Tayron je sourozenec kodiaqu. Stačí mu i slabší naftový motor a ukazuje, že v jednoduchosti je síla

Že Volkswagen tak dlouho neměl přímou konkurenci pro Škodu Kodiaq pro mě bylo docela záhadou. Jistě, byl tu tiguan Allspace, spolehlivý a ozkoušený nástroj, ale navenek prostě trochu nudný. Tayron všechno mění a i v Česku, kde je kodiaq dominantní, začne tenhle model, který se ve wolfsburské hierarchii řadí mezi klasický tiguan a prémiový touareg, promlouvat do prodejů

Na otázku proč, je snadná odpověď. Najde se stále dost Čechů, kteří nad mladoboleslavskou automobilkou ohrnou nos s větou "já přece nebudu jezdit škodovkou..." Tayron je teď tou variantou. Jinou možností. Prostě kodiaq s logem VW vpředu.

Českého konkurenta novinka trumfne na délku, ale opravdu jen lehce, jde o 34 milimetrů. A vzhledově si drží poznávací znaky současných Volkswagenů, minimálně těch v kategorii SUV. Vysoký čumák, úzké světlomety a protáhlý chladič.

Silueta sebevědomého rodinného vozu je nejvíc poznat na delší zadní části. Právě tady se ti, kteří si nestihli promnout oči uvědomí, že nekoukají na podobný tiguan, ale vidí právě tayron. Do testu mimo jiné dorazil v metalíze Nightshade a na "devatenáctkách" Catania s příplatkem 25 100 Kč.

Právě například tato barva mimo jiné patří do akční výbavy People, v které jsou zahrnuty také další doplňky, jenž celkově ušetří skoro sto tisíc korun. Kompletní ceník Tayronu najdete zde.

Nový Volkswagen je skvělým rodinným autem. Neláká na luxus či ultramoderní techniku a místo toho má obrovská okna, díky kterým je z něj skvěle vidět a uvnitř vládne vzdušnost, střídmost a odkládací prostory.

Nepřekvapí, že dominantou interiéru je středový displej o velikosti 12,9 palce. Je vážně velký a díky absenci klasických tlačítek je ještě víc v centru dění. Na druhou stranu Tayron má dost vysokou palubní desku. Díky ní se mimo jiné řidič a spolujezdec cítí ve voze bezpečněji, ale hlavně zmiňovaný displej tak nějak zapadne. Nepůsobí tak obrovsky, ačkoliv rozhodně je.

Co na něm mám vůbec nejraději je pár povelů v levém rohu obrazovky infotainmentu, kterými se rychle a spolehlivě zbavíte start-stop systému a najedete i do menu dalších moderních asistentů. Některé jsou pěkně otravné, takže rychlé rozvázání spolupráce vážně uvítáte.

S kým? Například s asistentem držení jízdy v pruhu. V zúženích, kterých je po Evropě během léta po dálnicích hromada, bude hulákat, že se nedržíte ve středu pruhu. Jinak asistenty fungují dobře, například ten, který upozorňuje na jízdu nad rychlostním limitem, je ozvučený velmi nerušivě.

Volkswagen se právě tím obecně pyšní, tayron disponuje širokým spektrem asistenčních systémů, které jsou schopny zabránit nehodě a díky tomu v testech Euro NCAP dosáhl nejvyššího možného výsledku, tedy pěti hvězd.

Drobnost, se kterou jsem se ještě u mnoha modelů různých značek v posledních letech nesžil, je volič převodovky na místě, kde auta dlouhé roky mívala ovládání stěračů. Přehodit si na neutrál je i během jízdy velmi snadné a akorát vás to zaskočí. Stejně jako to, že pak je třeba hledat, kde na levé páčce se ovládá stírání předního a zadního skla. Nepříjemné je, že když to začnete hledat, už je to většinou potřeba...

Asi jsem stále ještě přítelem snadnějšího ovládání. To jsem často hledat na otočném kolečku, které bylo na místě, kde starší vozy mívaly třeba řadicí páky. Na něm se u VW ovládá jízdní režim a hlasitost audia. Má na sobě drobný displej a odlišuje se i barevně.

