Nová Dacia Jogger by mohla podle dojmů z jízdy potrápit i škodovky. Jezdí i na LPG, což se teď cení

Dacia Jogger na ulicích, silničkách, silnicích i dálnicích v okolí Nice překvapila kvalitními jízdními vlastnostmi, ale lehce zklamala z hlediska komfortu. Mezi jejími litrovými tříválcovými motory existují mnohem větší rozdíly, než naznačují výkonové parametry. Ani s jedním z nich bychom sice nechtěli jet s plně naloženým autem na dovolenou přes Alpy, ale při současných cenách benzinu a nafty je pohon na LPG požehnáním.

Dacia Jogger se bezpochyby stane hitem letošního roku na českém automobilovém trhu. Kříženec rodinného kombíku, SUV a MPV nabízející až sedm míst k sezení se i po zdražení pyšní příznivým poměrem ceny a výbavy, a navíc se ho zatím nijak nedotkla lavinově se šířící elektrifikace, kterou si většina Čechů nepřeje.

Auto už jsme na našem webu Autosalon.tv staticky probrali, prolezli a proměřili ze všech možných úhlů pohledu a napsali o tom řadu článků. V okolí francouzského Nice jsme ale konečně měli možnost se s očekávanou novinkou svézt.

Na první jízdu jsme zvolili slabší a levnější Jogger 1.0 TCE 100 LPG ve středním výbavovém stupni Comfort, tedy zatím nejžádanější variantu českých zákazníků. Litrový tříválcový motor schopný spalovat benzin i LPG se při prvním rozjezdu chová nečekaně svižně, zároveň však jeho drnčivý zvuk při vytočení do otáček na nízké rychlostní stupně zní v kabině více, než bychom si představovali.

Od prvních okamžiků nemám problém s šestistupňovým manuálním řazením, byť se trochu zadrhává. Dráhy jsou ale relativně krátké a přesné. Pryč je doba, kdy jízda s daciemi nebyla žádná slast kvůli extrémně měkkému a neplynulému chodu spojkového pedálu a celkové nesouhře řazení a plynu.

Ještě více jsem nadšený z řízení. Nejen, že se volant (v našem případě kožený, ale osahal jsem i základní plastový a nejde o nic strašného) příjemně drží a z tlačítek na něm by si měl vzít příklad celý koncern Volkswagen, ale zároveň je chod řízení až nečekaně plynulý a příjemný. Téměř bez vůlí kolem středovém polohy. Řízení je v rámci v současnosti u všech nových aut mizivé komunikace s podvozkem i nečekaně přesné.

Mnohem méně mě však oslovuje naladění podvozku z hlediska komfortu. Dacie prosluly houpavým odpružením ala létající koberec, které spolykalo většinu děr, spár, kolejí či zpomalovacích prahů. A relativně balónový rozměr pneumatik 205/60 R16 i nevídaná světlá výška 20 cm slibovala něco podobného i u Dacie Jogger. Leč skutečností je, že vnímám každou spáru i na kvalitních silnicích francouzského azurového pobřeží, takže se obávám, že některé rozmlácené okresky v Česku nebo ulice českých měst s gigantickými výmoly mohou být pro posádku utrpením. Ale třeba se charakteristika tlumení se zatížením auta trochu změní.

Motor s nepřímým vstřikováním vyžaduje časté řazení, protože pásmo ideálních otáček litrového tříválce je proklatě úzké. Tak mezi 2500 a 3500 otáčkami. Níže je motor mrtvý a nepružný, výše zase příliš drnčivý a vibrující. Zpřevodování je navíc na šestikvalt a turbomotor nečekaně krátké.

Pohonná jednotka točí na šestku při rychlosti 90 km/h přibližně dva tisíce otáček. Po šlápnutí na plyn se ani na rovince s prázdným autem nic moc neděje, podřazování minimálně o dva stupně je při předjíždění prostě nutností. I tak nebyly předjížděcí manévry ničím příjemně rychlým.

Při rychlosti 130 km/h už motor točí přibližně tři tisíce otáček. Ani v tomto pásmu tříválec nedokáže udržet české dálniční maximum s nenaloženým autem do mírného kopce. Na D1, nebo dokonce přes Alpy s celou rodinou, se bude hodně a hodně podřazovat.

Spotřeba také není nijak oslnivá. Zhruba třetinu trasy jedu po dálnici s maximální rychlostí 110 km/h, třetinu v klidu po městech a vesnicích a třetinu „kudlu“ po klikatých kopcovitých silničkách. Půl na plyn a půl na benzin. Změny prozradí jen sotva slyšitelné klapnutí, rozdíl mezi jízdou na benzin a na plyn subjektivně nepoznám. Palubní počítač ukazuje průměrnou spotřebu 8,5 l LPG na 100 km a 7,4 l benzinu na 100 km. Líbí se mi, že umí údaje pro oba typy paliva. Sice je nezobrazuje najednou, ale po přepnutí se objeví stav nádrže, dojezd a spotřeba toho typu paliva, na které auto právě jede. Podle údajně reálné metodiky WLTP měla pohybovat kolem šesti litrů benzinu a necelých osm litrů plynu.

Dacia Jogger 1.0 TCE 100 LPG má plnohodnotné nádrže jak na plyn, tak na benzin. To zaručuje při rozumném stylu jízdy dojezd více než tisíc kilometrů, což je v dnešní době zmenšování nádrží a tím pádem i dojezdů unikátní.

