Zúčastnit se této návykové rallye může každý. S Fordem Mustang Mach-E RWD jsme si ji užili dvojnásob

Rallye pravidelnosti jsou typem soutěží, kterých se mohou zúčastnit i lidé se závodnickým srdcem, kteří z nejrůznějších důvodů nikdy nedostali šanci jet klasické rallye. Nemyslete si, že jde o závody pro páprdy, nebo o kochání se krajinou. Adrenalinu je tady někdy možná ještě víc než při klasické soutěži, zvlášť, pokud sáhnete po autě, jakým je Ford Mustang Mach-E RWD. Tedy elektromobil s výkonem až 300 koní a pohonem zadní nápravy.

Z chladicích věží jaderné elektrárny Temelín za našimi zády stoupají oblaka páry, což symbolizuje aktuální rozpoložení mé navigátorky a manželky v jedné osobě. Čas na projetí kalibračního úseku před startem soutěže se nám krátí, elektřina v bateriích ubývá a už třetí hodinu se marně snažíme rozchodit externí GPS modul, který jsme si pro letošní Czech New Energies Rallye (CNER) objednali ze Španělska.

Aby bylo jasno, v titulku ani na začátku článku nekecám. Téhle soutěže se může zúčastnit opravdu každý, dokonce bez jakýchkoli předchozích zkušeností a bez vybavení. Před třemi lety jsme to tady v jižních Čechách při naší premiéře zažili, nezbytnou závodnickou aplikaci Rabbit rallye jsme si na telefon stahovali v průběhu první etapy, a díky nováčkovskému štěstí nakonec brali poháry a věnce za třetí místo v celkovém pořadí a druhé ve spotřebě. A to i přesto, že jsme neměli ani držák na telefon, který nám létal po celém autě.

Loni už jsme disponovali slušnou znalostí aplikace i dvěma držáky na telefon, přesto se i kvůli zvyšující se konkurenci v tomto typu soutěží naše umístění na CNER zhoršilo. Letos jsme se tedy rozhodli pořídit si externí GPS modul a k němu doporučovaný tablet s držákem, a dokonce speciální tlačítkový dálkový ovladač aplikace, abychom náš kariérní sešup zastavili.

Jenže právě teď naše trpělivost s výrobky firmy Rabbit přetekla, protože po několikátém startu kalibračního úseku znovu měřiče vzdálenosti i rychlosti ukazují zlověstné nuly. Všechno draze nakoupené vybavení letí do rozměrné schránky pod loketní opěrkou našeho Fordu Mustang Mach-E RWD a kalibrujeme pouze tablet s jeho vlastní zabudovanou GPS.

Doteď nevíme, co se vlastně stalo. Mohlo jít buď o chybu techniky, nebo o přílišné stínění vyhřívaného předního skla a zatmavené panoramatické střechy v našem mustangu. I GPS v tabletu má totiž výkyvy jak metronom. Jednu chvíli aplikace ukazuje, že máme jet k dosažení ideálního času o pět vteřin rychleji, vzápětí o sedm vteřin pomaleji. Takže je to jasné, letos to bude hodně o citu.

Pořadatelé nám navíc situaci ztížili. Zatímco v minulých letech se rychlost předepsaná na rychlostních zkouškách měnila jen párkrát, letos je to na jedné "erzetě" třeba i dvacetkrát. Rychlosti, kterými se jede, jsou v rozmezí od 20 po 70 km/h. A věřte, že když jedete po úzké silničce plné serpentin, kam se vejde jediné auto, tak je padesátka sakra vysoká rychlost a její konstantní udržování třeba právě v serpentinách vyžaduje podobné umění za volantem jako při skutečné rallye. Ještě, že nám v tomto směru pomáhá 300 koní "pod kapotou" Mustanga a jeho pohon zadních kol, díky čemuž se i v nejprudších zatáčkách chová neuvěřitelně mrštně.

Ty nejtěžší zkoušky navíc přijdou hned první den soutěže, a ještě budou poprvé v historii krumlovské Czech New Energies Rallye noční. Asi chtějí hned za začátku oddělit zrno od plev. Patnáct minut před startem první etapy dostáváme roadbook s itinerářem, navigátorka si v něm začíná dělat první poznámky a podle jejích komentářů, které by se v televizi musely vypípat, je mi jasné, že letos to bude fakt maso. Sjíždíme ze startovní rampy a cítíme se jako plevy.

A první etapa je skutečný masakr. V předchozích dvou ročnících jsme v okolí Krumlova nikdy neudělali zásadní navigační chybu, i díky tomu bylo naše umístění tak dobré. V pátek bloudíme hned dvakrát. Sice vždy nakonec najdeme správnou cestu a v průběhu erzety doženeme i správný čas, ale je nám jasné, že příděly trestných bodů budou děsivě vysoké. Pro představu - jakmile jste v tajném kontrolním bodě o vteřinu dříve, nebo později než v ideální čas, vyfasujete deset trestných bodů. Takové tajné body jsou na každém kilometru rychlostní zkoušky v průměru dva. Nejdelší rychlostní zkouška měřila přes šedesát kilometrů. A teď si představte, že kvůli bloudění musíte dohánět ztrátu třeba dvou minut, tedy 120 vteřin, tedy 1200 trestných bodů na každém tajném kontrolním bodu...

