Sportovec to není. Škoda Kamiq v základu má ale všechno, co člověk potřebuje

Do rukou se mi dostal omlazený model Škody Kamiq. V rámci testování jsem si mohla vyzkoušet vůz se základní výbavou Essence, kterou v českých katalozích nenajdete, koupit ho v této konfiguraci můžete například v Polsku. U nás se totiž model se stejnou motorizací, jako je ta testovaná, prodává až od vyššího stupně Selection. 

Facelift malého SUV spočívá v podstatě ve třech věcech. Tou nejzásadnější je nové rozložení světel. Ve vyšších výbavách si standardně dopřejete Matrix LED světlomety, které u těch dálkových solidně vykrývají protijedoucí vozidla, a tak je neoslňují. Na testovaném Kamiqu byla pouze LED světla, která svítila v bíle čisté barvě do široka a daleko. Největším překvapením pro mě bylo přisvěcování mlhovek do zatáček. To bych totiž u základního modelu skutečně nečekala. Stejně jako ostřikování světel.

Mlhovky jsou pak šikovně zamaskované do kontrastní černé spodní části masky, takže předek působí mnohem uhlazeněji a moderněji. Už ne tak výraznou změnou je osmihranná maska chladiče nebo stříbrný difuzor nárazníku se třemi otvory namísto dvou. Zadní světlomety pak mají výraznější podobou, zejména jejich spodní část, která se rozšířila do ležatého písmene „J“. Exteriérové změny tak byly skutečně kosmetické.

Páté dveře se otevírají manuálně, ve vyšší řadě už elektricky. Do kufru se vejde 400 litrů objemu, to není vůbec špatná hodnota. Vyzkoušela jsem do něj dostat složený kočárek, který překvapivě zabral méně místa, než jsem čekala. S golfovým bagem nebo dvěma většími zavazadly nebude rovněž problém, navíc je zavazadelník osazen hned několika „simply clever“ prvky jako jsou záchytné sítě či dvojitá podlaha. To se dá snadno využít, když nechcete, aby vám nákup v zatáčkách lítal všude možně.

Dostatkem prostoru se nešetřilo ani v kabině, zejména pak v druhé řadě sedadel. Tam si totiž se svou výškou 182 centimetrů sednu úplně bez problému sama za sebe. Před koleny mi stále zůstává dostatek místa a nad hlavou rovněž. To bylo asi pro mě největším překvapením, auto při pohledu z venku docela klame svou velikostí. Není tak problém, aby vůz svezl čtyři dospělé lidi, což se u těchto malých SUV často nevidí. Vyzdvihla bych ještě světlou výšku vozu, která činí 188 milimetrů a dělá nastupování do vozu snazší i pro lidi s omezenou hybností.

Od výbavy Selection je klíček od auta v podstatě k ničemu, u mého testovaného modelu však tvoří důležitou součást k nastartování auta. Problém je, že klíč ve startéru nedrží pevně. Dalo se s ním snadno pohybovat, a tak jsem občas měla obavu, že ho prudkým pohybem kolena jednoduše vylomím. 

Hned po nastartování se pak rozsvítí digitální štít. Doba analogových budíků je tak nenávratně pryč a u vyšších výbav je k dispozici dokonce virtuální kokpit. Vše důležité v kapličce se ovládá skrze tlačítka dvouramenného multifunkčního volantu. Digitální štít v této výbavě má jedno zobrazení a je přehledný, snadno se v něm dá zorientovat. 

Sezení za volantem je celkem pohodlné, látkové čalounění ani po dlouhé cestě nikterak neobtěžuje. S autem jsem absolvovala dvě dlouhé cesty ani mě lidově řečeno nebolel ani zadek. Vyhovovala mi především zvýšená pozice řidiče, protože z auta tím pádem bylo dobře vidět ven. V zatáčkách pak celkem podrží výraznější boční vedení sedadla. 

Rozložení kabiny je intuitivní a řidič si celkem rychle najde, kde se co nachází. Součástí palubní desky je vestavěná obrazovka infotainmentu o velikosti osm palců se dvěma otočnými kolečky. Displej má po obou stranách nové dotykové ikonky, a tak je mnohem jasnější, na co klikám. Infotainment je svižný a nezasekává se. Oceňuji přehlednost a jednoduché uspořádání menu. Všechno, co jsem potřebovala, jsem obvykle našla do pár sekund, ať už to byly informace o vozidle nebo zadávání navigace.

Ovládání klimatizace v testovaném Kamiqu mi připomnělo dávné časy. Jak pro změnu teploty, tak i pro sílu foukání jsou tu k dispozici pouze otočné, tak trochu retro, ovladače. Pro zapnutí klimatizace nebo výhřevu sedaček zůstala však fyzická tlačítka. Člověk tak nemusí nic složitě hledat na dotekové obrazovce a zbytečně se rozptylovat od řízení.

Ve vyšším stupni výbavy Selection pak tyto velké ovladače mizí a nahrazují je pouze dvě malá točítka pro ovládání teploty, a jinak plnohodnotná fyzická tlačítka, včetně malého displeje pro rozeznání stupňů v kabině. Škodovka pravděpodobně vyslyšela nářky z minulosti, protože s tímto rozložením ovládání zmizelo složité nastavování teploty. V současné době je všechno fyzicky na jednom místě a je to rozhodně praktičtější a uživatelsky přívětivější.

