Ojetý Ford Focus CC nabízí svezení bez střechy pod 100 tisíc. Navíc i směšné náklady na provoz

Ačkoliv jeho karoserii navrhovalo slavné studio Pininfarina, není to žádný krasavec. Místo toho se zaměřil na spolehlivost. Nejčastěji se prodává na naftou pod kapotou a je ho možné sehnat i do 100 tisíc korun. O kom je řeč? No přece o málo známém Fordu Focus CC, který k nám přišel z nultých let, kdy byla v plném rozkvětu móda kupé-kabrioletů. Cílem bylo vytvořit auto pro celoroční provoz s letním bonusem v podobě jízdy bez střechy. Ne vždy se to povedlo, a tak si řidiči k této třídě vytvořili jakýsi skeptický pohled. Focus CC si ale opovržení rozhodně nezaslouží. To jsme si ověřili během bazarového testu, při kterém jsme za týden ujeli skoro tisíc kilometrů.

K testu jsme si vybrali Ford Focus CC s benzinovým dvoulitrem ve spojení s pětistupňovou manuální převodovkou. Šlo o model z roku 2007, tedy před mírným faceliftem, který přinesl drobné úpravy zevnějšku i kabiny (v únoru 2008). Auto mělo najeto 145 tisíc kilometrů. Autobazar Auto ESA, který vůz k testu zapůjčil, jej nabízel za 119 tisíc v hotovosti nebo 84 tisíc korun na úvěr. Auto nás zajímalo nejen kvůli nízké ceně, ale i faktu, že na rozdíl od většiny nabízených kusů (celkem je tento model málo zastoupený), ho poháněl právě benzinový motor. Oblíbenější byl totiž diesel, který se paradoxně do otevřených aut kvůli vyšší hlučnosti nehodí. Jde tedy nejen o přehlížený vůz, ale i přehlíženou motorizaci. V obou případech je to ale chyba.

Na druhou stranu je fakt, že designem příliš neoslní, jakkoliv ho navrhovalo známé italské studio. Focus CC trpí problémem všech kupé-kabrioletů, tedy musí někam schovat svou střechu. Vždy je to pod dlouhou záď, která vozu dodává nesouměrné linie. Pininfarina se snažil poradit si po svém, ale výsledek je poměrně rozporuplný. Na atraktivitě nepřidává ani nudná příď dobou okoukané druhé generace Focusu.

Nicméně pokud stáhnete střechu (musíte držet tlačítko a stát na místě), může se vaše okolí kochat zajímavým technickým divadlem. Zatímco většina vozů skládala tři velké díly, Focus má jen dva. Složení trvá zhruba minutu. Výhodou je, že kvůli střeše je potřeba obrovský kufr, pokud je tedy nasazena, uvezete v kabrioletu opravdu hodně nákladu. Navíc se dovnitř snadno přistupuje, jen křehčí části populace bude vadit příliš těžké víko. Má ale elektrické dovírání. Pro stažení střechy je třeba zatáhnout roletku, která odděluje prostor pro její díly a zavazadla a tím brání poškození mechanismu. I tady je stále dost místa, jen se ve stavu otevřeného vozu budete muset k nákladu probojovat menší škvírou. Nejde ale o nic problematického. Focus CC jde označit za relativně praktický vůz.

Kabina je přirozeně také nudná, zejména ve verzích před facelfitem a v nižší výbavě, jako byla ta naše. Gumový volant? Odpudivé, nicméně praktické, protože ani po letech není osahaný tak, jak by mohla být třeba nekvalitní kůže. Strohé jsou i budíky či rádio s řádkovým displejem. Detaily k obdivování tu rozhodně nejsou. Na druhou stranu slícování palubní desky je vynikající a nic nevrže ani po letech. Určitě bychom se ale vyhnuli sedadlům z látky, která jsou náchylná na schytání nejrůznějších nečistot. Budete je tak muset pravidelně tepovat. Kůže se pohodlněji smyje, pěkná je například v hnědém provedení. S ní ale už bývá Focus CC dražší. Více v komentované galerii pod tímto textem:

Opravdu doporučujeme odolat všem nabídkám s dvoulitrovým turbodieselem a raději se podívat po benzinu, ideálně právě námi testovaném atmosférickém dvoulitru. Už tak těžké auto totiž zbytečně nepřetěžuje, Focus CC je s ním o asi 80 kg lehčí než s naftou (i tak má kvůli vyztužení šasi 1450 kg) a navíc s ním velmi dobře jezdí. Jednotka je tak tichá, že jsme se někdy při stání na volnoběh museli pohledem na otáčkoměr přesvědčit, že běží. Navíc má i velmi dobrou spotřebu. Strávili jsme hodně času na dálnici, méně pak na okreskách a ve městě. Jezdili jsme nakonec za 7,4 litru benzinu na 100 km. Originální tabulková spotřeba byla 6,3 litru, ale ještě v době, kdy WLTP nikdo neznal.

I když jsou 107 kW výkonu a 185 Nm solidní hodnoty, je dobré se připravit na to, že jde o typickou atmosférickou jednotku. Má rozvážný náběh do otáček, ale na druhou stranu krásně graduje, nejprve točivým momentem v 4500 otáčkách a pak výkonem v 6000. K tomu jízdu doprovodí příjemně jadrným zvukem. Slabinou je spíš pětistupňová manuální převodovka, která chodí v kulise trochu ztuha a navíc nutí motor do 3500 otáček při dálničním limitu. Auto umí jet samozřejmě rychleji, ale pak už to hlukově není příjemné.