Ještě, že se tajné kontrolní body nesmí kvůli bezpečnosti posádek i ostatních účastníků provozu nacházet v obcích, ani 500 metrů za cedulí konec obce. V těchto místech je tak šance i vysokou ztrátu poměrně rychle dojet, ale při tomto dojíždění ztráty už jde o skutečnou rallye.

Aby našich patálií nebylo málo, nestíháme včas přijet do časové kontroly na konci etapy a za pozdní příjezd o dvě minuty dostaneme naloženo dalších 400 trestných bodů. Nejsme v tom ale zdaleka sami. Navíc se utěšujeme tím, že spousta posádek musela bloudit ještě více než my, protože třeba okolí obce Lhenice připomínalo kolem desáté večer včelí úl, kolem něhož bzučí rozzuřené včely, které se marně snaží najít správnou cestu. V protisměru, takže zcela ztracené, jsme potkávali i posádky s těmi nejnižšími startovními čísly, tedy lídry průběžného vedení mistrovství světa v této disciplíně.

Půl hodiny před půlnocí se zničeni ploužíme centrem Krumlova a hledáme v okolí hotelu nějakou hospodu, kde nám ještě dají najíst, nebo kde bychom mohli aspoň z žil odplavit stres a adrenalin a naladit se na spánek.

Naštěstí se obojí daří, takže rychlostní průměry na dopolední etapu zadáváme do tabletu až v půl druhé ráno. Pohled do průběžných výsledků nám moc náladu nevylepšil, protože máme téměř u všech rychlostních zkoušek křížky, nebo maximální počet trestných bodů a figurujeme úplně na konci pořadí. Dochází nám, že zatmavená střecha a čelní sklo našeho auta zřejmě dokonale stínily i GPS moduly, které měli v našem autě pořadatelé, takže nás vůbec neviděli. 

Naštěstí platí, že ráno moudřejší večera. Ještě rozespalý šátrám po mobilu a ejhle! Naši polohu zřejmě dohledali z GPS manuálně, takže jsme už na patnáctém místě ze 41 pokračujících posádek - a to nám ještě zbývají některé průjezdní body nevyřešené.

Pořadatelé nám před dopoledním startem dávají místo dvou GPS modulů do auta tři a rozmisťují je po celém autě. A konečně se naše výsledky objevují na internetu ihned po dojezdu každé erzety.

Páteční erzety už nejsou zdaleka tak těžké, ale bohužel se hned v té první opět nevyvarujeme jednoho hloupého zakufrování.

Rallye se jede za plného provozu, a přestože pořadatelé volí pro rychlostní zkoušky silničky s minimálním provozem, občas se stane, že potkáte někoho, komu je úplně jedno, že musíte jet v daném úseku stanovenou rychlostí - ani o desetinu jinak. A nedejbože, když je to třeba kamión. Ale dost často stačí k nasbírání tisíců trestných bodů i řidič(ka) osobního automobilu.

Jako právě teď tahle starší dáma ve Volkswagenu Tiguan. Do úzkého místa mezi dvěma kamennými zídkami, kam se vejde tak akorát jedno auto, vjede i přesto, že mohla před ním chvilku počkat a pustit nás. A teď nejeví žádnou ochotu couvat. Ještě, že nás nenatáčí kamera, protože do televize by se dostalo jen pípání. Netušil jsem, jak bohatou zásobu sprostých slov moje jindy mírná a laskavá žena má - a ona to samé večer v hospodě tvrdí o mě. Nenaděláš nic. Prostě půl minuty v nepřetržitém proudu nadávek couváš, dokud madam za volantem bílého SUV nedosáhne svého. 

Ke konci druhého dne soutěže se konečně začínáme dostávat do rytmu. Máme i čas probrat si před startem každé erzety ta nejhorší místa, někdy si je dokonce dopředu najít na digitálních mapách, k čemuž je ideální vestavěná navigace s obřím displejem ve Fordu Mustang. Na konci dne se nalézáme na jedenáctém místě celkového pořadí a večer vesele a optimisticky plánujeme zítřejší útok na první desítku.

Ze třetího dne soutěže máme skvělý pocit. Díky jasnému dni po noční bouřce nám konečně celkem dobře funguje GPS modul na našem tabletu a drtivou většinu rychlostních zkoušek projíždíme podle něj v naprosto ideálním časovém pásmu. Daří se nám i navigačně a už nás v duchu vidím někde kolem pátého místa celkového pořadí.

