Za cenu holé Škody Fabie můžete mít bazarový polykač kilometrů. Ojetý Mercedes-Benz E nadchne

Generace W212 se v mých očích povedla. První čtyřoké kusy díky hranám dávaly jasně najevo svou nadřazenost a velikost. Faceliftované modely s oblejšími tvary se pak přiblížily vizuálně k třídě S. Modernizované kusy vypadají i po deseti letech skvěle a maskují svou bazarovou cenovku.

Čtvrtou generaci německá automobilka vyráběla od roku 2009 do roku 2016. V roce 2013 vůz prodělal rozsáhlou modernizaci, která mohla být klidně označena za novou generaci. Zmizely pro třídu E tolik typické dělené přední světlomety a hrany byly přísně zaobleny. Pod kapotu se dostaly nové pohonné jednotky a moderní elektronické asistenční systémy. Uvnitř vozu Mercedes umístil mezi centrálními výdechy klimatizace analogové hodiny a pozměnil tvar výdechů nebo přístrojový panel za volantem (místo pěti tubusů nově jen tři). Novinkou bylo řazení automatu ovládané páčkou za volantem, což považuji osobně za nesmírně praktickou věc.

Éčko bylo možné koupit v konzervativnějším provedení Elegance (poznáte ho podle hvězdy na kapotě, menších otvorů v nárazníků a hlavně podle tří lamel v masce). Verze Avantgarde sázela na velké logo umístěné přímo doprostřed krytu chladiče s párem velkých lamel a výrazně vykrojenější náfuky k brzdám. Kromě sedanu a kombi existovala i verze kupé nebo cabrio a ostré provedení AMG 63. Třída E šla ve své době na dračku, za dva roky se prodalo přes půl milionu kusů.

V pražském autobazaru Auto ESA nás zaujal svým světlým interiérem desetiletý kousek po faceliftu za cenu necelých 400 tisíc korun. Přestože počítadlo kilometrů zobrazovalo téměř 200 tisíc najetých kilometrů, v kabině není šance to poznat. Šlo o sedan z roku 2014 (po modernizaci), o pohon se staral vznětový čtyřválec 250 CDI ve spojení s automatickou převodovkou a pohonem všech kol. Překvapením pak byla přítomnost vzduchového podvozku Airmatic, který zákazníci častěji volili spíš k šestiválcům. Vůz byl navíc napěchovaný příplatkovou výbavou – nechybělo vyhřívání a zároveň odvětrávání sedadel nebo kůží obšitá palubní deska.

Aktuálně lze vybírat mezi zhruba 150 bazarovými E, přičemž nejčastěji narazíte na karosářské provedení kombi. Sedanů je o něco méně. V nabídce je i dvacet kabrioletů a desítka kupátek. Zhruba desetina vozů spoléhá na manuální převodovku a přibližně pětina vozů disponuje pohonem všech kol. V drtivé většině převažují diesely, benzinů je necelá pětina. Nejčastěji narazíte na kusy dovezené z Německa, vozů s českým původem je méně. Převažuje černý lak karoserie následovaný šedým a bílým. Zhruba polovina inzerovaných kusů má vedenou servisní knihu a jen každý šestý vůz je po prvním majiteli. Na tři desítky kusů má najeto přes 300 tisíc km, přičemž v kilometrovém nájezdu boduje kousek s víc než 600 tisíci kilometry.

Půjčený sedan poháněl dvojitě přeplňovaný vznětový čtyřválec 250 CDI (OM 651) produkující 150 kW výkonu kombinovaný se sedmistupňovým automatem 7G-Tronic a pohonem všech kol 4Matic. Nejvyšší točivý moment 500 Nm je dostupný už od 1600 ot/min do 1800 ot/min.

Samotný diesel po nastartování chvilku nýtuje, ale o nic strašného se nejedná. Dokáže se rychle uklidnit a do kabiny nepronikají žádné rušivé zvuky. Hrubší chod čtyřválce se projevuje až ve vysokých otáčkách. Dva-dvojka táhne zcela lineárně a nabírání rychlosti je naprosto přirozené. Komfort cestujících pramení ze skvělého odhlučnění. V kabině můžete tiše hovořit i v Česku zakázaných rychlostech. Solidně potlačeno je pocitové vnímání rychlosti. Jedete-li po kvalitním asfaltu, přijde vám reálných 180 km/h jako 130 km/h. Všudypřítomný klid a jistá chladnokrevnost je to hlavní, co z Éčka dělá dopravní prostředek na dlouhé trasy. Éčko je výtečné zejména na dálnicích, ale neztratí se ani na okresních silnicích. I na těch umí být tento mercedes poměrně rychlý – prostě ho pošlete do zatáčky a německý vůz vykrouží oblouk s naprostou jistotou. 

