Devátá generace Hondy Civic je opomíjenou japonskou hvězdou. Zaměřena je na praktičnost i zábavu

Honda si na Civicu deváté generace dala hodně záležet. Oproti předchůdci přibylo na délku pár centimetrů, stejně tak na šířku. Díky snížení karoserie na výšku se podařilo dosáhnout nižší hodnoty součinitele odporu vzduchu (cx=0,27), což znamenalo mezigeneračně o 10 % lepší hodnotu. Rozchod kol Honda rozšířila (+35 mm vpředu, resp. +30 mm vzadu) pro lepší stabilitu a pro lepší ovladatelnost byl zkrácen rozvor.

Aktuálně je v české inzertní nabídce zhruba šest desítek vozů deváté generace. V nabídce dvojnásobně převažují benzínové motory a naprosto jednoznačně manuální převodovky (vozy vybavené automatem spočítáte na prstech jedné ruky). Třikrát častěji narazíte na hatchback než na kombi nazvané Tourer.

Do testu jsem vybral sedmiletého Civica s benzínovou osmnáctistovkou s automatickou převodovkou, který mě zaujal extrémně nízkým kilometrovým nájezdem (v době testu na počítadle kilometrů svítila hodnota 38 500 km). Pražský autobazar si za tuto šedou ojetinu žádal 325 000 Kč při platbě v hotovosti, přičemž ve výbavě nechyběla vyhřívaná přední sedadla, dvouzónová automatická klimatizace, palubní počítač, loketní opěrka, multifunkční volant, čtveřice airbagů nebo třeba tempomat.

Nízké kilometry nebyly jediným důvodem, proč jsem nutně potřeboval vyzkoušet tento barevně nezáživný Civic. Hlavním lákadlem byla přítomnost automatické převodovky, která je vzácným zbožím a prakticky se mezi ojetinami neobjevuje. Automat Hondamatic vlastní výroby je tříhřídelové konstrukce kde hydrodynamický měnič zaručuje plynulý rozjezd a usnadňuje parkování. Skříň má sice jen pět rychlostí, ale v praxi to vůbec nevadí. Důležitou informací je fakt, že japonská automobilka u této převodovky předepisuje výměnu oleje po 120 tis. km a pak vždy po dalších 80 tis. km. Při dodržení výměny a použití správného oleje je automat absolutně spolehlivý a nemusíte se ho bát. Ostatně, pokud zvolíte manuální převodovku, počítejte s tím, že osmnáctistovka má stejně dimenzovanou spojku jako slabší čtrnáctistovka a z toho pramení její nižší životnost. Takže  automat je vhodnější volbou.

Civic se prodával ve čtyřech výbavových stupních (S, Comfort, Sport a  Executive). Všechny výbavy zahrnovaly plnou škálu bezpečnostních prvků, včetně šesti airbagů a stabilizačního systému VSA. Kusy s manuální převodovkou dostaly systém vypnutí motoru při zastavení Idle Stop (dnešní Start-Stop). 

Z moderní výbavy deváté generaci nechybí denní svícení pomocí LED diod ani funkce časového spínání světel Coming/Leaving Home či dokonce barevný multiinformační displej (i-MID), který poskytuje řidiči různé provozní informace. U všech motorů byl k dispozici asistent pro rozjezd v kopci (HSA) bez ohledu na typ převodovky. 

Na obrazovce palubního rozhraní i-MID můžete zobrazit pouze jediný údaj palubního počítače - buď jen průměrnou spotřebu, jen kilometrový dojezd nebo jen čas jízdy či jen průměrnou rychlost. Pokud jste chtěli u modelů před modernizací zobrazovaný údaj změnit za jiný, museli jste zastavit a pootočit klíčkem v zapalování do druhé polohy a procvakat se pomocí menu na požadovanou změnu. Za toto nepraktické ovládání to Honda od zákazníků pořádně schytala a náprava přišla s omlazením. Od té doby lze údaje měnit jednodušeji – pouze přes dva prokliky za jízdy v menu. 

Zajímavou vlastností je udávaný kilometrový dojezd, který v praxi neodpovídá skutečnosti. Může za to pod předními sedadly umístěná palivová nádrž (přestože palubní počítač i ručička palivoměru bude ukazovat nulu, stále ještě pojedete a v nádrži bude zbývat nějaký ten litr paliva).

Pětidveřová Honda Civic hatchback disponuje zavazadlovým prostorem 477 litrů (při sklopených sedadlech až 1210 litrů), čímž válcuje veškerou konkurenci v nižší střední třídě. Standardem je sada na opravu pneumatik, za plnohodnotnou rezervu se připlácelo. Při nakládání těžších věcí překáží vysoká nakládací hrana. Samotný zavazadelník má pravidelné tvary a je tak dobře využitelný. Pod dnem zavazadelníku u zapůjčeného kousku chybělo rezervní kolo, čím vznikl obdélníkový prostor, do kterého nacpete klidně dva kabinové kufry nebo dvě krabice od banánů. Ideální skrýš před nenechavci.