Tlačítko pro uzamčení vozu je na očích, což mi jako ženě přijde praktické. Nachází se hned pod tím pro výstražná světla uprostřed mezi výdechy klimatizace. V řadě konkurenčních vozů tento zámek musím složitě hledat, a než bych se stihla zamknout, mohl by mi mezitím někdo vlézt nevítaně do auta. Vůz se sice zamkne po rozjetí sám, avšak když pak někde pouze čekám, je lepší mít jistotu bezpečí. Opomenout nejde ani řadu odkládacích prostor pro nápoje a jiné nezbytnosti. Ve dveřích je pak schovaný deštník a v bočnících pro změnu koš s pytlíkem na odpadky. 

Jinak použité materiály v interiéru dostaly nový „kabátek“. Jsou totiž recyklované a tím pádem udržitelnější. Jejich rozložení na palubní desce není jednolité, nýbrž moderně propletené. Navíc s vhodně zvolenou kombinací dekoru si člověk rázem přijde, jako by seděl v mnohem dražším voze, než skutečně je. Škoda jen, že tu nezůstalo alespoň jedno připojení na USB-A, najdete tu pouze několik portů USB-C. 

Testovaná Škoda Kamiq měla pod kapotou litrový tříválec o výkonu 70 kW. Tato hodnota z vozu nečiní příliš živého a agresivního jedince, spíše naopak. I se slabším výkonem ale obstojí při předjíždění na dálnici, lépe mu však bude v pravém pruhu, kde si nemusí na nic hrát. Řazení je tu manuální s pěti stupni, a tak můžete sami ovlivňovat, kdy bude do kopce lepší podřadit, aby autu nedošel dech. Dráhy jsou přesné a celkově se páka drží v dlani dobře a po povrchu neklouže.

Jediné, co mi dost vadilo, ale setkala jsem se s tím už i u jiných modelů koncernu, je zařazování zpátečky. Ta mi totiž ne vždy šla tak hladce, jak bych očekávala, jakoby se zadrhávala o zuby. Sice se to nestávalo při každém zařazení, ale byla to docela otravná nepříjemnost. Původně jsem si myslela, že mám levou ruku jenom já, ale když se to stalo i partnerovi, tak nebude pravděpodobně chyba na naší straně.

Během týdenního testování jsem s autem najezdila asi 1 000 kilometrů, protože Kamiq prostě byla radost řídit. Asi to zní divně, ale pokaždé, když jsem si do auta sedla, měla jsem z toho radost, především proto, že mě ve voze nic extra neštvalo. Vyzkoušela jsem s ním také všechny možné povrchy. Například menší výmoly žehlí bez problému a do kabiny se nedostávají velké rány od podvozku. Ten je docela komfortně nastavený. V zatáčkách se auto příliš nenaklání spíše je přikované k silnici a kopíruje její tvar. Projev motoru je převážně kultivovaný, ale občas se ozve, aby se nezapomnělo, že tam je.

Se spotřebou jsem to měla trochu různorodé. Nebylo pro mě problém jezdit za pět litrů, ale také za sedm. Dost v tomto ohledu hraje roli, jak zacházíte s plynovým pedálem a zda se nacházíte ve městě nebo na dálnici. Padesátilitrová nádrž je velkým bonusem, nestane, že byste stáli na pumpě každých 400 ujetých kilometrů. Nutno dodat, že s litrovou jednotkou to skutečně nebude žádné závodění, předvádění se, pospíchání a podobně. Kamiq je prostě auto na pohodovou jízdu pro přemisťování se z bodu A do bodu B bez větších očekávání. Může působit nudně, ale do karet mu výrazně hrají jiné a důležitější faktory.

Jsou to zejména asistenty, které najdete často u vozů vyšších tříd. Tady už jsou současní od nejnižší výbavy. Jedná se tak například o asistent hlídání v pruhu, rozpoznávání značek, které není nikterak otravné a také tempomat s omezováním rychlosti. To vše pomáhá k bezpečnějším zážitku z jízdu. Mě potěšila navrch ještě přítomnost asistentu pro rozjezd do kopce, což mi přijde jako geniální součást výbavy a ještě k tomu v základu. A nakonec jsou to i parkovací senzory, které zas pomohou při podélném parkování.

V minulosti jsem na Kamiq neměla příliš vyhraněný názor. Přišlo mi, že se jedná spíše o takovou šedou myšku, která v ničem nevyčnívá, nikoho neštve a prostě si jen existuje. To však nutně nemusí znamenat nic negativního, což ostatně dokazují prodeje. Čechům se prostě taková auta líbí.

Teď po týdnu stráveném s modernizovaným Kamiqem si ale troufnu říct, že je to skvělé auto. Nic moc jsem od něj neočekávala, ale dokázal mě pozitivně překvapit. Vážně se mi na něm hledaly chyby jen těžko. Facelift mu prostě pomohl dospět a výbava pro změnu potrhla to, proč si ho lidé kupují. Je sice malý, ale přesto prostorný. Rozhodně to není pouze druhé auto do rodiny. 

Vlastně by mi vůbec nevadilo ho mít doma a ani se nedivím, že v české ženské motoristické anketě se umístilo na druhém místě, pouze o jeden bod po vítězi. Konkurenti to tak s ním budou mít sakra složité. V tomhle testu se mi tedy potvrdilo, že Kamiqa vlastně nepotřebuji mít s tou nejvyšší výbavou, protože i ta nejzákladnější umí solidně obstát a uspokojit náročnost majitele. Podobně vybavený model s pár „fíčurami“ navíc najdete v českém katalogu pod názvem Selection. Se stejnou litrovou jednotkou a výkonem 70 kW auto vyjde na 479 900 Kč. 

V našem katalogu se můžete podívat na všechny varianty, které se na českém trhu nabízí u modelu Škoda Kamiq. Připravili jsme pro vás také porovnávač s nejbližšími konkurenty testovaného modelu.