Psal se rok 2011 a Renault na trh uvedl model Latitude, který byl v podstatě jen převlečený Samsung SM5 stojící na podvozkové platformě koncernu Renault-Nissan. Téměř pětimetrový sedan dostal přední nápravu z Laguny a zadní víceprvek pocházel z Nissanu Maxima. Latitude byl tedy dílem pejska a kočičky.
V Evropě se novinka moc nechytla, během prvního roku se prodalo na 10 tisíc kusů a situace se nelepšila. Renault musel s velkým sedanem vyklidit pole a skladovek se dlouze zbavoval pod cenou až do roku 2016.
Aktuální nabídku ojetých kusů velkého sedanu spočítáme na prstech jedné ruky. Lepší to není ani za hranicemi – na serveru mobile.de stačí k součtu prsty dvou rukou.
V pražském autobazaru jsem si vybral kousek z roku 2012 poháněný dvoulitrovým dieselem dCi o výkonu 110 kW. Dvanáctiletá ojetina se chlubila nejvyšší možnou výbavou Initiale Paris, na počítadle kilometrů svítila hodnota 165.300 km a prodejce si za vůz žádal 130 000 Kč (při platbě v hotovosti).
Latitude se od většiny Renaultů liší až příliš střízlivým vzhledem (vzpomeňte na například na extravagantně pojaté modely Avantime nebo Vel Satis). Karoserie vcelku vyvážených proporcí působí chladným a totálně nezáživným dojmem, což na druhou stranu může být pro někoho paradoxně výhoda.
Pracoviště řidiče je jednoduché a většinu ovládacích prvků si rychle osvojíte. Problémem se může stát ovládání navigace pomocí joysticku na středové opěrce.
Někoho mohou potěšit plně elektricky seřiditelná přední sedadla, mě ale přiváděly k šílenství. Přestože jsou rozměrná a celkem pohodlná, jejích vyhřívání se aktivuje nešikovně umístěným válečkem na kraji sedadla, což se ukázalo být velmi nešikovné. Při každém nastupování do vozu jsem výhřev lýtkem nechtěně spustil a místo následné deaktivace se mi dostalo masáže a rovnou na pátý stupeň. Nikdy jsem nedokázal poslepu nahmatat správný ovladač.
Už nového Latitude mě netěšilo slícování jednotlivých dílů v kabině. Pamatuji na rok 2011, kdy jsem cestou z Prahy na Pálavu pozoroval z útrob palubní desky nelichotivé zvuky.
Přestože je francouzský sedan o téměř šest centimetrů delší než tehdejší Superb a má hodně podobný rozvor kol, nabídne posádce méně prostoru zejména na zadních sedadlech. Vpředu není situace vůbec špatná, ale vzadu není tolik nadbytečného prostoru jako u mladoboleslavského vozu. A přímo ostudné je to s prostorem pro zavazadla. Téměř pět metrů dlouhý sedan toho nepřeveze tolik, jako menší stájový Fluence.
Jízdně není počin pejska a kočičky žádný velký zázrak – velký sedan se nerad skládá do zatáček. Nemá je jednoduše rád a stejně tak neholduje dynamické jízdě nebo nerovnostem českých silnic. Miluje kvalitní asfalt a jízdu v přímém směru. A přesně v této kombinaci Latitude rozmazluje pohoupání a dopřáním slušné porce celkového komfortu.
Problémem jsou příliš tuhé pružiny v kombinaci s měkčími tlumiči. Na zvlněné vozovce se velký renault pohupuje do všech stran, zatímco každá ostřejší nerovnost proniká v podobě rázů do prostoru pro cestující. Držení směru při ostřejším projetí zatáčky není parketou tohoto vozu.
Pokud toužíte po neprůstřelném srdci, berte atmosférický benzinový dvoulitr s manuální převodovkou (automat tady tvořila převodovka CVT), který za předpokladu dodržování servisních zásad bude sloužit věky (dokonce mu nevadí ani palivo E85). Jediným problémem je minimální rozšíření benzinové jednotky.
Zkoušený vznětový dvoulitr dCi není vůbec špatnou volbou. Autu uděluje slušnou dynamiku a špatně si nevede ani po stránce spolehlivosti. U čtyřválce stačí včas měnit olej (ideálně po 15 000 km) a tankovat kvalitní aditivovanou naftu. Manuální převodovka je spíš vzácností, daleko častěji se dvoulitr pojil se šestistupňovým automatem Jatco, u kterého je potřeba měnit olej po 60 000 km. Manuál pro změnu vyžaduje po letech provozu výměnu spojky s dvouhmotnostním setrvačníkem. Objevit se může zanesený EGR ventil a pozlobit dokáže regenerování částicového filtru FAP. To však nic nemění na tom, že dvoulitr má poctivý základ a dokáže zdolávat velké kilometrové nájezdy. V praxi počítejte se spotřebou mezi 8,5 až 9,0 l/100 km.
Někoho může lákat dieselový šestiválec, kterému francouzská automobilka pod kapotou velkého sedanu raději přiškrtila výkon. Pojí se totiž s poměrně malým automatem, a jak již bylo zmíněno, podvozek toho nesnese také moc. Šestiválec předvádí to nejlepší na dálnici s hladkým asfaltem. Proti dvoulitru ovšem nepřináší zásadní výhody, naopak hrozí dražšími problémy.
Latitude působí přikrčeným ospalým dojmem, jako by od narození věděl, že se nedokáže srovnat s vrstevníky a vždycky bude jen outsider. A právě z této pozice pramení dobrá pořizovací cena, nižší kilometrové proběhy a v drtivé většině soukromé vlastnictví.
Velký sedan od Renaultu není vyloženě špatným počinem, ale nehodí se pro každého. Vyhoví klidně jezdícím řidičům toužícím po velkých sedadlech a rozměrnější kabině s bohatou výbavou.
Renault Latitude je pro drtivou většinu zákazníků velkou neznámou. Málokdo ví, že toto bylo jedním z konkurentů pro Škodu Superb, která tohoto Francouze v prodejích doslova devastuje. Zatímco na českém trhu ojetin je do deseti kusů Latitude, Superbů ze stejných let výroby je k mání přes 500. Za bazarového rivala lze považovat například Suzuki Kizashi, kterých je k mání podobný počet, ale jízdními vlastnostmi se od sebe nemůžou lišit více.
Zajímavostí je, že poměrně často narazíte na verze s naftovými šestiválci, což poukazuje na to, že původní majitelé na těchto autech rozhodně nešetřili. Když se u nás Latitude objeví, většinou si pro něho jeden ze zákazníků přijde cíleně. Málokdy se stává, že by někdo přišel pro Superb, Passat nebo Mondeo, ale nakonec odjel v Latitude. A proč někdo volí zrovna tento neobvyklý Renault? Právě kvůli tomu, že jde o jedinečné auto, které nepotkáte na každém rohu.
