Test nového BMW X1 xDrive23i: Máma a táta konečně našli auto, na kterém se shodnou

Nové BMW X1 vyrostlo z baby SUV do auta pro celou rodinu. Prostorností, variabilitou a univerzálností válcuje většinu konkurentů a není o moc dražší než o něco méně výkonná Škoda Karoq s podobným motorem. Navíc zvlášť v testované verzi 23i xDrive s mnoha sportovními doplňky stále dokáže udělat radost i tátovi, který občas potřebuje upustit páru.

Ale dost čísel a pojďme konečně jezdit. Vždyť právě jízdní vlastnosti bývají často důvodem, proč si řidiči vozy BMW kupují. Testované BMW X1 patřilo rozhodně k těm nejschopnějším a nejzábavnějším rodinným SUV. Jedním dechem je ale třeba dodat, že velkou zásluhu na tom měly i některé příplatkové prvky výbavy, bez nichž by asi jízda s BMW X1 xDrive 23i nebyla tak úchvatná. Jedná se zejména o některé prvky z M sportovního paketu. V první řadě jde o adaptivní podvozek se sníženou světlou výškou o 15 mm na 190 cm, s nímž souvisí i sportovní řízení se strmějším převodem a tuhnutím při vyšších rychlostech. Svou roli hrála také příplatková devatenáctipalcová kola se sportovním rozměrem pneumatik. V praxi to všechno funguje tak, že auto na SUV až neuvěřitelně drží v zatáčkách projížděných pod plynem, chová se zábavně, a přitom čitelně a předvídatelně, a ještě poskytuje posádce nečekaný komfort na drobnějších nerovnostech. Prostě táta a máma konečně našli auto, na kterém se shodnou. 

Pokud ale budete chtít BMW X1 zaměřené spíš do komfortu, tak je M podvozek kontraproduktivní. V průběhu testu jsme totiž projížděli i rozbité silnice, s nimiž si podvozek úplně neporadil. Nevoní mu zejména solitérní hlubší díry, ale i větší hrboly nebo zvlněné pasáže.

V zimních podmínkách skvěle fungoval pohon všech kol. Auto kombinovalo jistotu se zábavností. Zkoušel jsem ho i mimo asfalt. Tam by se samozřejmě lépe hodila méně sportovní verze s vyšší světlou výškou a balónovými pneumatikami, ale i ta testovaná si s polní cestou pokrytou vrstvou sněhu poradila znamenitě.

Ne všechny prvky M sportovního paketu si zaslouží pochvalu. Například věnec volantu je už tak tlustý (a to mám tlusté věnce vážně rád), že jsem ho nemohl pořádně uchopit do ruky. A co teprve útlá dívčí ručka? Tohle je fakt úlet!

Stejně tak sedmistupňová dvouspojková převodovka v kombinaci s mild-hybridním ústrojím a tedy elektromotorkem nefunguje až tak sametově, jak bych si představoval a jak jsem na to zvyklý u jiných mild-hybridů nebo u větších BMW s klasickým hydromechanickým osmistupňovým Steptronikem. Startování sice proběhlo vždy hladce a téměř neslyšně, stejně tak skvěle fungoval i nevypínatelný stop-start systém, ale když jsem trochu šlápl na plyn, chovala se převodovka podivně váhavě a nerozhodně. Jako by se jí někdy vůbec nechtělo rozjíždět a dát více prostoru benzinovému motoru. Při sportovní jízdě vyššími rychlostmi funguje převodovka více než slušně, ale při popojíždění v zácpě nebo parkování chybí plynulost. Prostě cuká.

Samotný benzinový dvoulitr s maximálním výkonem 150 kW nabízí chvályhodnou kombinaci nadprůměrné dynamiky a rozumné spotřeby. Ne, že by se jednalo o úplného trhače asfaltu, ale na velmi svižnou jízdu s častým bezpečným předjížděním je auto jako stvořené.

Při ustálené rychlosti 90 km/h na sedmý rychlostní stupeň točí motor jen 1700 otáček a průměrnou spotřebu jsme naměřili neuvěřitelných 4,7 litru na 100 km. Ano, opravdu píšu o rodinném SUV s pohonem všech kol a benzinovým motorem! Na dálnici při 130 km/h už to tak slavné nebylo. Otáčky sice stouply jen na 2200/minutu, ale průměrná spotřeba na 7,1 litru. Vzhledem k těmto hodnotám možná trochu překvapí, že moje průměrná spotřeba v testu se blížila devíti litrům na sto kilometrů, ale s testovaným sportovně laděným BMW X1 bylo dost obtížné jezdit s lehkou nohou, protože zkrátka ke sportovnímu stylu jízdy provokovalo. Každopádně výrobcem udávaná hodnota 7,2 l podle metodiky WLTP velmi blízké realitě je pro drtivou většinu řidičů rozhodně dosažitelná.

Překvapivě mnohem víc než z jízdních vlastností auta jsem byl uchvácen z jeho praktičnosti a technologické vyspělosti týkající se řidičových asistentů. V mnoha ohledech nové BMW X1 převyšuje i sourozence z vyšších řad.

Začíná to na sedadle řidiče, kde se mi moc líbí módní prvek v podobě jednolitého displeje, který je rozdělen jen digitálně na přístrojový štít a středový displej. Grafika "černého skla" patří k nejmodernějším a řidič má k dispozici obrovské množství informací podaných v přehledné podobě. Pokud se ale chce soustředit jen na jízdu, omezí počet informací jen na ty nejdůležitější, které vidí před sebou na skvělém head-up displeji. Problém je, že podobně jako většina dalších vychytávek, které budu na dalších řádkách popisovat, se za něj musí připlácet.

