Testovali jsme nové kombi, do kterého je utrpení nasednout. Pak už ho nebudete chtít přestat řídit

Na samém sklonku éry aut se spalovacími motory vznikl jeden z nejzajímavějších modelů všech dob. Jmenuje se BMW M3 Touring Competition a jde o rodinný kombík s parametry a jízdními vlastnostmi supersportu. V našem případě ještě načančaný spoustou příplatkových karbonových dílů. Za třicet let, co testuji auta, jsem s ničím podobným nejel. Jde o jeden z největších zážitků za volantem během celé mojí kariéry. To auto je naprostý nesmysl. A právě proto ho bude spousta lidí milovat. U BMW tvrdí, že zájem o něj trojnásobně předčil očekávání, a tak je aktuálně hodně těžké si ho pořídit.

Za deset let už se pravděpodobně nebudou v Česku prodávat jiná auta než elektromobily. Stojíme tedy na samém závěru éry aut se spalovacími motory, a přesto, nebo možná právě proto, vznikají u spousty značek ty nejdokonalejší a nejvymazlenější kousky. Jeden z těch nejzajímavějších se jmenuje BMW M3 Touring Competition.

BMW M3 je legenda. To auto zná každý, kdo se alespoň trochu zajímá o sportovní vozy. Jenže vždy se vyrábělo pouze jako sedan, kupé nebo kabriolet. Na rozdíl od větší M5 nikdy jako kombík. Až teď. Na poslední chvíli. A je to zlatá trefa do černého. V našem případě vzhledem k barvě karoserie a kol doslova.

To auto je tak úchylné, až je krásné. Ano, design je věcí individuálního vkusu, ale třeba mě se sportovně laděný kombík odvozený od BMW trojkové řady líbí mnohem víc než sedan a podle diskuzí s kolegy je nás takových většina. A černé kombi oblepené karbonem, zlatými koly a čtyřmi laufy jako z kanónu, to už je úplná pecka. Přestože to může znít kolotočářsky, ve skutečnosti je to kombík relativně decentní a každopádně elegantní. Posuďte sami v galerii pod tímto textovým blokem.

Uvnitř hrají prim příplatková sportovní karbonová sedadla, která jsou pro každodenní používání asi tak stejně praktická jako sedadla v Alpine R se šestibodovými závodními pásy. Lezu natěšeně dovnitř. Auuu! Od nepoddajné vyvýšené bočnice sedáku dostanu koňara jak od Tomáše Řepky. Pokaždé. Na konci testu mám zadek a stehna tak od modřin, že bych se nedivil, kdyby mě žena podezřívala z tajných návštěv BDSM salónů. Máte tohle zapotřebí? Pokud chcete aspoň občas s tím autem trávit čas na závodním okruhu, pak máte. Jinak fakt ne.

Kdo tvrdí, že konkrétně naše testované auto je vhodné i pro každodenní používání, tak kecá. Při jízdě po Praze jsem se neustále bál, abych neublížil o obrubníky příšerně drahým ráfkům (165 tisíc korun!), karbonovým prahům, křidélkům a nástavcům nárazníků. Ani v tom nejkomfortnějším režimu adaptivních tlumičů není auto na propadlých kanálech pohodlné. Osmistupňová sportovní automatická převodovka se při popojíždění na semaforech a poskakování v kolonách trápí. Když trochu šlápnete na plyn, okamžitě ve městě i mimo něj dosahujete rychlostí, při kterých přicházíte o řidičák. A vypnout stabilizaci a dát pohon pouze zadní nápravy v běžném provozu může jen sebevrah.

Však jsme také pohon zadních kol a driftování zkoušeli jen na velkém asfaltovém parkovišti lehce pokrytém prachem, abychom gumy moc nezničili.