Nicméně interiéru není moc co vytýkat, je střídmý, ale nikdy nemáte pocit, že by se tu něco odfláklo. A dávno jsem si oblíbil odklápěcí odkládací prostor nad bezdrátovým nabíjením mobilního telefonu. Lépe řečenou dvou telefonů. Ten bych dal do každého auta. Naopak bych si klidně trochu připlatil za sedačky, na dlouhé trase jsem se v nich cítil trochu otlačeně.

Prostoru na zadních sedadlech je královsky, místem na nohy a nad hlavou se tu nešetřilo a lavice, která se dokáže posunout až o 10 centimetrů, také do všeho promlouvá. Zavazadlový prostor nabízí 885 litrů a díky příplatkovému paketu Family za 6 300 korun nabízí například cargo prvky a 230 V zásuvku. Obojí se hodí.

Volkswagen dává do Tayronu dva naftové pohony, mně se dostal do ruky ten slabší, tedy auto s výkonem 110 kW a pohonem předních kol. A ačkoliv o silnější variantě se 142 kW jsem slyšel samá pozitiva, nemohl jsem si ten "můj" vynachválit. Hodně mu pomáhalo to, že jsem ho využíval hlavně na dálnici.

Ale ještě rychle dodám pár tradičních čísel. Zrychlení z 0 na 100 km/h zvládá za 9,7 sekundy, točivý moment dosahuje až 360 Nm a hlavně uváděná průměrná spotřeba 5,4 litru funguje. Já jsem se dostal jen o desetinu výš, a to je super. Nafta se do velkého SUV prostě hodí.

A pojďme rovnou na základní vlastnosti motoru. Je pružný, to je hlavní. Už v nízkých otáčkách má příjemný zátah a zároveň se zbytečně nevytáčí. Volí rozumně a připomíná slavnou devadesátkovou reklamu na žvýkačky s Jaromírem Jágrem. Také tenhle nafťák si "sám rozhodne, kolik chce."

Co tím chci říct? To, že motor vždy dávkuje otáčky správně, nenechá se nachytat příliš nízko když potřebujete sílu, ani nelítá někde v oblacích a neobtěžuje nadměrným hlukem někde, kde to není třeba. Auto jsme také postavili proti jeho soupeřům v našem porovnávači.

Auto působí navenek obrovsky, ale vůbec není třeba se ho řidičsky bát. Pomáhá skvělý rejd, díky kterému se úzké ulice a nákupní domy nestávají místem, kde by se řidič orosil. Potěšil mě také v zatáčkách, mohutné auto se nenahýbá tak moc, jak bych podle vzhledu a struktury čekal a jistotě pomáhá dobré boční vedení sedadel.

Na dlouhé cesty je vynikající - to lze poznat i z mnoha faktorů zmíněných výše - a přidám ještě další. Odhlučnění. Ačkoliv je pod kapotou naftový pohon, nemáte o něm tušení ani v opravdu vysoké rychlosti. A to se vůbec nebavíme o zákonech aerodynamiky, tayron není zrovna placatým sporťákem. Je vysoký a hranatý. Přesto hluk uslyšíte až kolem stosedmdesátky. A to nebude zrovna rychlost, kterou budete používat každý den.

K dálnici ještě jedna poznámka. Když 1729 kilogramů vážící stroj dostanete právě vysoko nad stotřicítku, nebude vzdychat a trápit se. Naopak se tam v pohodě udrží. I s naloženým tayronem se navíc dá jet docela ostře jen za pouhých sedm litrů.

Podvozek je spolehlivý a nastavený na pohodlnou jízdu. I pří dálniční rychlosti zpracovává veškeré nerovnosti a pracuje opravdu v tichosti.

Kdo netrvá na tom, že potřebuje nutně něco trochu okázalejšího, aby naštval souseda, ale přesto chce velký, pěkný a dobře fungující rodinný vůz za pěkné peníze, tak tady je. V základu za Tayron zaplatíte 999 tisíc , v testované verzi 1 282 800 Kč.

Projel jsem ho poctivě a hodí se vlastně do každé situace. Nevím, co dodat víc, Tayron je velmi dobré auto. Jen to proti tomu Kodiaqu asi nebude mít úplně snadné.