Zatáčkovité silničky odhalují překvapivé schopnosti podvozku při hodně svižné jízdě. Zatímco u nepřímých předchůdců Joggera, tedy modelů Logan MCV, Lodgy a Dokker byla rychlejší jízda utrpením, tentokrát se auto naklání velmi rozumně, netrpí houpavostí, nedotáčivostí ani jinými vrtochy. Daní za to ale je, jak již bylo zmíněno výše, zhoršený komfort.

Světlá výška 20 cm slibuje slušné schopnosti auta i mimo asfalt. Nejlepší by v tomto ohledu měla být limitovaná výbava Extreme hodně inspirovaná vozy SUV. Bohužel jsme ale neměli čas to vyzkoušet.

A právě zlatooranžový Jogger s výbavou Extreme, ale zejména se silnějším motorem 1.0 TCE 110, si bereme na druhou část testovacích jízd. Rozdíl je od prvních metrů nečekaně velký. Vzhledem k označení motoru a relativně malému rozdílu ve výkonu by to člověk neřekl, ale při podrobném zkoumání těchto dvou tříválců vyplyne, že se technicky dost liší. Silnější verze má úplně jinou hlavu, a hlavně jde o přímovstřikový motor, zatímco slabší pohonná jednotka vyznává kvůli spalování LPG logicky vstřikování nepřímé.

V praxi to znamená, že je silnější motor mnohem tišší, kultivovanější a v nižších otáčkách pružnější. Ideální pásmo otáček se výrazně rozšiřuje a řidič musí mnohem méně řadit. Zpřevodování je navíc delší. Motor točí při 90 km/h přibližně 1800 otáček za minutu, při 130 km/h 2700 otáček. To znamená nižší hluk motoru, a zejména nižší spotřebu. Ta se po konci jízdy ustálí na krásných 5,6 l na 100 km odpovídajícím WLTP, ale tentokrát jsme jeli více podél pobřeží a po větru, takže to nelze s hodnotami u Joggeru 1.0 TCE 100 LPG úplně porovnávat.

Dálniční problém se schopností udržovat české maximum do mírných kopců ale tím pádem zůstává. Delší šestka totiž eliminuje větší sílu a lepší dynamiku silnějšího motoru.

Mírný rozdíl je znát i v řízení. To je tady o něco měkčí a méně strmé, ještě více na pohodu. To platí i o řazení s o něco menším zadrháváním. Zato podvozek funguje stejně. Mám sedmimístnou verzi, která disponuje přitvrzenými tlumiči, takže opět nejsem zcela spokojený s komfortem, zato nadšený z jízdních vlastností v zatáčkách.

Ergonomie za volantem se proti starším daciím změnila k nepoznání. Zejména u nejlépe vybavených verzí má řidič po ruce vše, co potřebuje. Tlačítka se přestěhovala z dříve nesmyslných míst přesně tam, kde je řidič očekává. Na displeji multimediálního systému ovládám opravdu jen multimédia (navigace moc pěkně v češtině navigovala, ale jednou zamrzla tak, že jsem musel restartovat celé auto, abych ji oživil), na klimatizaci mám vlastní tlačítka. Nikdy bych nevěřil, že podobnou větu napíšu, ale z Dacie Jogger by si z hlediska ergonomie měla vzít příklad většina současné produkce koncernu Volkswagen. 

Horší je to s výhledem z auta nebo se sedačkami. Ty sice vypadají moderně a na první posez působí celkem dobře, ale po několika hodinách řízení mě z nich bolela bederní páteř. Řidič totiž sedí téměř plnou váhou na zadku, stehna jsou podepřena jen zlehka.

Dacia Jogger bude na českém trhu bestsellerem, o tom není pochyb. Z hlediska filozofie tvaru a designu karoserie či provedení interiéru ji není vzhledem k ceně téměř co vytknout. Obří kufr, až sedm míst k sezení, variabilní interiér – to jsou v tuzemském prostředí nesmírně silné argumenty. Spoustě českých zákazníků ale bude chybět naftový motor a benzinový čtyřválec. To je argument, kvůli němuž bude pořád hodně českých rodin volit třeba Hyundai i30 kombi nebo Škodu Scala, což jsou auta, která nevyjdou o mnoho dráž. Jejich porovnání s Dacií Jogger naleznete například ZDE.

Přesto mají i litrové pohonné jednotky Dacie Jogger svá pozitiva. Pro spoustu lidí je to už prostý fakt, že nejsou nijak elektrifikované. Velkou výhodou slabšího motoru jsou nízké provozní náklady vyplývající ze spalování LPG a celkový dojezd na obě paliva. Silnější provedení zase nabízí na tříválec relativně kultivované chování, úspornost i svižnost.

Z hlediska jízdních vlastností jsem čekal lepší komfort při přejíždění nerovností, naopak příjemně překvapily vlastnosti auta v zatáčkách, jeho řízení i řazení. Typický zákazník Dacie by si to ale nejspíš přál naopak.

Dacia na prezentaci hlásala, že Jogger chce navázat na úspěchy Sandera a Dusteru u soukromé klientely, a to nejen v Česku, ale i v Evropě. Tři čtvrtiny aut by měly skončit v takzvaném retailu, pouze čtvrtina u firem. Dacia Jogger tak zřejmě nejvíce osloví rodiny, které auto používají na každodenní bázi, ale nenajezdí velké porce kilometrů, a drží jej průměrně šest až osm let. A u této klientely nejsou litrové tříválcové motory zase tak velkou překážkou.