Naftový motor V6, pohon 4x4 a sedm míst k sezení. Řídili jsme jedno z nejlepších SUV současnosti

Na novou generaci Audi Q7 se čekalo pořádně dlouho. Předchozí provedení vydrželo na trhu více než deset let a za tu dobu prošlo dvěma modernizacemi. Teď ale konečně přijíždí úplně nové auto. Třetí generaci jednoho z nejdůležitějších SUV ingolstadtské značky jsme si mohli poprvé vyzkoušet na cestě z Prahy do Vídně a zpátky. Během dvou dnů jsme tak projeli město, dálnici i klikaté okresky a získali poměrně dobrou představu o tom, kam se Q7 zase posunula.

Novinka na první pohled nezapře současný designový směr Audi. Příď je vyšší, masivnější a dominuje jí obrovská maska Singleframe. Samotné čtyři kruhy se společně s kapotou posunuly výš a světlomety jsou nyní rozdělené. Na přání mohou být digitální Matrix LED s technologií micro-LED, zatímco vzadu lze mít digitální OLED světla. Tedy technologie, kterou již známe z předchozích modelů. Hodně výrazným prvkem jsou obrovská kola – standard začíná na dvaceti palcích, ale poprvé lze Q7 z výroby objednat dokonce na třiadvacítkách.

Musím přiznat, že právě design byl před první jízdou jednou z věcí, u kterých jsem měl největší pochybnosti. Když jsem Q7 poprvé viděl na fotkách, působila na mě možná až příliš opulentně a trochu „ocucaně“. Z fotek jsem měl pocit, že jí proti předchozí generaci trochu ubylo z majestátnosti, která k takhle velkému luxusnímu SUV patří.

Jenže naživo moje obavy prakticky okamžitě zmizely. Nová Q7 vypadá ve skutečnosti podstatně lépe než na obrázcích a funguje dobře snad ve všech barevných kombinacích. Za mě jí jednoznačně nejvíce sluší bílý lak s černými doplňky nebo pro Audi typická tmavě stříbrná, opět vyšperkovaná černými detaily. A platí tady staré pravidlo, že kola dělají auto. Třiadvacetipalcové disky jsou možná z pohledu komfortu trochu sebevražedné, ale k proporcím Q7 padnou jako hrnec na zadek.

Velkou proměnou prošel také interiér. Audi přebírá koncepci známou z nejnovějších modelů značky - tedy čím víc obrazovek, tím víc luxusu. Před řidičem je zakřivený panoramatický OLED panel spojující virtuální kokpit a středovou obrazovku infotainmentu. Tím ale digitální diskotéka nekončí. Svůj vlastní displej má i spolujezdec, na kterém může ovládat základní funkce auta, koukat na videa nebo hrát hry. Dobrou zprávou je, že je součástí standardní výbavy. O jeho praktické využitelnosti mám ale stále pochybnosti.

Hlavní ale je, že kabina díky tomu působí výrazně moderněji než u druhé generace, zároveň si ale zachovává prémiovou atmosféru a skvělé, doslova „kamenné“ zpracování. Upřímně, kvalitou se Audi velmi přiblížilo sesterskému Porsche.

Změny se odehrály i na poli praktičnosti. Novinkou je rozmanitější variabilita zadní části interiéru. Q7 může být pětimístná, šestimístná i sedmimístná. Základem je klasické pětimístné uspořádání. Sedmimístná verze přidává dvě sedačky ve třetí řadě, zatímco u šestimístného provedení (2+2+2) se prostřední lavice mění za dvě samostatná sedadla jako vystřižená z první třídy Boeingu 787 Dreamliner.

Pětimístná Q7 nabídne zavazadlový prostor o objemu až 806 litrů a po sklopení zadních sedaček až 2075 litrů. Sedmimístná varianta má za druhou řadou až 722 litrů a maximálně 1980 litrů. Na prostoru je přitom znát, že Q7 zůstává skutečným mastodontem – na délku má zhruba 5,06 metru a šířkou lehce překračuje dva metry.