Startovací tlačítko, volič automatické převodovky nebo jízdních módů se nachází na ploše vyčnívající z prodloužené loketní opěrky, což mi připadalo jako velmi dobré řešení. Nadšený jsem byl z nabíjecí plošky pro mobilní telefon, která je natočena k řidiči. Mobilní zařízení tak šofér nemusí pohledem hledat bůhvíkde, má ho přímo na očích. Skvělé je to na třeba na dálnicích, v prudkých zatáčkách měl telefon bohužel tendenci vypadávat.

Sportovní sedadla skvěle držela tělo, přitom byla velmi pohodlná. Na kombinaci semiše a kožených bočnic se příjemně sedí, nevtíravé jsou i hlavové opěrky.

Testované auto bylo nabušené všemi možnými asistenčními systémy, včetně těch příplatkových. Výborně fungovala asistovaná jízda po dálnicích, kdy stačí se jen lehce dotýkat volantu a o všechno ostatní se  BMW X1 postaralo samo. Zaujalo mě varování před příjezdem k značce STOP, kdy se červeně rozsvítí displej před řidičem a přidá se akustické varování. Garantuji, že žádnou stopku už nepřehlédnete. Auto se odmítne rozjet, když jsou otevřené některé dveře.

Kromě toho, že byla testovaná verze na špičce technologicky, platilo to i o designu a kvalitě jednotlivých materiálů i jejich zpracování. Doslova uměleckým dílem byly například reproduktory špičkové (a ano, příplatkové) audiosoustavy Harman Kardon.

Abych ale jen nechválil. Některé funkce infotainmentu nebylo během týdenního testu vůbec lehké objevit. I taková banální věc jako vynulování palubního počítače při měření spotřeby mi zabrala napoprvé několik minut a se slzou v oku jsem vzpomínal na tlačítka s označením BC u starších modelů. Rovněž ovládání infotainmentu u starších generací prostřednictvím kombinace kolečka a tlačítka iDrive mi připadalo více intuitivní než současný dotekový displej, byť nefunguje v porovnání s konkurencí vůbec špatně.

Názorné fotografie a další informace k funkcím v řidičově zóně naleznete ve fotogalerii a u popisků k fotkám pod tímto odstavcem.

Až nečekaná praktičnost nového BMW X1 pokračuje i na zadních sedadlech. Stejně jako v případě spousty dalších vychytávek ale zamrzí, že samostatný posuv dvou na sobě nezávislých částí zadní lavice (poměr 60:40) v rozsahu 13 cm je pouze za příplatek. To samé platí i o polohování zadních opěradel standardně dělených v praktickém poměru 40:20:40. Osobně bych ale 8138 korun s daní zaplatil, protože vzhledem k velkorysé prostornosti na zadních sedadlech dává posouvání sedadel smysl vzhledem k možnosti zvětšování nepříliš objemného zavazadlového prostoru.

Ve standardní poloze zadních sedadel se do auta poskládají i čtyři cestující s výškou kolem 190 cm, aniž by si otlačili kolena o přední sedadla nebo hlavy o strop. Velkorysá je i šířka interiéru, takže úplná nouzovka není ani cestování v pětimístném obsazení. I proto, že prostřední místo ve druhé řadě patří na poměry SUV k těm příjemnějším a bezpečnějším. Velmi představitelná varianta je například babička mezi dvěma vnoučaty v dětských sedačkách. A když už se bavíme o nich, tak potěší skvěle přístupné úchyty isofix. 

Nahoře nad druhou řadou jsme objevili řadu praktických doplňků jako jsou nejen madla, ale i třeba háčky na kabáty nebo výborně svítící LED svítilničky. Zkrátka praktičnost a rodinnost nového BMW X1 patří k největším překvapením tohoto modelu.

Kufr nevyčnívá z průměru. U mild hybridních verzí je podle údajů výrobce o 40 l menší než u základních motorů bez pomoci elektřiny. Udávaných 500 l sice stále působí na kategorii rodinných SUV dobře, ale počítá se do nich i prostor pod podlahou. Místo mezi podlahou a roletou je totiž na první pohled celkem malé. Délka a šířka sice patří k lepšímu průměru, ale hloubka je špatná. Proto při převážení většího množství nákladu potěší možnost zvětšení kufru díky posuvu zadních sedadel a vzpřímenějšímu sklonu jejich opěradel.

Zavazadlový prostor obsahuje jen základní praktické prvky jako jsou háčky na tašky nebo síťkou ohraničené prostůrky na menší předměty. Někteří konkurenti jsou tady nápaditější. Potěší geometrické tvary kufru.

Třetí generace BMW X1 patří mezi nejzajímavější automobilové novinky na českém trhu. Vůbec se nedivím, že vůz obsadil druhé místo v anketě o auto roku 2023, sám jsem ho na stejnou příčku zařadil také. 

V porovnání s konkurenty potěší široká nabídka typů motoru a pohonu (benzin, nafta, mild-hybrid, plug-in hybrid, elektřina), obrovské možnosti individualizace auta, jeho prostornost a praktičnost, velmi dobré jízdní vlastnosti i úspornost většiny motorů stejně jako technologická vyspělost. Ani největší nevýhoda vozů BMW, tedy cena v porovnání s podobně velkými neprémiovými konkurenty není u nové X1 nijak zásadní. Jako největší nevýhodu tak vidím relativně chudou základní výbavu a nutnost si za většinu vychytávek připlácet. Zklamalo mě také chování dvouspojkové sedmistupňové převodovky v kombinaci s mild-hybridním pohonem v nižších rychlostech.

Nová BMW X1 může skvěle fungovat jako jediné auto do čtyř až pětičlenné rodiny, i když zřejmě i nadále půjde zejména o vůz pro manželky a dcery v bohatších famíliích.