Mitsubishi Outlander má potenciál být dobrým autem. Kazí ho ale evropská legislativa

Mitsubishi Outlander zákazníci milují. Jeho třetí generace patřila mezi nejprodávanější elektrifikované vozy v Evropě a dlouhé roky si držela pozici nejoblíbenějšího plug-in hybridu. Současná čtvrtá generace se světu představila v roce 2021, ale v Evropě se objevuje až letos.

Mitsubishi zkrátka příliš netušilo, co čekat od nových emisních norem, ale nakonec jsme se přeci jen dočkali. Zda dokáže oslovit věrné zákazníky, to jsme zjišťovali v rámci redakčního testu vozu ve střední výbavě Intense vybaveného střešním stanem.

Nový Outlander následuje designový jazyk nastolený ostatními vozy značky, které Mitsubishi nepřebírá od svých aliančních partnerů. Vzhled vozu je vždy subjektivní, já úplně fanoušek velké masky a rozdělených předních světel nejsem, ale v průběhu týdne jsem slýchal pouze pozitivní zpětnou vazbu na vzhled vozu.

Uvnitř už je Outlander poněkud umírněnější a působí až konzervativně v dnešní době, kdy se vozy snaží zaujmout všelijak tvarovanými volanty a ambientním osvětlením s padesáti odstíny růžové. Outlander na to jde úplně jinak, tady dostanete pěkné a jednoduché tvary palubní desky, klasicky kulatý volant a dobře umístěný displej infotainmentu.

Ten bude známý všem, kteří někdy jeli novějšími vozy aliančního Nissanu. Systém je docela přehledný, funguje spolehlivě a zrcadlení telefonu je bezproblémové. Nastavení vozu však z velké části najdete pouze na přístrojovém štítu, který se ovládá tlačítky na volantu - k tomu se však ještě dostaneme. 

V neposlední řadě si zaslouží pochválit i skvělé audio Yamaha, které se v Outlanderu dodává s osmi nebo dvanácti reproduktory. Střední výbava Intense má ještě základních osm reproduktorů a i přesto hraje skutečně velmi dobře, až prémiově. Byť v případě daného kusu za jízdy něco v systému chrastilo, ale při zastaveném voze hrálo vše tak, jak má.

Pochválit musím přední sedačky, které jsou velmi pohodlné a krásně obejmou tělo, byť ve vyšší výbavě dostanete kožené sedačky i s odvětráváním. To však v případě Alcantary ani nepotřebujete, ta se tolik neprohřeje na sluníčku. Prostornost je na předních sedačkách dobrá, ve druhé řadě už to zase taková sláva v rámci třídy není, ale normálně stavění cestující trpět rozhodně nebudou. Zamrzí pouze menší kufr, který má vyšší nakládací hranu a dost z něj ukrajuje velká baterie.

Zpracování vozu působí poněkud rozporuplně. Je znát, že Outlander je pro Mitsubishi vlajkovou lodí, proto dostalo řadu prvků z vozů vyšší třídy - třeba integrované ostřiky čelního skla do stěračů, dvojitá skla nebo head-up displej bez “zaměřovače”. Materiály také umí někde působit prémiově, ale pak narazíte na místech, kterých se dotýkáte, na nevzhledné tvrdé plasty. Dílenské zpracování nemohu hodnotit, neboť na střeše uchycený stan dost vrzal na nerovnostech, nicméně třeba ovladače na dveřích řidiče se při odložení nohy docela prohýbaly - avšak bez vrzání.

Jako každé auto, které je homologované pro evropský trh, i Mitsubishi Outlander dostalo plejádu povinných asistenčních systémů. Někteří výrobci je dělají naprosto neotravným způsobem, že je není třeba vypínat, jiní umožňují jednoduché vypnutí pomocí tlačítka na palubní desce, a další je integrují do auta tak otravným způsobem, že vám zkazí chuť do auta vůbec ráno sednout.

To je i případ Outlanderu. Ani jeden z povinných asistentů není udělaný tak, aby řidiče vyloženě neštval. ISA, čtení dopravních značek, sice čte rychlosti poměrně spolehlivě, za to pípá dost agresivně, třikrát za sebou - můžete sice potvrdit tlačítkem OK, že o značce víte a pípat přestane, ale opovažte se u toho mít hovor na handsfree, který stejným tlačítkem i položíte, i když má na volantu hovor vlastní tlačítko.

Stejně tak povinné hlídání proti vyjetí z pruhu je zde řešeno poměrně unikátně. V nižších rychlostech volant pouze vibruje, ve vyšších však nesahá do řízení, ale do plynu. Prostě přibrzdí kola a sebere plyn, aby vás vrátil zpět do pruhu. Bohužel Mitsubishi neumí systém udržování v pruzích ani při zapnutém adaptivním tempomatu, což už v této cenové relaci bývá samozřejmostí.

