Ojetý Fiat Croma stojí pakatel. Přitom jde o prostorné a komfortní kombi, jen ho lidé přehlíží

Fiat vždycky vyráběl malá a dobrá auta. Čas od času se ale pustí i do větších automobilů, a ne vždy je to výhra. Model Croma je toho jen důkazem. Pošramocenou pověst nezachrání ani skvělý produkt. Přestože druhá generace středně velkého křížence kombi a MPV měla všechny předpoklady stát se úspěšnou, zákazníci ji nepochopili. Svůj díl na tom měla i vyšší cenovka nových aut a určitá škaredost karoserie, která se ale po letech ukazuje jako nadčasová.

Fiat postavil Cromu na podvozkové platformě, kterou využívala například Vectra od Opelu (popř. model Signum) nebo Saab 9-3 (proto je spínací skříňka umístěna netypicky mezi sedadly). Některé díly jsou dokonce záměnné (např. přední hliníková ramena, díly klimatizace nebo brzdy).

Croma přišla na svět v roce 2005, aby o dva roky později prodělala facelift. Ten přinesl nová světla a bohatší výbavu (mimo jiné prosklenou střechu nebo multimediální systém). V roce 2008 se cena Cromy mohla vyšplhat přes milion korun, přičemž základní provedení přišlo nejméně na 600 tisíc.

Omlazovací kůra znamenala pro Cromu naklonování přídě z modelu Brava. Podle mého názoru modernizované čelní partie řadí tento Fiat o třídu níže, což je škoda. Vyšší stavba karoserie s nízkou přídí působí tak nějak nesourodě. Změnu doznal i zadní nárazník včetně několika detailů. Croma s délkou 4 783 mm poskytuje díky solidnímu rozvoru 2700 mm dostatek prostoru čtyřem cestujícím i jejich zavazadlům. Od začátku měla Croma vždy stabilizační systém a sedm airbagů (lichý je kolenní).

Narazit na druhou generaci Fiatu Croma je malý zázrak. Buď se krčí odstrčená v koutě bazaru, nebo se jedná o dovoz (jednoznačně převažuje Itálie). Aktuálně je v české inzertní nabídce třináct kusů, přičemž benzinový motor mají tři vozy, ostatní se spoléhají na dieselové jednotky. Automatem pak disponuje pět vozů a u sedmi kusů je uveden pouze první majitel. Cenové rozpětí se pohybuje mezi 45 až 140 tisíci korun.

Rozměrná přední sedadla v testované Cromě se nastavují ručně. To však nic nemění na faktu, že vrcholná specifikace  s pětiválcem pod kapotou měla sedadla navíc vyhřívaná, elektricky seřiditelná a kožená. V kabině se sedí poměrně vysoko a díky tomu je nastupování velmi pohodlné. Z vozu je fantastický výhled, palubka je utopena nízko a nechybí bohaté prosklení.

Zadní sedadla mají extra dlouhé sedáky a nabízejí nevídaně širokou loketní opěrku. Tu mohou bez problémů využívat oba zadní cestující. Do sedadel tady těla pasažérů zapadnou jako do pohovky.

Zavazadlový prostor ve standardním uspořádání pojme rovných 500 litrů. Po sklopení zadních opěradel lze využitelný objem zvětšit až na 1610 litrů. Bohužel se nedočkáme rovné ložné plochy ani nízké nakládací hrany.

Základní pohonná jednotka 1.8 16V MPI spojená s pětirychlostní manuální převodovkou není špatnou volbou. Po stránce dynamiky postačí klidnějším jezdcům, bonusem je pak spolehlivost a rozumná spotřeba paliva. Nutné je pamatovat na výměnu rozvodového řemene.

Větší čtyřválec 2.2 16V MPI s výkonem 147 koní od Holdenu působí tak trochu letargicky, ale v případě potřeby umí zabrat a zatáhnout. Spotřeba je závislá na jízdním stylu řidiče a rozvody jsou poháněné řetězem. Specialitou dva-dvojky je hydraulický posilovač řízení, ostatní motory dostaly elektrický.

Diesel 1.9 JTD 8V uděluje Cromě dostačující dynamické vlastnosti a spotřebu lze dlouhodobě držet kolem sedmi litrů. Průkopník Common-Railu překvapuje živostí (zejména v lehčích modelech jako Bravo) a výtečnou spolehlivostí. Při tankování kvalitní nafty vstřikovací systém překoná hravě metu čtvrt milionu kilometrů.