Vzduchový podvozek Airmatic dělá z Éčka dva odlišné vozy. V režimu Comfort s vámi pohupuje, vláčně tlumí nerovnosti a celkově si připadáte jako na zaoceánském parníku. Režim Sport pak zajistí ztuhnutí podvozku a ostřejší reakce řízení i řazení. Převodovka přestane pouštět motor do extrémně nízkých otáček a řidič profituje z rychlejší odezvy. Z Éčka se tak mávnutím kouzelného proutku stane tvrdší žehlička, která plní řidičova přání. Až při pohledu na tachometr jsem si uvědomil, jak rychle a bez mrknutí oka projíždí téměř pětimetrový sedan zatáčky a maskuje svou hmotnost. Nedochází k žádnému přesunu hmoty, zaklekávání nebo extrémním náklonům. Všudypřítomná lehkost řízení je fascinující. Jediné, co vzduchový podvozek nedává, jsou příčné zpomalovací prahy nebo výraznější nerovnosti. Přes oboje musíte pomaleji než s konvenčním podvozkem.

Převodovka 7G-Tronic neřadí tak rychle, jak bych očekával. Občas dokáže zaváhat, občas dovolí motoru spadnout do nerozumně nízkých otáček a občas dokonce škubne. Oproti skříním ZF je také o něco pomalejší.

Vyzkoušel jsem několik bazarových éček generace W212 a jedno mají společné – jen těžko podle stavu interiéru poznáte, kolik má vůz najeto. Pocitově povedená kabina může v některých ohledech působit sice lacině, ale pokud se majitel choval k vozu tak nějak normálně, nemáte šanci poznat, kolik má vůz natočeno kilometrů. Většinou nikde nic nevrže, neskřípe, neloupou se volanty, tlačítka nejsou ohmataná a vše lícuje jak má.

Světlé čalounění v kombinaci s decentním dřevěným obložením a kůží potaženou palubní deskou vypadají u zkoušeného sedanu po deseti letech skvostně. Premiovost umocňují elegantní hodiny uprostřed palubky. Sedadla jsou rozměrná a prostoru je dostatek ve všech směrech. Přestože přední sedadla nastavíte elektricky, chyběla mi možnost nastavení tuhosti opěradla (za to se u německé prémie připlácelo) a díky tomu jsem se za volantem necítit tak pohodlně. Mercedes skvěle vyřešil loketní opěrku, která skrývá rozměrnou schránku. Ostatně, odkládacích prostor má posádka k dispozici celou řadu a plně dostačující je zavazadlový prostor s využitelným objemem 540 litrů. Pokud kufr sedanu plně napěchujete, víko nepůjde zavřít, jelikož ramena si přes věci neprorazí cestu (zakrytované jsou jen zepředu, vzadu krytí chybí). Velká škoda, Audi A6 tohle zvládlo u sedanu daleko lépe.

Kdo je ovšem aktivní chalupář nebo často vyráží na víkendy v plném obsazení, tomu vyhoví kombi. To se chlubí zavazadlovým prostorem s 695 litry objemu (mimochodem, tím o desítky litrů překonává kufr Škody Superb Combi). Kromě objemu potěší i pravidelný tvar, nízká nákladová hrana a hlavně šířka kufru (v nejužším místě 110 cm, což je o 10 cm více než u Superbu).

Po stránce servisu není e-klasse nijak zásadně drahá. Malou prohlídku s výměnou motorového oleje včetně filtru zvládnou servisy klidně za pět tisíc korun. Za výměnu kabinového filtru je nutné připočítat zhruba dva tisíce, stejně tak za výměnu palivového či vzduchového filtru. Výměnu oleje v automatu lze obstarat zhruba za šest, sedm tisíc korun (ideálně každých 60 tisíc km), s výměnou svíček se vlezete do pěti tisíc korun. Za nové kotoučové brzdy i s destičkami dáte v rozumné kvalitě zhruba dvacet tisíc korun.

Před faceliftem u motorů 250 CDI zlobí vstřikování Delphi, což se po faceliftu a přepracování systému naštěstí zlepšilo. Automatická převodovka 7G-Tronic vyžaduje pravidelnou výměnu oleje a při zanedbání může začít zlobit – následné opravy nejsou nic levného. U vzduchového podvozku při vyšším nájezdu občas selže kompresor. Pokud tedy obětujete kolem 60 tisíc korun, budete jezdit jako v novém voze.

Při koupi dbejte na jasnou servisní historii, nejlépe v oficiálním servisu Mercedes či kvalitním autorizovaném. Bonusem je i auto zakoupené v České republice, protože dovezené kusy se často stáčejí.

Pořizovací ceny třídy E W212 spadly pod hranici 200 tisíc korun, což jsou s vysokým kilometrovým proběhem (často po taxikářích) nebo s nějakou nefunkční věcí. 

Mercedes-Benz třídy E je podle mě nejlepší „károu“ do půl milionu korun. Má skvělé motory, slušný podvozek, kvalitní zpracování, mraky prostoru a ještě vypadá k světu. Pokud výběr vozu neuspěcháte a nepůjdete jen po ceně, zajisté najdete pěkný kousek s poctivými kilometry a jasnou servisní historií. Samozřejmě doporučuji všechny peníze nevyplácat jen na pořizovací cenu, ale nechat si tzv. polštář na případný servis či opravu.

Redakce děkuje za zapůjčení vozu společnosti Auto ESA.