kdy je baterka vybitá. 

Takže jsem se docela těšil na to, jaká bude v praxi kombinace podle mého názoru povedeného plug-in hybridu s poněkud více sportovně laděným kombíkem. A zklamán jsem nebyl.

Už normální Astra má oproti Peogeotu tuží podvozek a Astra GSe jde ještě dále. Rozdíl člověk pozná, jakmile přejede první nerovnost. Tlumiče zde nejsou elektronicky řízené, nelze je tedy nastavovat do nějakého komfortnějšího režimu. Ostatně, jízdní režimy tu jsou jenom tři: Sport, Hybrid a režim elektrické jízdy. Na první svezení Astra GSe působí jako velmi tvrdý a skoro až prkenný automobil, ale po čase se mi tohle nastavení začalo líbit, protože ono není vůbec prkenné. Naopak. Víte samozřejmě o každé nerovnosti, jenže ani na úplně zničené silnici se žádných tvrdých rázů nedočkáte. Důvodem jsou zmíněné tlumiče. Modely řady GSe totiž používají tlumiče Koni s technologií FSD, které mění nastavení v závislosti na frekvenci kmitání kol. Tedy podle toho, po čem zrovna jedete. A v praxi to funguje výborně. Astra GSe je kromě toho také oproti standardu o 10 mm nižší. 

Tuhému a dále upravenému podvozku odpovídají kvalitní jízdní vlastnosti. Ty jsou asi nejsilnější stránkou auta. Podvozek je velmi jistý. Když to člověk posadí pěkně svižně do zatáčky někde na okresce, tak je sice cítit, že tam kila navíc jsou, že zadní část má přece jenom navzdory tužšímu odpružení tendenci se trochu zhoupnout, ale jinak auto drží velmi pěkně. Je dosti neutrální a takové krásně pevné. Ačkoliv to tiskové materiály přímo nezmiňují, jiné je určitě i nastavení řízení, které je rovněž citelně tužší a celkově sportovnější. 

Astra ST GSe ovšem není hot-hatch. Ačkoliv je to rychlé kombi a má kvalitní podvozek, opravdu ostré okreskové tempo není pro tohle auto to pravé ořechové. Spalovací motor se pak často dostává do hodně vysokých otáček, kde nemá zrovna sportovní zvuk a dojem je takový trochu divný. Mnohem lepším režimem je svižná jízda nejen po okreskách, ale také třeba po dálnici, kdy nešlapete na plyn ve stylu „co to dá“, ale využíváte takovéto částečné zatížení. To totiž většinou obstará pouze pomoc elektromotoru, převodovka mnohdy vůbec nemusí podřazovat a Astra GSe pak najednou působí jako krásně dynamické auto s velmi pružným motorem.

Na dálnici je mimochodem Astra ukázkově tichá a je schopná se překvapivě snadno i s vybitou baterkou rozjet na rychlosti přesahující 200 km/h. To Peugeot 308 SW se stejným motorem logicky umí také, ale není při takovém tempu zdaleka tak jistý. Pokud hledáte expres pro německý Autobahn, tohle bude určitě lepší volba.

Ještě jsme nezmínili spotřebu. Kdo tvrdí, že vybitý plug-in hybrid je krám, který „žere“ a nejede, tak se v dnešní době často dost plete a Astra GSe je toho dalším důkazem. Za běžného používání baterii nikdy nevybijete do nuly. I když auto ukazuje 0 %, v akumulátoru je pořád dost velká rezerva k tomu, aby vám elektromotor dokázal pomoci. A je to znát jak na dynamice, tak na spotřebě. Pro představu, během testovacího týdne jsme ve třech lidech dali dálniční trasu dlouhou 200 km s tempomatem nastaveným na 150 km/h a s vybitou baterkou. Výsledek byl 7,2 l/100 km. To není vůbec špatné. Stačí trochu zvolnit (nebo nabíjet) a budete se pohybovat pod šestilitrovou hranicí. Samozřejmě když budete auto honit po okreskách, na deset litrů se také dostanete a pak narazíte na limit v podobě 42litrové nádrže. Ačkoliv to se pořád bavíme o dojezdu 400 km. Co by za to elektromobily daly. 

Pravda, asi bychom byli radši, kdyby místo plug-in hybridní Astry GSe existovalo nějaké pěkné novodobé OPC osazené potentním dvoulitrem. Výsledek by byl určitě lehčí i dynamičtější, ale tomu dnešní doba nepřeje. Plug-in hybridní GSe ale nakonec není špatné. Rychlé je pořád dost a co ztrácí oproti tomu teoretickému novodobému OPC na sportovnosti, to vynahradí velmi sympatickou spotřebou při běžných jízdách. A ten podvozek je vážně dobrý! Navíc Opel aktuálně nabízí svůj sportovně střižený kombík v akci za 1 070 000 Kč s kompletní výbavou, což je na elektrifikované kombi nižší střední třídy už docela zajímavá nabídka.