Jenže neříkej hop...! Na úplně posledním trochu náročném místě v úplně poslední rychlostní zkoušce soutěže si navigátorčina slova vyložím trochu jinak a přejíždím odbočku. Milovaná žena zoufale křičí, takže rychle couvám a vracím se na správnou cestu, ale na odbočce se jí nepodaří zkalibrovat ukazatel kilometrů a čas na správnou hodnotu, takže zbytek erzety jedu vyloženě na odhad a pohodová atmosféra v kabině se mění na pořádné dusno.

V cíli soutěže jsme oba přepadlí. Rychle hledám online výsledky z dnešních rychlostních zkoušek a mám pocit, že jsem od našeho elektromobilu dostal pořádnou ránu proudem. Od začátku dne se ve všech rychlostních zkouškách krčíme na chvostu výsledkové listiny. Horečně rozklikávám detailní výsledky z kontrolních bodů a dostávám další kopanec. Okamžitě od startu máme na každém bodě vždy pět vteřin "sekeru", která se s námi táhne úplně všemi kontrolními body v erzetě. Ve zlé předtuše vytrhávám tablet z držáku. Běžím k oficiální časomíře. Porovnávám ji s naším časem na tabletu a všechno mi je jasné. Náš čas v aplikaci je vůči tomu oficiálnímu posunutý o pět vteřin. Aplikace asi udělala nějakou botu a my ráno zapomněli čas zkalibrovat. 

Má to jednu výhodu. Má navigační chyba ze závěru soutěže je v přívalu trestných bodů rázem zapomenuta jako zcela bezvýznamná epizoda. Naopak je to tak, že v závěru poslední erzety máme výsledky nejlepší, protože jsme se chybou k ideálnímu času přiblížili.

I přes tu bídu figurujeme v konečném pořadí soutěže "regularity", tedy pravidelnosti, na 13. místě ze 41. posádek, což se nedá označit jako výbuch. Nebýt toho špatného času, vyskočili bychom během posledního dne někam k sedmé příčce, jak jsme si to malovali.

A čekáme na výsledky spotřeby. Dosud jsem totiž nezmínil, že podle pravidel Mezinárodní automobilové federace (FIA) se celkové umístění v soutěži sestává z dvou bodovaných částí - regularity a spotřeby. Každá posádka má totiž kromě jízdy na přesnost za úkol jet také na co nejnižší spotřebu. Jenže jak porovnat mezi sebou různá auta tak, aby to bylo spravedlivé? FIA se rozhodla brát v potaz výrobcem udávanou spotřebu WLTP očištěnou o údajné dobíjecí ztráty a skutečně naměřenou spotřebu vozu. Takže například náš Ford Mustang má podle FIA spotřebu 15,5 kWh/100 km a během závodu nám naměřili 16,3 kWh/100 km. Takzvaný výkonnostní index tak máme 1,05, což znamená až 16. místo. Ty nejlepší posádky se dostaly těsně nad 0,8.

Zní to celé jako neprůstřelně sofistikovaný model, ale realita je bohužel taková, že podle výrobcem udávané spotřeby a ztrát mají dnes v těchto typech soutěží ve spotřebě šanci pouze posádky s vozy Hyundai Kona Electric, Kia e-Soul a Kia e-Niro, plus exot v podobě čínského elektromobilu MG ZS. Těmto vozům patřilo ve výsledkové listině CNER Český Krumlov prvních dvanáct míst. I proto nebyly na soutěži vidět nejmodernější elektromobily Hyundai Ioniq 5, Kia EV6 nebo Škoda Enyaq iV, se kterým jsme v rámci tohoto systému marně bojovali minule.

Dalším velmi sporným bodem celkové klasifikace, ve které se boduje prvních deset míst každé disciplíny (tedy regularity a spotřeby) 15, 12, 10, 8, 6, 5, 4, 3, 2 a 1 bodem je, že když některé posádky udělají hned na začátku soutěže nějakou fatální navigační chybu, která je vyřadí z možnosti zabodovat v pořadí pravidelnosti (regularity), soustředí se výhradně na spotřebu. To dělala třeba španělská posádka s číslem 1 bojující o titul mistra světa. V jednotlivých erzetách úplně rezignovala na jízdu pravidelnosti, takže znervózňovala svou napohled nepochopitelnou jízdou ostatní soutěžící, ale jela jen a pouze na spotřebu. Hodnocení spotřeby pak pochopitelně vyhrála, což ji v celkových výsledcích katapultovalo na třetí místo. Co na tom, že v pravidelnosti byli vychytralí Španělé beznadějně poslední s ostudnou porcí trestných bodů.

Z Krumlova jsme tak odjížděli trochu naštvaní a trochu znechucení, ale s bojovnou náladou a předsevzetím, že další soutěž pojedeme dříve než zase tady v Krumlově za rok. Doufáme, že FIA pro příští roky systém hodnocení změní k lepšímu a že k lepšímu začne fungovat i naše technika. Tím myslíme tu navigační od Rabbitu, nikoli Ford Mustang Mach-E RWD, se kterým jsme si letošní soutěž parádně užili. A podle palubního počítače jsme ji odjeli se spotřebou 14 kWh/100 km, což je u tak velkého elektromobilu parádní výsledek.