Voyah Dream je nečekaně rychlý a pohodlný obr pro sedm. S cenovkou to ale trochu přehnal

Abychom pochopili Voyah Dream, je potřeba se podívat do čínských reálií. Zatímco u nás se vrcholní manažeři nechávají vozit v „limuzínách“ typu BMW 7 nebo Mercedesu třídy S, tamní styl je poněkud jiný a symbolem úspěchu jsou obří MPV modifikovaná pro co největší pohodlí posádky na zadních sedadlech. Příkladem budiž třeba u nás neznámý Buick GL8 Century, který měří 5,2 metru, má kabinu čalouněnou kůží Nappa, 32“ televizi a mezi řidičem a posádkou může být dělící příčka. A přesně z této kategorie Voyah Dream pochází, přičemž svou přítomnost v Evropě obhajuje hlavně elektrickým pohonem. Zda má s vysokou cenovkou a čínským přístupem k věci šanci uspět na českém trhu, to jsme se rozhodli zjistit během týdenního redakčního testu.

Z kategorie MPV řada automobilek utekla, zaměřily se hlavně na populární SUV. Paradoxně zůstaly ty největší modely, jako jsou Volkswagen Multivan, Mercedes třídy V, nebo přišel i nováček v podobě Hyundai Staria. Voyah Dream, tedy model prémiové značky čínského Dongfengu, všechny jmenované přerůstá. Nepřehlédnutelný obr měří na délku 5315 mm, široký je 1895 mm, vysoký 1800 mm a má rozvor 3200 mm. Kombinace protáhlé přídě a extra hranaté zádi je hodně odvážná, přičemž to samé se dá říci i o mamutí masce chladiče, u které až na druhý pohled zjistíte, že jde jen o krycí panel bez otvorů. Jedno je jisté – v tomhle autě pozornosti neuniknete. Ono přímo křičí: Podívejte se na mě, jedu!

Velikost vozu je ale jednoznačně výhodná pro posádku. Na předních místech je pocitově opravdu hodně prostoru, kabina působí vzdušně. Jen si je potřeba zvyknout, že má řidič před sebou ještě pořádný kus vozu. Ve druhé řadě sedadel jsou dvě samostatná křesla s vyhřívání, chlazením a masáží. Jsou navíc polohovatelná, a to až do téměř spací polohy. Cestující mají k dispozici docela bytelné vyklápěcí stolky, chytrý držák na mobil v boku sedáku i panel pro ovládání klimatizace. Vzadu pak najdete celkem standardní lavici pro dva dospělé a jedno dítě. Ale i tady je díky krabicové stavbě prostoru hodně. Použité materiály působí hodnotně, nicméně třeba kůže v porovnání s tou používanou u německých prémiovek lehce zaostává. Je pěkná, ale zrkátka není nejlepší.

Kufr schovaný pod elektricky výklopnými pátými dveřmi má základní objem 427 litrů, což bohatě stačí na sadu kufrů, nákup i další potřeby. Po sklopení zadní lavice se dají nakládat i větší věci, nicméně tu vznikne velký schod. Sedadla přitom odebrat nelze, což je škoda. Když už jsme u tohoto elektrického otevírání, samozřejmostí jsou i elektrické posuvné dveře, přes které se velmi snadno nastupuje dovnitř. Pod přední kapotou pak najdete malý úložný prostor na kabely. Má 40 litrů objemu, ale pozor, v námi testovaném voze se v něm srážela voda, takže tam nedávejte nic, co by nemělo být ve vlhku.

Čím víc displejů, tím víc auto. Tak nějak by mohlo znít moto dnešní doby, kdy se výrobci předhánějí v tom, kdo bude mít větší obrazovku. I tady šli Číňané cestou velikášství a do palubní desky zakomponovali hned tři obrazovky tak, aby vypadali jako jedna nekonečně natažená přes celou šířku vozu. Ve skutečnosti jde samozřejmě o černý rámeček, navíc prostor mezi středovým displejem a obrazovkou pro spolujezdce vykrývá jakési pulzující logo.

Displeje mají slušné rozlišení i přehledné menu a celkem rozumné reakce. Nelze se ale zbavit dojmu, že například s přístrojovým štítem se dalo udělat víc než jen nabídnout dvě grafická témata. Nicméně tu je alespoň režim nočního vidění, který se tu a tam objevuje i v jiných luxusních modelech a určitě se hodí. Počítejte také s tím, že lesklé displeje se okamžitě upatlají od vašich prstů.

Pokud čekáte nějaké exotické až výstřední funkce, budete zklamaní. Jsou tu praktické věci, jako slušně fungující 360stupňový kamerový systém či jednoduché ovládání komfortu sezení. Zaujme snad jen kamera umístěná na středu palubní desky, která umí odečíst pár základních gest, ale hlavně poslouží pořizování selfie. Díky archivu obrázků jsme si během testu mohli prohlédnout, kteří kolegové auto před námi zkoušeli. Vzhledem k nechvalné pověsti Číňanů v oblasti využívání osobních dat jsme ale po celou dobu měli tak trochu pocit, že nás někdo sleduje. Ano, bylo to přehnané. Ale co kdyby...