Audi si vyhrálo i s některými detaily. Nová středová konzola může například bezdrátově nabíjet dva telefony současně, a to pomocí technologie MagSafe a velké panoramatické střešní okno lze elektronicky přepínat mezi průhledným a „mléčně“ neprůhledným stavem. V nejvyšším provedení je navíc podsvícené a jeho barva se může přizpůsobovat ambientnímu osvětlení interiéru. To je za mě další cool vychytávka, která umí udělat extra dojem.

První kilometry vedly Prahou, takže ještě před dálnicí přišla ideální příležitost vyzkoušet komfort podvozku. Po přepnutí do komfortního režimu je Q7 skutečně neuvěřitelně pohodlná. Většinu nerovností žehlí takovým způsobem, že máte chvílemi pocit, jako by auto nad silnicí spíš plulo.

Úplně dokonale ale fyziku obejít nedokáže. Náš vůz měl obrovská 23palcová kola a právě na ostrých příčných nerovnostech se občas do kabiny dostalo lehké drcnutí. Není to nic dramatického a po většinu času je komfort prvotřídní, ale menší kola budou v tomto ohledu logicky ještě příjemnější.

Jakmile jsem se vymotal z městské džungle a najel na dálnici, ukázala Q7 jednu ze svých vůbec nejsilnějších disciplín. Audi umělo vždy velmi dobře maskovat rychlost, ale tady je ten efekt možná ještě výraznější než dřív. V úsecích, kde jsme jeli povolených 130 km/h, jsem měl pocit, jako bych jel devadesátkou.

Je to zkrátka vytříbené dálniční přemisťovadlo. Výborně je na tom také odhlučnění. Do kabiny se dostává minimum aerodynamického šumu a rámusu od pneumatik. V tomto ohledu jsem proti druhé generaci zaznamenal další malý, ale citelný posun.

Po obědě jsme dál pokračovali po okresních silnicích směrem na Vídeň a tentokrát jsem se začal více soustředit na pohonnou jednotku. Někteří kolegové totiž měli pocit, že nový naftový šestiválec už nepůsobí tak suverénně jako motor v předchozí generaci.
Já jsem podobný problém nezaznamenal. Cestou do Rakouska jsem několikrát předjížděl, po okreskách jsme rozhodně nejeli vyhlídkovým tempem a ani jednou jsem neměl pocit, že by motoru docházel dech. Je pravda, že Q7 je pořád velmi těžké auto, takže výkonu nemá vyloženě na rozdávání.

Pro běžný provoz je ale síly podle mě více než dost a troufnu si říct, že minimálně 95 procent řidičů nebude potřebovat nic víc. Kdo by si přál výraznější dynamiku, bude muset počkat na další výkonnější motorizace. Nabídka třetí generace totiž dvěma diesely téměř jistě nekončí a postupně se dá očekávat rozšíření také o benzinové a plug-in hybridní varianty.

Velmi příjemně mě překvapila spotřeba. Přestože jsem rozhodně nejel na rekord a plyn jsem používal poměrně intenzivně, palubní počítač se většinu času pohyboval okolo devíti litrů na sto kilometrů. Při svižnější jízdě po okreskách se hodnota dostala zhruba k deseti litrům, kolegové jedoucí klidnějším tempem se ale bez problémů dostávali pod osm. Audi mimochodem u obou dieselů udává kombinovanou spotřebu přibližně od sedmi do osmi litrů.

Pochvalu si zaslouží celá pohonná soustava. Osmistupňový Tiptronic řadí jemně a s naftovým šestiválcem si velmi dobře rozumí. Přechody mezi spalovacím motorem a pomocí mild-hybridního systému jsou téměř nepostřehnutelné. Přitom už minulá generace měla pohonnou soustavu naladěnou velmi dobře. Novinka ji zase o malý krok posunula.