Podvozek s víceprvkovou zadní nápravou je komfortní, auto s ním působí stabilně. Ani u takto starého vozu jsme se nedočkali větších rázů od kol. Do zatáček ale počítejte s větším náklonem než u hatchbacku, může za to logicky vyšší hmotnost kupé-karioletu. Řízení je posilované spíš slabě, takže máte pocit, že ovládáte opravdu těžký kus auta. Na přesnost ani rychlost se nehraje, ovládání je tak spíš plavnější.

A jak se jezdí bez střechy? Velké čelní sklo brání vzduchu solidně i při dálniční rychlosti, která tak ve dvou není problém. Pozor ale na fakt, že síťka bránící turbulencím byla příplatkem a ne vždy ji k vozu tedy dostanete. My ji neměli, ale s okny vzhůru byla jízda i tak pohodlná. Na zadních sedadlech je už situace samozřejmě jiná a v rychlostech nad 100 km/h se začnou lidé vzadu krčit. Stejně sem ale posadíte maximálně děti, místa na nohy je totiž minimum. Pomůže, když se uskromní spolujezdec. Lidé vzadu mají k dispozici vlastní reproduktory i tlačítka na ovládání bočních oken. Ostatně i jízda s nataženou střechou, ale staženými všemi okny je příjemný zážitek. Pokud budete jezdit se střechou nahoře, připravte se na typické vrzání mechanismu, které bude kus od kus jiné. V našem případě nešlo o nic příliš obtěžujícího, brali jsme ho jako vlastnost kupé-kabrioletu.

Ford Focus CC se nabízel se třemi motory, tedy benzinovou jedna-šestkou a testovaným dvoulitrem a také s turbodieselem 2.0 TDCi. U něj se můžete připravit na všechny klasické problémy, které vznětové motory doprovází. Odborníci doporučují zážehovou 1.6 jako nejjistější volbu s minimem obtíží, s výkonem 74 kW nám ale pro takové auto přijde poddimenzovaná.

My bychom proto volili 2.0 i proto, že jde o zajímavou jednotku. Tu totiž Ford vyvíjel s Mazdou a objevila se nejen ve Focusu, ale třeba i v Mondeu nebo Mazdě 6. Ve Fordech se potýkala s problémem kolabujících vířivých klapek (v Mazdách nikoliv), které mohly proletět sáním až k motoru a v podstatě ho zlikvidovat. To se ale dělo v dřívějších letech, Focus CC by už neměl být k tomuto problému tolik náchylný. Přesto bychom nechali klapky zkontrolovat a pokud by se neprojevovaly standardně, vyměnili bychom je. Bohužel je to v tomto případě potřeba i s kompletním plastovým dílem sání, díl tak vyjde na 15 tisíc korun. Dalšími obtížemi ale benzin netrpí, zapomenout v podstatě můžete i na rozvody, protože jsou řešeny řetězem.

Je dobré počítat s tím, že v případě kupé-kabrioletu je podvozek zatíženější než u hatchbacku nebo kombi. Proto mohou dříve odcházet tlumiče. Čas může přijít také na silentbloky nebo občasné seřízení geometrie kol. Také brzdové obložení bude odcházet o něco dřív. Achilovou patou Focusu CC je samozřejmě jeho skládací střecha, jednotlivé díly mechanismu mohou být drahé. Na druhou stranu střechy až zas tak často neselhávají a určitě je obvykle není třeba měnit. Někdy stačí třeba jen seřídit táhla. Zkontrolujte, zda vše těsní jak má, stačí auto polít vodou a pak si střechu prohlédnout zevnitř a podívat se i na podlahu, zda se někde nedělají loužičky.

„Ford Focus CC 2.0 se může pochlubit elegantním designem typickým pro kabriolety s pevnou střechou. Motor má dostatečným výkon a jízdu s ním si určitě užijte. Pro dvoučlennou posádku nabízí dostatek místa a pohodlí, ve čtyřech je to horší,“ komentuje daný model mluvčí Auto ESA Filip Kučera. „V autobazarech je obecně poptávka po kabrioletech nízká a proto je i nabídka toho modelu omezená,“ dodává. Obvyklejší jsou doboví konkurenti, kterými může být třeba Peugeot 308 CC, Volkswagen EOS nebo Renault Mégane CC. Protože se Focus se vyráběl jen v jedné generaci, je o to vzácnější.

Pár kousků se ale najde a vzhledem k nízké poptávce se nabízejí za velmi zajímavou cenu. Ta se pohybuje od 80 do 180 tisíc korun v závislosti na stavu, výbavě a samozřejmě nájezdu. Testovaný kus byl tedy spíš ze spodní části spektra, a to hlavně proto, že opticky nebyl v nejlepším stavu. Kdo by se ale přes několik větších rýh na karoserii přenesl a nechal opravit nefunkční klimatizaci, užije si laciné auto bez střechy na celoroční užívání. Spolehlivá technika Focusu druhé generace pak zaručuje také jeho pohodlný provoz. To je mezi takto levnými vozy opravdu méně obvyklé.

Redakce Autosalon.tv děkuje společnosti Auto ESA za zapůjčení vozu k testu.