Asi je od pohledu jasné, že Voyah Dream bude pěkně těžký kus auta - váží bohatě přes 2,5 tuny. Jenže kdo čeká nějaké rozvážné plížení se provozem, bude velmi překvapen. Kupředu ho totiž ženou dva elektromotory, které mají dohromady výkon 320 kW, nebo-li 435 koní! K tomu je tu ještě točivý moment 620 Nm a tahle obrovská krabice dokáže akcelerovat z nuly na 100 km/h za 5,9 sekundy. Maximum je omezeno na 200 km/h.

U tak velkého vozu jde o nečekanou dynamiku, navíc někdo opravdu velmi dobře vyladil plynový pedál (tedy vlastně akcelerátor), takže auto na jeho sešlápnutí reaguje přesně a svižně. Velmi rychle si díky tomu zvyknete na to, že máte auto takříkajíc pod palcem. A navíc to hodně pomůže při proplétání se městským provozem, nebo nájezdech na dálnici. Předjíždění je také dílem okamžiku, jen si dejte pozor na to, že taková dynamika vám dá velmi rychle zapomenout, jak velký a těžký stroj vlastně ovládáte. Překvapivě brzdy také zvládají, navíc fungují velmi dobře i při přechodu z rekuperace na aktivaci a působí přirozeněji než v řadě evropských elektromobilů.

Chybí nějaký promyšlenější management rekuperace, nicméně tady se asi hraje na to, že prostě jedete. Ostatně, k dispozici máte hodně velkou baterii s kapacitou 109 kWh. Což není špatné, když jezdíte po městě nebo menších silnicích, kde se dá dosáhnout i na 20 kWh na 100 km! Jakýkoliv dálniční spěch ale znamená velmi vysokou konzumaci energie, která jde na vrub hlavně stavbě vozu. My jsme dálky jezdili za 32 kWh na 100 km, což je ještě víc, než už vyloženě žravého elektromobilu Kia EV9.

Každopádně námi pozorované hodnoty napovídají, že ve městě klidně můžete počítat s dojezdem až 500 km, při dálkové cestě počítejte se třemi sty. Z tohoto hlediska se ale jako zásadní problém jeví poměrně pomalé nabíjení výkonem jen 120 kW. U auta s takto velkou baterií bychom čekali dvojnásobek, zejména na dlouhých cestách by se nám nechtělo čekat hodinu, než se vůz dobije. Podle naší zkušenost je nicméně Voyah schopen udržet výkon nad 100 kW i za nějakých 60 procent, což je příjemné.

Obr na silnici vyloženě pluje a posádku dokáže zahrnout opravdu velkým podvozkovým komfortem. Stojí totiž na vzduchu s nastavitelnými tlumiči, kdy v komfortu zvládá žehlit kdejakou větší nerovnost a ve sportu jen mírně ztuhne, aby vůz lépe podržel do zatáček. I když má Voyah Dream tak vysoký výkon, bude vám po pár kilometrech jasné, že zdolávat s ním svou oblíbenou okresku nevyrazíte. Spíš si užijete přepychovou plavbu dálnicí. A kdo by čekal, že se při brzdění bude vůz nořit přídí do asfaltu a při prudké akceleraci si zase sedne na zadek, ten se mýlí. Tlumiče mají funkci nazvanou Magic Carpet, kdy pohyby karoserie aktivně vyrovnávají a vůz tak nabídne mnohem stabilnější jízdu. Tohle se opravdu povedlo, tleskáme.

Voyah Dream tedy ukazuje, že i Číňané umí postavit špičkové auto. Má to ale jeden háček, umí to hlavně tehdy, pokud si za něj také řeknou špičkové peníze. Vůz v Česku aktuálně stojí 2 969 900 korun, což je hodně, i když už kromě metalízy a ochranné fólie žádné další příplatky nejsou. Ceník Voyahu Dream najdete v našem katalogu pod tímto odkazem.

Takto vysoká cena je těžko obhajitelná, třeba už jen proto, že taková Kia EV9 stojí se dvěma elektromotory o 870 tisíc míň. Možná není takový obr, ale má praktičtěji pojatý iteriér, nižší spotřebu a díky 800V síti i téměř dvojnásobně rychlé nabíjení. Pokud vám vystačí pět míst k sezení, pořídíte levněji i BMW iX xDrive50, které je výkonnější i úspornější. Proti těmto dvěma vozům jsme Voyah Dream postavili v našem porovnávači. Výsledek najdete zde. Nehledě na to, že jen o sto tisíc výš začíná Mercedes-Benz EQS SUV, Audi Q8 e-tron stojí výrazně méně ve všech verzích a kdo potřebuje rodinný vůz, má na výběr bohatou paletu pohonů u velmi povedeného Volkswagenu Multivan (podrobnosti zde).

Co z toho plyne? Voyah Dream asi nebude volbou z rozumu. Vidíme ho třeba ve službách asijských velvyslanectví, u luxusního butikového hotelu nebo u někoho, kdo chce prostě něco jiného, protože už má v garáží hodně jiných aut od luxusní evropské konfekce. Ale to je ostatně ta samá písnička jako asi u nejpřímějšího, ale ještě dražšího konkurenta jménem Lexus LM (srovnání obou aut najdete zde). Zkrátka bestseller to nebude, ale image z něj bude prýštit na všechny strany.