Nová Škoda Superb je polykač kilometrů, který vás zahrne komfortem. Vsaďte na naftu

Zdálo se, že pro novou čtvrtou generaci Superbu bude prakticky nemožné navázat nebo dokonce předčit tolik povedené třetí vydání. Jenže opak je pravdou. Už po prvním seznámení ještě ve studiu Galnor v Mnichově Hradišti jsme byli mile překvapeni z navýšení vnitřní prostornosti i některých řešení v interiéru. Až nedávné první jízdní dojmy s kombíkem v okolí portugalského Lisabonu však skutečně prozradily, jak razantně se vlajkový model Škodovky mezigeneračně posunul. Naladěním podvozku a některých motorizací nyní může dokonce konkurovat i prémiovým vozům.

Během prvních jízd s novým Superbem Combi jsme se rozhodli vyzkoušet hned trojici motorizací. Naftový čtyřválec 2.0 TDI (142 kW) se standardním pohonem všech kol, benzinový čtyřválec 1.5 TSI (110 kW) s mild-hybridním systémem a krátce i vylepšený plug-in hybrid iV s výkonem 150 kW. Všechny zmíněné verze pak vždy doplňovala vrcholná výbava Laurin & Klement a automatická převodovka se sedmi stupni pro spalovací provedení a se šesti pro plug-in.

Podle expertů z řad Škody Auto se nejméně změn událo u naftového čtyřválce, kde se akorát zapracovalo na snížení emisí. Na nás však motor působil ještě kultivovanějším dojmem. V nižších otáčkách o něm vlastně ani nevíte a příliš o sobě nedává znát ani v těch vyšších. Velkou zásluhu na tom má však celkově skvělé odhlučnění kabiny i motorového prostoru. Stačí totiž otevřít okénko a hned se dovnitř valí ten typicky chraplavý zvuk dieselu.

Není tedy divu, že za volantem ještě sametovější benzinové jedna-pětky se už musíte pomalu ujišťovat, zda nesedíte v elektromobilu. Platí to ale samozřejmě jen v nižších otáčkách, v těch vyšších nám dokonce přišel zážehový čtyřválec hlučnější než ten vznětový. Velmi podobně pak oba motory působí v rámci dynamiky, jen s tím rozdílem, že ten benzinový táhne lépe ve vyšších otáčkách a ten naftový v nižších. Na to skvěle reaguje také sedmistupňová automatická převodovka DSG, která je u 2.0 TDI nastavená tak, aby i po sešlápnutí plynu do podlahy držela motor v ideálních středních otáčkách a zbytečně ho nepřetáčela. U 1.5 TSI zase volí spíš vyšší spektrum otáček, protože právě v nich je motor nejživější.

Inženýrům se navíc u převodovky DSG, která v nabídce Superbu kompletně nahradila manuál, podařilo eliminovat takovéto kdysi tradiční škubaní při rozjezdech i při popojíždění po městě. Její optimalizace tak proběhla na výbornou a my ji proto nemůžeme prakticky nic vytknout. Jediné co, tak u testovaného naftového čtyřválce v kombinaci se čtyřkolkou pomaleji reaguje na tvrdší sešlápnutí plynu do podlahy. U benzinové jedna-pětky jsme s tím problém neměli.

Další příjemnou změnou je samotné zjemnění odezvy na sešlápnutí plynovém pedálu. „Odezvu jsme schválně v jízdních režimech Normal a Comfort zjemnili, aby tam byl znatelnější rozdíl oproti nastavení Sport," řekl expert z oblasti vývoje motorů ve Škoda Auto Marek Bačovský s tím, že jde o reakci na stížnosti zákazníku, kteří v minulosti mezi jednotlivými módy nezaznamenali žádné větší rozdíly.