BMW M3 Touring Competition má tři základní jízdní módy a v každém se chová úplně jinak. Pohon všech čtyř kol umožňuje projíždět zatáčky neuvěřitelnými rychlostmi. Auto je k asfaltu doslova jako přilepené a skoro jsme si nevšimli práce elektroniky. A to platí i o jízdě na vodě. Kombi se téměř nenaklání a skvěle absorbuje nerovnosti, nenechá se jimi rozhodit a rozhoupat.

V běžném provozu na okreskách lze aktivovat i sportovní mód, který elektroniku omezuje a o něco více preferuje pohon zadních kol. Jízda v zatáčkách je s ním nejen rychlá, ale ještě o chlup zábavnější.

Jakmile přepnete výhradně na pohon zadní nápravy a deaktivujete stabilizační systém, stačí jen lehce natočit volant a šlápnout na plyn - a auto okamžitě pošlete do driftu neboli smyku zadních kol. A to na jakémkoli povrchu. Koní je prostě tolik, že se kombík utrhne jako nic. Driftovat s ním dokáže každý. A BMW M3 Touring Competition v tom ještě pomáhá. Analyzer v infotainmentu změří, jak byl drift dlouhý, informuje o průměrném úhlu natočení volantu a ještě řidiče za jeho krasojízdu oznámkuje.

Při jízdě na veřejných komunikacích jsem si bohatě vystačil se základním režimem Road. Sport jsem tam dával jen proto, abych ho vyzkoušel a Track jsem ani nezapnul, protože se má používat pouze na závodním okruhu. I v tom "obyčejném" základním profilu Road má řidič k dispozici takovou porci dynamiky, síly, přilnavosti a sportovnosti, jakou mu neposkytne 99,9 procent ostatních aut. Předjíždí se naprosto snadno a bezpečně, vlastně jakoby mimoděk. Odvrácenou stranou mince je fakt, že stejně mimoděk vylétne ručička rychloměru do sfér, ve kterých hrozí na místě odebrání řidičského oprávnění. Auto navíc skvěle maskuje rychlost, zvlášť pokud budete mít jako my příplatkovou akustickou izolaci předních bočních oken. Rychlost 200 km/h na dálnici pocitově připomíná stova sto třicítku u většiny ostatních aut.

Snad ještě víc než dynamika mě díky příplatkovým M karbon-keramickým brzdám (238 472 korun!) fascinovalo zpomalení testovaného BMW M3 Touring Competition. Brzdy fungovaly neuvěřitelně účinně a nevadly ani při delší jízdě sportovním tempem. Potěší i jejich skvělá dávkovatelnost. Naopak mě dost často štval jejich zvukový projev připomínající mrouskající kočky. Bylo potřeba jim dát co proto, aby s tím přestaly.

Sportovní osmistupňová automatická převodovka nepřekvapivě nejlépe funguje při sportovním stylu jízdy. Řidič dá pokyn plynovým pedálem a převodovka bleskově podřadí o ideální počet rychlostních stupňů, a auto téměř bez prodlevy vystřelí vpřed. Pádla za volantem jsem používal pouze tehdy, když jsem potřeboval bleskově předjet, převodovka stejně bleskově zareagovala podřazením, ale pak by jí docela dlouho trvalo, než by se znovu dostala na osmičku, takže jsem jí v tom pomáhal. Nejhorší pocit jsem z automatu měl při popojíždění v zácpách a parkování, kdy občas trochu připomínala koncernové DSG.

Zatímco drtivá většina kompomentů BMW M3 Touring Competition působí sportovně, řízení mi připadalo nečekaně přeposilované. Příliš lehké se mi zdálo i při hodně sportovní jízdě. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykl, ale nakonec bych asi neměnil. Ono totiž není přeposilované v tom smyslu, že by mu chyběla strmost. Naopak, při rychlejší jízdě stačil malý pohyb a kola reagovala. A ona lehkost neznamenala ani nepřesnost. Prostě řidič může řádit, aniž by si při tom namohl bicepsy. 

Dvojitě přeplňovaný šestiválcový benzinový motor vyvine v BMW M3 Touring Competition maximálních 375 kW, tedy 510 koní. Žádná slabší verze M3 na rozdíl od sedanu neexistuje, prodává se pouze Competition.