A to se už dostáváme k největší přednosti Civicu týkající se zadních sedadel. Ty můžete nejen klasicky sklápět, čímž vykouzlíte zcela rovnou ložnou plochu, ale můžete je také vyklopit směrem vzhůru (podobně jako sedadla v kině). Díky tomu převezete klidně plastovou popelnici, jízdní kolo nebo krabici s LCD televizorem. Promyšlená zadní sedadla Honda pojmenovala Magic Seats.

Pokud máte rodinu a je pro Vás Civic v hatchbacku malý, zvolte kombi označené Tourer, které nabídlo  bezkonkurenčně největší a nejobjemnější zavazadelník ve své třídě. S využitelným objemem 624 litrů byl zesměšněn i bestseller v podobě trojkové Škody Octavia Combi, Volkswagen Golf Variant i Ford Focus kombi. Do Civicu v dlouhém provedení se mnohem lépe nakládají těžké předměty, nákladová hrana je níže než u hatchbacku. Honda myslela v praktičnosti i na krycí roletku, kterou je možné jednoduše schovat do připravené přihrádky v podlaze.

Základ pohonných jednotek tvořila zážehová čtrnáctistovka i-VTEC se zdvihovým objemem 1339 cm3 a výkonem 73 kW. Kromě ní bylo možné volit osmnáctistovku i-VTEC o výkonu 104 kW ve spojení s šestirychlostní manuální převodovkou nebo pětistupňovým automatem s možností volby rychlostního stupně pomocí páček na volantu. Ze vznětových motorů se první dva roky výroby Civic spoléhal na velký diesel 2.2 i-DTEC, aby později dostal menší 1.6 i-DTEC. Dva-dvojka vyhoví dálničním letcům, šestnáctistovka je pak daleko univerzálnější jednotkou. Oba nejsou špatné, ale u ojetin s vyšším nájezdem hrozí drahé dieselové závady.

Raději berte zkoušenou osmnáctistovku, která umožní lehkému Civicu (necelých třináct metráků) zrychlit na stovku za 8,9 s a uhánět rychlostí až 215 km/h. Osmnáctistovka se jen pomalu roztáčí s nízkých otáček a celkově působí ospalějším dojmem (po stlačení tlačítka ECON z ní uděláte úplnou mrtvolu kladoucí vůči řidiči navíc odpor). Pro svižnější jízdu je potřeba čtyřválec hnát k červenému poli otáčkoměru, kde poskytuje solidnější dynamiku. Samotná pružnost motoru není špatná. V případě manuální převodovky zařadíte v obci na padesátce klidně šestku a čtyřválec nezdechne. Při stotřicítce čtyřválec točí 3400 ot./min., resp. 2650 ot./min. u automatu.

Osmnáctistovka je při pravidelném servisu neprůstřelně spolehlivá a špatně ji nedělají ani přestavby na LPG. Ventilové vůle se u ní seřizují manuálně a olejový servis je výrobcem předepsán po rozumných 20 000 km nebo po jednom roce provozu (co nastane dříve).

Spojení s automatickou převodovkou vlastní konstrukce nabídne maximálně komfortní svezení. Převodovka řadí hladce, jednoduše sametově. Změnu rychlostního stupně jen stěží poznáte a i logika řazení je lepší, než u mnohem modernějších skříní třeba od ZF. Pět rychlostních stupňů vypadá v dnešní době směšně málo, ale ono to v praxi stačí.

Nejvíce si za volantem Civicu užijete v zatáčkách za městem za předpokladu, že vůz nebudete nijak šetřit a ručičku otáčkoměru budete držet v druhé polovině. Jedině tak, dokážete být hodně rychlí. Problém nastává například na německé dálnici ve chvíli, kdy potřebujete svištět stoosmdesátkou. Do kabiny při této rychlosti proniká od motoru více hluku než je zdrávo a stejně otravné je to i se spotřebou paliva. Ta stoupá a jízda není po žádné stránce zrovna příjemná.

Honda Civic je přehlížením vozem, přestože nabízí prostornou kabinu, fantastické srdce, vynikající automat a vychytávku v podobě Magic Seats kterou deklasuje veškerou konkurenci. Kromě extravagantního kabátu v podstatě neexistuje důvod, proč Civic nechtít. Jako ojetina skvěle jezdí a díky vyladěné technice vyniká nadprůměrnou spolehlivostí. Pokud narazíte na zkoušenou kombinaci osmnáctistovky s automatem v dobrém stavu, neváhejte ani chvilku. Ostatně šedý Civic s malým kilometrovým nájezdem je stále k prodeji.

Redakce děkuje za zapůjčení vozu společnosti Auto ESA.