Ojetý Mercedes E kombi sveze až sedm lidí. Dva z nich se ale musí nechat zavřít do kufru

Pokud byste mezi ojetinami hledali sedmimístné rodinné auto, Mercedes-Benz třídy E by vás rozhodně nenapadl. Jenže tenhle ikonický luxusní kombík skrývá v kufru velmi zajímavé řešení, které vám opravdu umožní vzít na cestu třeba čtyři dospělé a k tomu ještě další dvě děti. Za cenu lehce pod půl milionu korun jde o zajímavou „bazarovku“, kterou navíc okořenil méně obvyklý benzinový šestiválec. Jaké se žije s Mercedesem řady W212, to jsme vyzkoušeli během týdenního testu.

Mercedes-Benz třídy E (W212) se vyráběl mezi lety 2009 až 2016, což je na jednu generaci poměrně dlouho. Jenže v roce 2013 přišel s neobvykle velkým faceliftem, který kromě vzhledu přinesl i nové motory a techniku. Automobilka do něj prý investovala miliardu eur. To se týká i námi zkoušeného kousku, jehož rodný list nese ročník 2015. Testované E 400 kombi jsme si zapůjčili od AAA Auto, kde se s nájezdem 154 tisíc kilometrů nabízel za 430 tisíc korun na splátky, nebo 490 tisíc za hotovost. To je méně než třetina původní ceny. I proto nás zajímalo, jak tahle osmiletá ojetina vlastně jezdí.

Zájemci o Mercedesy E dostali možnost výběru mezi luxusním a sportovní vzezřením, buď je tedy potkáte s typickou trojcípou hvězdou stojící na kapotě, nebo naopak velkým logem na čelní masce. Facelift přinesl modernější světlomety, které byly na rozdíl od verze před ním spojené do jednoho celku. Denní diody byly standardem, za příplatek bylo možné mít full-LED. Auto celkově dostalo modernější tvář, díky které si bude i dnes řada lidí myslet, že jde vlastně o nový vůz. Staří spíš prozrazuje hranatěji pojatá záď, i když brzdová světla jsou už také diodová.

Interiér je obrovský a na první pohled je patrné, že se opravdu nešetřilo. Testované auto mělo neskutečně pohodlná křesla, vpředu se vzduchovým nastavováním bočnic a podpěrek. Sportovněji pojatý tříramenný volant (ve verzi se znakem na kapotě má čtyři ramena) není ani po 160 tisících kilometrech poškozený. A i když je kůže viditelně oleštěná, neztvrdla a pořád se dobře drží. Kvalitu podtrhují paradoxně i plasty, které jsou na mnoha místech tvrdé, ale nemají jediný škrábanec. Středový panel vypadá, jako by auto vyjelo včera z továrny. Stáří prozrazuje třeba nepříliš zdařilý zábavní systém se zdlouhavým ovládáním a pomalou navigací, naopak ručičkové budíky v samostatných tubusech doplněné o jednoduchou obrazovku palubního počítače pohladí v dnešní přetechnizované době po duši. Ano, není to tu nejmodernější, ale nic vám tu jako řidiči nebude chybět. Snad jen připojení přes Bluetooth by mohlo být stabilnější.

Psát o tom, jak je Mercedes E praktický, je asi zbytečné. Kufr sám o sobě pojme 600 litrů zavazadel a využívá velikost karoserie do posledního centimetru. Testovaný model si navíc s sebou veze jeden prvek výbavy, který lze považovat za raritu. Je to třetí řada sedadel, která jsou skryta pod podlahou. Stačí vyklopit opěrky, srovnat sedáky, zajistit a děti si mohou sednout do kufru. Bizarně ovšem zády po směru jízdy, což je podle inženýrů Mercedesu bezpečnější. Jde nečekaný a o to zajímavější prvek, který můžete využít a když ne, vůbec nepřekáží. Asi se ale nepočítá s delší cestou, zvlášť v létě totiž bude vzadu dost horko. Výdechy klimatizace tu nenajdete.

Mercedes-Benz E měl i na svou dobu poměrně širokou nabídku motorů, lidé se převážně rozhodovali pro různé verze vznětových šestiválců, které jsou také v nabídkách bazarů nejběžnější. My jsme ale dostali klíčky od jiné lahůdky. Pod označením E 400 se skrývá dvojitě přeplňovaný benzinový šestiválec řady M276, který po faceliftu o půl litru nabobtnal. Disponuje výkonem 245 kW, tedy 333 koní a točivým momentem 480 Nm. Auto by mělo zvládnout stovku za 5,3 sekundy. Motor je spojen se 7stupňovým automatem 7G-Tronic Plus s možností výběru jízdních režimů i řazením páčkami na volantu. Výbornou zprávou je, že tu není systém start-stop!