Zatímco o autu jako celku si nemyslím, že by se dalo používat ke každodennímu ježdění, o motoru to platí rozhodně. Chová se úžasně nejen když řve vytočený při sportovní jízdě, ale i když si s ním řidič brumlá na osmičku lehce nad tisícovkou otáček. To pak o něm v kabině ani nevíte, a i spotřeba se pohybuje na rozumné úrovni. Při ustálené jízdě rychlostí 90 km/h, kdy motor točí na osmičku jen lehce přes 1000 otáček, jsem naměřil konzumaci kolem sedmi litrů naturalu na 100 km. Při dálničních 130 km/h už otáčky přesahují 2000/min a spotřeba stoupá nad deset litrů. Výrobce udává kombinovanou spotřebu 10,2 litru na 100 km, což je reálná hodnota, pokud pojedete relativně plynule podle předpisů. Ale to je s BMW M3 Touring Competition nemožné. Jen úplný eunuch by si občas nevychutnal bleskové předjetí s podřazením a vytočením motoru, při němž spotřeba okamžitě roste. Svižnou jízdou, která ale překonává maximální možnosti většiny ostatních aut, jsem jezdil přibližně za třináct litrů. Když jsem chtěl využívat potenciál motoru a podvozku častěji, dostal jsem se na 16, ale i přes 20 l na 100 km.

Testované auto bylo po všech stránkách uzpůsobené sportovní jízdě. Platí to i o už dříve zmiňovaných příplatkových skořepinových sedačkách. Do těch sice bylo za trest se dostat, ale pak s nimi člověk doslova splynul. Jejich držení těla v zatáčkách je dokonalé - a zároveň se v nich sedí až nečekaně pohodlně. Loket opřený o opěrku potaženou semiší, obklopen luxusem a karbonem, zrak upřený na dění před sebou a head-up displej - a byl jsem skoro dokonale spokojený. Štvala mě jen občasná dysfunkce Android auto, přesněji řečeno google map na tomto rozhraní, které jsem nemohl někdy donutit, aby ukazovaly, co jsem potřeboval.

Zadní sedadla BMW M3 Touring Competition umožňují převézt až tři dospělé lidi. Zavazadlový prostor poslouží běžné rodině. I přesto znovu opakuji, že testovaný kombík bych nikomu nedoporučil ke každodennímu používání.

Testované BMW M3 Touring Competition je jedno z nejlepších aut, které jsem kdy řídil, přesto bych jeho pořízení doporučil málokomu. A nejen kvůli tomu, že se cena konkrétního kusu vyšplhala ze základních 2,67 milionu na víc než čtyři miliony korun. Ani kvůli tomu, že už se letošní kvóta 64 kusů pro Česko vyprodala a zájemce o něj ho dostane při trochu štěstí za sedm až osm měsíců. 

Kdo si koupí takové auto, měl by s ním mít ambici jezdit několikrát do roka na závodní okruh. Pokud to nechce udělat, ať si raději za polovinu pořídí pěkně vybavené BMW M340i Touring xDrive, které mu při každodenním používání udělá mnohem lepší službu a ubere spoustu starostí. Kompletní přehled všech verzí BMW řady 3 s karoserií kombi, tedy Touring, naleznete ZDE.

BMW M3 Touring Competition nemá na českém trhu přímého konkurenta. Nejbliž jsou mu Mercedes-AMG C43 4MATIC kombi s výkonem až 500 koní, ale pouze čtyřválcovým motorem. Dále Audi RS4 Avant se šestiválcem, ale výkonem maximálně 450 koní. Porovnání těchto tří modelů naleznete ZDE.

BMW M3 Touring Competition, speciálně v námi testované verzi s karbonovými díly za půl milionu korun a spoustou dalších příplatků posilujících sportovnost auta, už dávno není rodinné ani manažerské kombi. Je to puristický supersport v kabátu kombíku a jako takový by měl být i provozován.