Možná ještě otravnější je hlídání pozornosti, které na mě pípalo velmi často. Stačí pouze odhlédnout ze silnice na navigaci a už má problém. Tento systém umí řidiče dost vytrénovat, aby opravdu sledoval provoz a nekoukal nikam jinam. Umí hlídat i únavu, takže stačí lehké zívnutí a už vás žádá o přestávku. Klidně po dvou minutách jízdy.

Všechny asistenty lze samozřejmě vypnout, bohužel ale musíte do menu v přístrojovém štítu. Nechci nikoho nabádat, ale mnohem jednodušší řešení je přelepení kamer na čelním skle i kamery na volantu neprůhlednou páskou. Je to velká škoda, protože ostatní výrobci tyto systémy umí udělat mnohem méně otravně a s jednoduchým vypínáním pomocí tlačítka - místo na něj vedle volantu na přístrojové desce je, tak třeba se ho ještě dočkáme.

Nový Outlander už nemá v nabídce žádné čistě spalovací motorizace. Vlastně tu najdete pouze jednu - plug-in hybrid, který kombinuje dva elektromotory a pořádný atmosférický čtyřválec o objemu 2,4 litru. Systém pohání všechna čtyři kola a umí jet nejen čistě na elektřinu nebo si jí vyrábět, ale díky bezestupňové převodovce zvládne spalovací motor pohánět i přední kola ve vyšších rychlostech.

A vůbec o tom nevíte. Celé se to totiž chová naprosto sladěně, žádné cukání, vibrace, prostě pohodová jízda jako v elektromobilu. I při jízdě s vybitou baterií umí Outlander jezdit bez spalovacího motoru ve městě aspoň polovinu času. Víte o něm vlastně jen ve chvíli, kdy výrazněji přidáte plyn - to se pak motor vytočí do vyšších otáček, ale není to nic hrozného.

Díky "velké" baterii o kapacitě 22,7 kWh Outlander reálně dojede v létě okolo 80-90 kilometrů bez problému, pokud budete nabíjet. To jde jak pomalým AC nabíjením doma rychlostí 3,7 kW (což dnes není žádná sláva), nebo na rychlé DC nabíječce. Jen je nutné dávat pozor, abyste našli tu správnou - Outlander má zastaralý CHAdeMO konektor, který dnes používají převážně jen v Japonsku.

Pokud však nabíjet nebudete, Outlanderu to vůbec nevadí, systém pohonu všech kol máte stejně vždy k dispozici. Po městě se s ním pak dá jezdit klidně mezi šesti až osmi litry, na dálnici už spotřeba narostla a pohyboval jsem se okolo jedenácti litrů. To však přisuzuji velkému stanu na střeše.

Outlander nemá žádný přetechnizovaný podvozek s adaptivní funkcí nebo dokonce vzduch. Mitsubishi sází na jednoduché pasivní tlumiče, které jsou naladěné spíše do měkka. Podvozek tak místy připomíná spíše plavbu na lodi, hodně se naklání, ale nedrncá. Pouze na větších nerovnostech umí zakopnout a jít do dorazů.

Žádné sportování tedy po Outlanderu nechtějte. Více než dvoutunové SUV na měkkém podvozku ani na rychlost není určeno, v zatáčkách tak radši zpomalíte, aby cestující netrpěli mořskou nemocí. Pochválit však musím systém pohonu všech kol S-AWC, který auto vytáhne snad z každé šlamastyky.

A ten střešní stan? Bohužel během testovacího týdne úplně nevyšlo počasí, takže jsem neměl možnost ho pořádně vyzkoušet. Jednou jsem ho s kamarádem rozložil a s radostí zase složil, není to úplně jednoduchý proces pro jednoho. Uvnitř však bylo pro dva dost místa, teoreticky by se do něj nacpali možná i tři. Smysl mi stan příliš nedává, protože většinu času spíš překáží a auto s ním víc žere. Na druhou stranu, dá se pochopitelně odmontovat a používat jen při cestách za dobrodružstvím.  

Mitsubishi Outlander by mohlo být opravdu dobré auto. Nabízí velmi povedený hybrid, dostatek prostoru, dobrou průchodnost terénem i neokoukaný design. Bohužel ho evropská legislativa v podobě nepovedené implementace povinných asistentů naprosto zkazila.

Mitsubishi si za to navíc nechá poměrně dost zaplatit. Testovaný kousek vyšel na 1 459 450 Kč (bez střešního stanu), což už nejsou vůbec malé peníze. Zejména ve srovnání s konkurencí v podobě Škody Kodiaq nebo Hyundai Santa Fe, které najdete v našem katalogu na tomto odkazu.