Chrysler Pacifica dá zapomenout na evropskou konfekci. Jízda se šestiválcem je totiž návyková

Do kategorie velkých rodinných MPV před časem přinesly svěží vítr Volkswagen Multivan nebo Hyundai Staria. Jinak ale není až na „Véčko“ od Mercedesu úplně z čeho vybírat. Možná si ještě řada z vás vzpomene na americkou automobilku Chrysler, která tu před lety prodávala velmi praktický a u řady lidí také oblíbený Grand Voyager, co se ještě na poslední chvíli pokusil před smrtí zachránit tím, že si na příď nalepil logo Lancie. A teď se vrací znovu. Sice s jiným jménem, ale pořád se stejnou filozofií – nabídnout co nejvíc praktického prostoru a komfortu na palubě. Jak se mu to daří, to jsme se rozhodli zjistit během týdenního redakčního testu.

Ano, toto je Chrysler Pacifica. Na papíře jde o druhou generaci crossoveru, který se vyráběl v nultých letech a v Česku se vyskytuje v řádech pár dotažených kusů. Technicky to je ale šestá generace Grand Voyageru, což vás přesvědčí hned při prvním pohledu. Velké, téměř 5,2 metru dlouhé MPV, dostalo kulatější tvary, protáhlejší příď, ale stále si zachovalo boční posuvné dveře. To první Pacifica neměla. Mimochodem, možná je to tím, že ho na silnici nepotkáváme tak často, ale zdá se mi, že tahle Pacifica je na první pohled asi nejhezčí velké MPV, které v současnosti můžete mít. Chce to ovšem trpět určitou náklonností k americkému stylu.

Testujeme nejvyšší provedení ve výbavě Pinnacle, což s sebou přináší nejen ta obrovská 20“ litá kola, ale také poměrně luxusní interiér vyvedený v parádní hnědé kůži doplněné o typicky americké falešné dřevo z plastu. To je prostě takový styl, třeba do Texasu. Uspořádání je v tomto případě 2+2+3, ale Pacifiku si můžete pořídit i v jiných kombinacích interiéru, třeba i s lavicí v prostřední řadě. Můžete také všechna sedadla jednoduše sklopit pod podlahu, tak jak to uměl už starý Grand Voyager, čímž sebral ostatním MPV všechny karty z ruky. Najednou jste už nemuseli sedačky šroubovat torxem, když jste chtěli babičce odstěhovat kuchyňskou linku.

Špatnou zprávou je, že právě testovaný Pinnacle obsahující luxusní sedadla ve druhé řadě s polohováním či vyhříváním, toto neumí. Boxy pod podlahou jsou totiž na tyto sedačky malé. A tak se elektricky sklápí jen třetí řada. Hezky pomalu, je to zajímavé divadlo. Typicky americký je i fakt, že jsou tlačítka popsaná slovně. Tedy přepínáte mezi ovládáním „left“ a „right“ atd. Každopádně Pacifica je tak velká, že má dost místa v kufru i za vzpřímenou třetí řadou. Vana připravená pojmout složené sedačky poslouží jako dobrý odkládací prostor na nákup i kufry. A díky možnosti elektrického odsunu sedadel tu nakonec na své přijdou i stěhovavé typy. Vše ostatní se samozřejmě také ovládá elektricky, třeba víko kufru (bizarně má tlačítko na levé stěně zavazadelníku) nebo boční posuvné dveře.

Škodovka sice u svých vozů pravidelně přichází s novými praktickými prvky Simply Clever, na tohle ale ještě nepřišla. Na palubě Chrysleru Pacifica totiž najdete zabudovaný vysavač. Hubice je schovaná u levých posuvných dveří, můžete se tedy snadno zbavit drobečků, listí nebo jehličí. Zařízení samozřejmě nemá tolik síly jako stroj na benzince za desetikorunu, ale jde o dobrý trik, když zrovna u sebe nemáte drobné a děti udělají nepořádek. Smetí se ukládá do boxu v kufru, který pak lze snadno vysypat. Ačkoliv to na českého řidiče působí jako velmi exotická výbava, nejde o první auto se zabudovaným vysavačem. Podobný má třeba také v USA prodávaná Honda Odyssey. Další zajímavostí je komunikační kamera, kdy řidič na displeji vidí zadní cestující. To je podobné řešení jako u Hyundai Staria.

V top výbavě Pinnacle se mají nejlépe cestující v prostřední řadě na takzvaných kapitánských křeslech. Každý má totiž k dispozici vlastní dotykovou obrazovku s možností připojení se na internet a přehrávání videí z oblíbených streamovacích platforem, ať už jde o YouTube, Netflix nebo třeba Disney+. Stačí tak jeden účet a můžete s klidem zapomenout na tradiční dětskou ottázku: A kdy už tam budem? Obsah se dá do obrazovek dostat i pomocí USB. Přes displeje si také můžete ovládat klimatizaci nebo sledovat v navigaci, kdy už tam budete.