Motor se po nastartování lehce ozve a pak decentně pobublává. Při prudké akceleraci zní příjemným basbartyonem, ale rozhodně nekřičí a nedává okolí o sobě vědět. Je to spíš taková tichá síla, nicméně pořádná. Když třeba po konci obce prošlápnete plyn, automat promptně skopne rychlosti, motor vyletí a pak mocně zatáhne. Je to poměrně návykové, stejně jako přirozené chování převodovky, která pod tlakem pravé nohy řidiče mnohdy nechává jednotlivé stupně opravdu dlouze vyniknout, což přináší do jízdy jistý prvek uspokojení. Je to velmi příjemný zážitek, který stojí za vyšší spotřebu. My jsme za týden ujeli 676 kilometrů s průměrem 9,5 litru. Diesel dokáže jezdit za šest a chápeme, proč ho většina preferuje. Tohle je ale takový skrytý klenot.

Kombík je vždy vybaven alespoň měchy na zadní nápravě (za příplatek byl Airmatic podvozek kompletní), což s sebou nese svezení na mráčku. Bez přehánění, tohle auto nejede, jako spíš ladně pluje krajinou, pohupuje se a chlácholí. Můžete sice tlačítkem přepínat mezi komfortním a sportovním naladěním, ale rozdíl je opravdu malý a i ve sportu platí Éčko za naprosto pohodlný stroj. V takovém voze se dobře odečítají kilometry i na dlouhé cestě. Přesně pro tento účel je E 400 ideálem. Navíc je na palubě ticho, které je určitě ještě větší než s naftou pod kapotou.

Naopak auto není stavěné na prolétávání klikatých okresek. Jde o dlouhé a těžké kombi s pomalejším řízením, které dalo přednost delším převodům před ostrostí. Na druhou stranu je to ještě pořád ovládání ze staré školy, se kterým Mercedes velmi přesně usadíte tam, kde ho budete potřebovat. Má bohatě navrch před současnou generací třídy E. Krásně je nastaven i posilovač, který není přehnaný a tak máte v rukách opravdu pocit, že řídíte velký vůz. Vše působí tak, jak od přirozenosti má. To ve Stuttgartu před lety opravdu uměli.

Generace W212 je výrazně spolehlivější než její předchůdce W211. Co se týče motorů, rozum radí volit hlavně vznětové šestiválce, kterých je na trhu také nejvíc. Jednotky řady OM642 patří mezi spolehlivé, stejně jako ostatní diesely je ale mohou stihnout klasické problémy se sazemi, EGR ventilem nebo se vstřikovači. Sací potrubí je vybaveno vířivými klapkami, které mohou přestat fungovat kvůli prasklému táhlu. Výsledkem je dýchavičné nastartování a přechod do nouzového režimu. Oprava by ale neměla být finančně ani časově náročná, jde spíš o to chybu dobře diagnostikovat. Na pořadu dne jsou samozřejmě i různé úniky kapalin, třeba té do chladiče nebo oleje. Rozvody jsou řešeny řetězem. Nic ale při dobré údržbě nebrání nájezdu v řádu stovek tisíc kilometrů.

Totéž se dá říci o benzinových motorech, u kterých představuje velmi dobrou volbu právě šestiválec M276. I ten má potenciál při dobré údržbě fungovat stovky tisíc kilometrů. Trpí jen minimem chyb, objevilo se například špatné mazání rozvodového řetězu, které vede k jeho rychlejšímu opotřebení. Samozřejmě v každém případě bychom si pečlivě hlídali olejové intervaly a to jak u motoru, tak u automatické převodovky, kde je potřeba dodržet alespoň 60 tisíc kilometrů. Výměna ale vyjde na zhruba šest tisíc korun, i další běžné starosti se dají řešit v tisícikorunových položkách. Přes 10 tisíc se vyhoupnou jen kompletní brzdové sady.

Právem nejobávanější položkou jed vzduchový podvozek Airmatic, kterým je tedy alespoň z půlky vybaven každý kombík. Při koupi vozu si všímejte, zda vše funguje jak má (lze měnit výšku) a kompresor nevydává divné zvuky. Následná oprava, která obvykle znamená výměnu právě kompresoru nebo měchů, je to nákladnější záležitostí. Kompresor vyjde zhruba na osm tisíc korun, stejně tak měchy na záď seženete třeba za čtyři tisíce za kus. Přední tlumiče jsou ale s měchy v celku, jeden vyjde na necelých 20 tisíc korun.

Jaký tedy Mercedes-Benz E kombi W212 je? Jde bezesporu o jedno z nejspolehlivějších velkých kombi na českém trhu s ojetinami, což je v přímém kontrastu například s BMW 5 Touring, které naopak v generaci F10/F11 patří na opačnou stranu škály spolehlivosti. Vzhledem k vysoké kvalitě zpracování i použité techniky je ale Mercedes dobrým cílem pro podvodníky se stočenými tachometry, proto je dobré si pořádně prověřit jeho historii. My bychom ho ale brali všemi deseti, už jen proto, že za velmi rozumné peníze dostanete moderně vybavené auto, kde nemusí chybět ani adaptivní tempomat a další chytrá elektronika. Vzhledem k tomu, že má potenciál vydržet ve službě ještě dlouho, jde o dobrou investici.

Redakce děkuje společnosti AAA Auto za zapůjčení vozu k testu.