Silnější 1.9 JTD 16V se chlubí se posílenou hlavou válců s dvojicí vačkových hřídelí, kde se ventily ovládají pomocí zdvihátek s vymezováním vůle. Vyšší výkon však přinesl o něco menší spolehlivost, častěji odcházejí vodní pumpy, objevují se zatuhlé lopatky turbodmychadel nebo opotřebovaný dvouhmotový setrvačník. Spotřebu ve spojení s automatem udržíte do osmi litrů.

Vrcholný pětiválec 2.4 JTD 20V s výkonem 200 koní nejezdí oproti šestnáctiventilové devatenáctistovce o moc lépe. Těžký diesel více zatěžuje přední nápravu (rychleji odcházejí přední poloosy) a není zrovna vzorem spolehlivosti. Méně drží turbodmychadla nebo se objevují závady EGR ventilů.

Fiat pro své motory vyvinul motorové oleje Selenia, které motorům jednoduše vyhovují.

O pohon křížence se mohl starat dokonce vznětový pětiválec Multijet s čtyřmi ventily na válec. Tato pohonná jednotka produkuje 147 kW (200 koní) výkonu spolu s maximem točivého momentu 400 Nm. Tyto parametry stačí ve spojení s automatickou šestistupňovou převodovkou na pokoření stovky za 8,5 vteřiny a dosažení maximálky 216 km/h. Samotný pětiválec se vyznačuje ve vyšších otáčkách příjemně jadrným soundem. Bohužel pětiválec není nejspolehlivější a v přímém srovnání s šestnáctiventilovou devatenáctistovkou nejede o tolik lépe. Zkoušený čtyřválec ve spojení rovněž s šestirychlostním automatem sice do 2500 otáček nepředvádí nic, pak ale zabere a táhle jako živou vodou politý. Jízda s ním může být rychlá a zároveň komfortní. Skříň od Aisinu navíc řadí naprosto hladce a nezmatkuje.

Croma poháněná vznětovou devatenáctistovkou je dobrou volbou. Na dálnici neztrácí dech a v zatáčkách se netrápí jako těžký pětiválec, který výrazně ovlivňuje jízdní vlastnosti (Croma s ním neochotně mění směr). Naopak při jízdě rovně umí být pekelně stabilní.

Podvozek Cromy dopřává posádce dostatek komfortu. Přes běžné nerovnosti se nese s noblesou, její projev připomíná chůzi v mechu. Měkké došlapy, téměř žádné houpání ani jiný negativní projev měkčeji nastavených podvozků se zde nedostavuje. Croma se hodí především na zdolávání delších tras – na těch umí být stabilní a pro posádku velmi příjemná.

Zajímavostí u Cromy je použití dvou chladičů (přední slouží klimatizaci, druhý pak samotnému motoru). Chladič klimatizace doporučují odborníci chránit plastovým dílem, jelikož dochází k jeho častému poškození – k proražení. Při častém přetěžování praskají zadní pružiny, stejně tak ráda odcházejí zadní ložiska kol (výměna vcelku s nábojem). Objevuje se také koroze nápravnic nebo problémy s elektronickou výstrojí (občas zlobí dokonce tempomat nebo vyhřívaní zrcátek, které má většinou shnilou kabeláž). 

Kromě toho Cromu trápily praskající vnitřní mechanismy vnějších klik, které zůstanou viset v horní poloze. Řešením je jejich výměna za modifikované, které mají zesílený plastový díl, což většina ojetin má již za sebou. Dlouhou životností neoplývají ani samotné klíče, které jsou celoplastové. Pozlobit dokáže také ovladač hlasitosti autorádia, který se snadno ulomí. Další závadou mohou být zlomené spojkové pedály, které v Itálii vyrobili z plastu (spojkový pedál se mění společně s brzdovým za zhruba 10 tisíc korun).

Často odcházejí alternátory, přesněji řečeno dochází k přepálení diodového můstku. To už zažila většina majitelů dieselů.

Fiat Croma vyniká nízkou cenovkou, komfortně odladěným podvozkem, pohodlnými a hlavně rozměrnými sedadly, výtečným odhlučněním kabiny, pocitem útulnosti a zároveň vzdušnosti, slušnou bezpečností i povedenou protikorozní ochranou a hlavně příjemnou cenovkou náhradních dílů. Proti Cromě může mluvit její vzhled s horší aerodynamikou, chatrný interiér a kvalita některých podvozkových částí.

Redakce děkuje za zapůjčení vozu společnosti Auto ESA.