Pět kladů a tři zápory Jeepu Compass, na které jsme přišli při 4500 km dlouhé cestě

V redakci Autosalonu dlouhodobě testovaný Jeep Compass e-Hybrid se opravdu nezastaví a vypadá to, že většinu svých kilometrů najede v Itálii. Kromě jiných cest mých kolegů vedoucích do této jižní evropské země jsme tentokrát zamířili až do Apulie, tedy do onoho „podpatku“ téměř na samém italském jihu. Je to lán cesty přes svižné Česko, dynamické Německo, ušourané Rakousko a temperamentní Itálii. Za volantem jsem strávil dlouhé desítky hodin, přizpůsobil se italskému jízdnímu stylu, který mi dost vyhovuje, a samozřejmě jsem také hodně do hloubky poznal výhody a nevýhody Jeepu Compass. Tady jsou.

Dobrý podvozek
O cestách na dlouhou vzdálenost s Jeepem Compass jsme toho na našem webu už napsali dost, přičemž jsme se věnovali hlavně spotřebě hybridu. Já musím po své cestě vyzdvihnout i nastavení podvozku. Compass se totiž velmi příjemně ovládá i při vyšších německých rychlostech, na dálnici je stabilní a na volantu jsem měl dostatečně jistý pocit, byť je řízení spíše lehčí. Autu sice chybí výkon, ale podvozkově je tento model nastaven dobře a poskytuje řidiči dostatečnou jízdní jistotu, která zároveň přispívá k tomu, že se za volantem můžete cítit uvolněně, protože víte, že podvozek auta dělá to, co má.

Dvojité dno kufru
Z praktického hlediska mě potěšil kufr. Nejenže má dostatečný objem 550 litrů pro spoustu zavazadel, ale nadchlo mě i jeho dvojité dno. Jeep Compass má totiž prostor pod ním skutečně hluboký a velmi dobře využitelný. Na dlouhé cestě jsme místo pod podlážkou zavazadlového prostoru opravdu hojně využívali, ať už k uložení věcí, které nebyly až tak v permanenci, tak pro nakoupená vína, olivové oleje či cantuccini, u nichž bylo jasné, že vybalovat je budeme až doma.

Masážní sedačky
I když to pro mě osobně není z hlediska výbavy auta kdovíjaký „must have“, přišly masážní sedačky v Jeepu Compass během cesty párkrát ke slovu a musím říct, že fungují dobře a opravdu po dlouhých hodinách za volantem příjemně protáhnou a prokrví záda. Nakonec tedy za možnost mít tento komfortní prvek i v normálním kompaktním SUV dávám palec nahoru.

Asistenty a konektivita
I když má Compass jízdní asistenty nastaveny vcelku rozumně, přesto mě zejména upozorňování na překročení rychlosti otravovalo (jako v každém jiném autě). Proto jsem kvitoval s povděkem, že lze asistenty jednoduše vypnout podržením tlačítka pod displejem. Uznávám, že je paradoxem, že se u nových aut stává kladem možnost pohodlné deaktivace jízdních asistentů, ale bohužel funkčnost a reálný přínos některých z těchto povinných prvků jsou opravdu tristní. Chválím i funkčnost infotainmentu a konektivity, bezdrátové propojení s Android Auto fungovalo v pohodě, systém je spíše jednodušší, což mu ale nevytýkám, protože je zároveň snazší se v něm orientovat.

Spousta odkládacích prostor
Compass je na dlouhou cestu příjemným společníkem i z toho důvodu, že zejména jeho středová konzola nabízí dostatečný počet odkládacích prostor s opravdu mimořádným objemem. Není tak vůbec problém zde odkládat mobil či nápoje, ale přihrádky pojmou i spoustu dalších předmětů. Praktická je i otevřená „polička“ před spolujezdcem či velké prostory ve dveřích.

Hybrid je slabý a občas škube
Tříválcový mild-hybrid 1,2 litru má výkon 145 koní a v předešlých dílech dlouhodobého testu jsme se mu věnovali už poměrně obsáhle. Nezbývá mi než souhlasit s kolegy – tato pohonná jednotka umí být při klidné jízdě úsporná, ale bohužel není úplně vyladěná, a tak motor občas neharmonicky škubne. Rovněž mu bohužel chybí síla pro uspokojivé elastické zrychlení. To se projevuje hlavně v dálničním provozu či při předjíždění, kdy se auto „sbírá“ opravdu jen vlažně, a pokud na vás někdo zezadu tlačí (což je v Itálii víceméně vždy), tak se snažíte mu co nejrychleji vyklidit pole. Když se Compass rozjede, je i v Německu schopen držet vyšší rychlosti třeba i kolem 160 km/h, jakmile ho ale provoz zpomalil, čekal jsem na opětovné citelné zrychlení déle, než by se mi líbilo.

Ostřikovač čelního skla
Protože byla jižní Itálie dle očekávání velmi prašným regionem, přicházely ostřikovače často ke slovu. Ostřik je integrován do stíracích lišt a má hned dvě nevýhody – po ukončení ostřiku totiž stěrače provedou jen dva další pohyby po skle, což vůbec nestačí k tomu, aby se roztok z čelního skla odstranil, takže jsem vždy musel stěrače ještě manuálně na pár cyklů pustit a následně vypnout. V průběhu cesty jsem si také všiml, že se mi nějak podivně špiní zadní zaprášené okno, jako by po něm stékala voda a zaschla tam. Až jednou jsem si při jízdě po dálnici všiml, že když ostříknu čelní okno, tak se tekutina po chvíli přes střechu dostane až k zadnímu spoileru, přes který si najde cestu až k zadnímu oknu a v poměrně značném množství po něm začne stékat. V kombinaci s malým zadním stěračem vás tak na zadním okně čeká dost velká špinavá plocha.

Světla oslňují
Součástí specifikace „našeho“ auta jsou o přední LED Matrix adaptivní světlomety s šesti režimy dle jízdních podmínek. Světla svítí dobře, avšak hned při prvním setmění za volantem jsem zaregistroval, že svítí o něco více nahoru, než by bylo záhodno. Pár protijedoucích aut tedy na mě během mé cesty bliklo, protože světelný tok jeepu nebyl úplně optimálně směřován. Věřím však, že tento neduh lze pořešit buď nastavením v servisu či softwarově.