Naftový čtyřválec navzdory pohonu všech kol vyniká spotřebou, která se při našem rychlejším tempu v kombinovaném provozu pohybovala okolo 6,4 litrů na 100 kilometrů. Výrobce u této pohonné jednotky počítá spíše s 5,7 litry, což je podle nás s lehčí nohou na plynu reálné. Se slabším naftovým dvoulitrem (110 kW) a pohonem předních kol by pak mělo být možné jezdit i za rovných pět litrů. Benzinová patnáctistovka 1.5 TSI s mild-hybridním systémem a funkcí vypínání dvou válců sice slibuje nižší spotřebu než dieselová čtyřkolka - okolo 5,3 l/100 km, ale ve skutečnosti je o něco žravější.

Za vinu to mimo jiné dáváme funkci vypíná dvou válců, která se aktivuje opravdu jen v situacích, kdy prakticky nešlapete na plyn. Spouštět by se mohla klidně častěji a při vyšší zátěži. Naopak mild-hybrid funguje perfektně. Elektrický doping vyplňuje prodlevu mezi sešlápnutím plynu a sepnutím turba. Zároveň vypomáhá spalovacímu motoru při plachtění a startování.

Prémiové fungování nabízených motorizaci pak podtrhují také samotné jízdní vlastnosti, a to zejména díky vylepšenému standardně dodávanému adaptivnímu podvozku DCC+. Čtvrtá generace se oproti té třetí výrazně méně pohupuje a působí tak mnohem stabilnější i agilnější. Po stránce komfortu přitom ale nijak nestrádá, dokonce i na příplatkových 19palcových kolech hladce filtruje většinu nerovností. Problém novému Superbu Combi dělají pouze větší díry, při jejichž průjezdu se vždy ozve rána.

Za naprosto příkladné pak lze označit chování vozu na dálnici. Tady bychom se vůbec nebáli srovnání s Mercedesem třídy E nebo BMW řady 5. Superb v kombíku hltá kilometry bez povšimnutí. Je stabilní, dokonale maskuje rychlost a díky poměrně aerodynamické karoserii v něm není slyšet žádný šum. Co je slyšet, tak to je valivý odpor 19palcových kol. Téměř bezchybně fungují pro změnu asistenční systémy, přičemž ty, které vás otravují, můžete jednoduše a rychle vypnout přes tlačítka na volantu. Jen ten předkolizový by mohl reagovat později a méně agresivně, každopádně chápeme, že bezpečí je vždy na prvním místě.

Řízení je už tradičně lehké i citlivé kolem středové polohy a s jakýmkoliv dalším pohybem pak postupně tuhne. Ještě výrazně tužší je samozřejmě v režimu Sport, což jsme ocenili na klikatých portugalských okresách. Podvozek sice ke sportovnímu svezení nijak nenutí, ale neznamená to, že by mu vadilo. Naopak, oproti minulé generaci se méně naklání, lépe drží stopu a později se nedotáčí.

Samostatnou kapitolou je plug-in hybrid, který se dočkal vylepšené baterie, elektromotoru i standardního rychlonabíjení. Díky tomu by teď měl na jedno nabítí ujet přes 100 kilometrů a dobít se za zhruba půl hodinky. Ani jedno z toho jsme však kvůli nedostatku testovacích aut neměli možnost vyzkoušet. Během krátké patnáctiminutové projížďky jsme ale stihli dojít k závěru, že se inženýrům povedlo vyladit plug-in hybrid skoro k dokonalosti. Jen podvozek, který je sice pro elektrifikovanou variantu podle Bačovského zcela přepracovaný, ani tak nezvládal žehlit nerovnosti podobně jako o zhruba 200 kilogramů lehčí čistě spalovací verze. Znatelnější byl i hluk od kol.

Na další podrobnější dojmy z modelu Superb Combi iV si budeme muset počkat po klasickém redakčním testu. Pokud vás však zajímají ceny, jednotlivé výbavy i technické parametry některého ze spalovacích provedení, stačí kliknout sem. Pro porovnání s německým sourozencem klikněte sem.