A jaké je to za volantem? Chvíli trvalo, než jsem si zvykl. Jednak proto, že je nebývale tlustý, což může vadit lidem s menšíma rukama. Jednak také proto, že budíky modrým podbarvením a rozverným fontem působí spíš jako z nějakého devadesátkového hot-hatche než z nóbl rodinného vozu za dva miliony. Tady jsou Američané trochu pozadu. Stejně tak zábavní systém a jeho ovládání nejsou úplně na špici, naštěstí funguje Android Auto nebo Apple CarPlay a to pak vypadá všechno stejně jako v každém jiném voze.

Pod přední kapotou Chrylseru Pacifica se skrývá opravdu živoucí legenda mezi motory. Benzinový šestiválec Pentastar má atmosférické plnění a objem 3,6 litru, ze kterého vyrábí 291 velmi charakterních koní a točivý moment 355 Nm. Není tedy divu, že nemá s tímhle 2,2 tuny těžkým obrem příliš mnoho práce a dodává mu poměrně solidní švih. Zní nádherně od první chvíle po nastartování. Nevrčí jako čtyřválec, nebublá jako osmiválec, ale tak jemně si ševelí. A pod plným plynem hraje s rázným nástupem do vyšších tónů. Je opravdu radost ho na palubě poslouchat prakticky v jakýkoliv okamžik.

I Američany už ale postihla honba za spotřebou a tak je spárovaný s devítistupňovou automatickou převodovkou. To se sebou nese pozitiva i negativa. Dobré je to pro rychlou jízdu, kdy se motor při 90 km/h převaluje na 1750 a při 130 na 2500 otáčkách za minutu. Někdy ale převodovka řadí trochu zmatečně i trhavě a ubírá něco na ladnosti, což je škoda. Někdy naopak dojde k dobré souhře hnacího ústrojí a vy si můžete vychutnat typickou dynamiku atmosférické jednotky se stoupající intenzitou. To už u evropského vozu jen tak nezažijete.

Jistě si teď říkáte, že jsme v Evropě a tady stojí benzin dvakrát tolik co v USA. Bude tedy drahé tohoto cvalíka se šestiválcem živit. Kdo se bojí, může si vybrat Pacifiku jako plug-in hybrid. Já bych se ale držel klasiky, protože to na provozní náklady není nic až zas tak hrozného. Tedy pokud nejezdíte po městě, kde si řekne klidně o 12 litrů benzinu na 100 km. Na okreskách to ale zase zvládá i za 8,5 litru a na dálnici někdy i pod 10. Za týden jsme s vozem ujeli 714 kilometrů, při kterých si řekl o 10,2 litru benzinu. Volkswagen Multivan 2.0 TSI bude jezdit podobně. Jen ne s atmosférickým šestiválcovým charakterem.

I tak se ale připravte na to, že pokud si Chrylser Pacifica pořídíte, budete potřebovat hodně benzinu. Protože budete na dlouhé cesty vyrážet často a rádi. Podvozek je totiž oproti minulým generacím Grand Voyageru výrazně vyspělejší. Vzadu je samozřejmostí víceprvek, navíc jsou tlumiče nastavené na velmi komfortní notu, až budete chvílemi přemýšlet, jestli někdo dospodu nepropašoval vzduch. Kdepak, to prozradí fakt, že na příčných nerovnostech auto nebouchá. Můžete se tak přestat bát retardérů a občas dělat, že neexistují. Vůz je velmi stabilní i ve vysokých rychlostech. A také je naprosto tichý. Jeho aerodynamika je totiž lepší než u vysokých evropských krabic. Zkrátka je poznat, že je dělaný na dlouhé cesty po amerických silnicích nevalné kvality. I to se v Česku docela hodí. Pohon všech kol je pak dobrý bonus pro větší jistotu na silnici.

To, co ale Chrysler Pacifica neumí, jsou zatáčky. Ne snad kvůli tomu, že by se nějak výrazně nakláněl. Náklony tu sice jsou, ale v rámci dané kategorie přijatelné a očekávatelné. Rozhodně je mrštnější než Hyundai Staria. Zásadním problémem je bohužel řízení, které je i na současný standard řady moderních aut naprosto, ale opravdu naprosto tupé. Na začátku si za volantem budete připadat, že byste si měli někde na parkovišti natrénovat zatáčení, tak jako kdysi v první hodině autoškoly. Otáčíte volantem, ale auto s sebou tak nějak škube, těžko se hledá plynulost. Pak si zvyknete, ale jakmile se na moment vrátíte k jinému vozu, budete zase na začátku. Řízení je opravdu nejslabším článkem jinak velmi povedeného vozu.