Závod, ve kterém se všichni těší na nehodu. Zažili jsme americký NASCAR na vlastní kůži

Evropa má formuli 1, Amerika zase NASCAR. Nejpopulárnější motorsport ve Spojených státech láká tisíce fanoušků a nás přilákal také. Dostali jsme totiž jedinečnou příležitost stát se součástí legendárního závodu Daytona 400 a poznat, jak závody NASCAR probíhají, s jakými auty se jezdí a jakou techniku ukrývají pod kapotou.

Za závody NASCAR stojí velmi zajímavá historie. Kořeny závodů sahají do doby prohibice ve 20. letech 20. století, kdy byl v USA zakázaný alkohol. Ve Spojených státech se začali množit pašeráci s ilegálním alkoholem, kteří k přepravě destilátů potřebovali rychlá a výkonná auta, aby se dokázali dostat ze spárů policie. To vedlo k tomu, že si své sériové vozy začali upravovat.

Po skončení prohibice v roce 1933 se pašeráci rozhodli, že svá vylepšená auta postaví na dráhu a poměří mezi sebou síly. Závody se ihned staly populárními a koncem 50. let vznikl oficiální šampionát National Association for Stock Car Auto Racing (NASCAR). Ze začátku se upravená americká auta proháněla na písečné pláži v oblasti Daytona Beach, později se pak přesunula na štěrkové a následně asfaltové ovály.

Nám se podařilo navštívit jeden z nejpopulárnějších závodů v celém kalendáři, a to Coke Zero Sugar 400, který se jezdí na legendárním okruhu Daytona International Speedway, tedy v samotné kolébce NASCAR. V areálu s kapacitou přes 200 tisíc diváků jsme si tak mohli užít dechberoucí atmosféru závodu o délce 400 mil, neboli 160 kol.

Hned při příjezdu na trať nás ohromily gigantické rozměry arény a klopené zatáčky se sklonem až 31 stupňů, které závodním vozům dovolují jezdit rychlostí až 180 mil za hodinu, což je bezmála 290 km/h. Ovál je zajímavý i tím, že nemá dvě, ale rovnou tři zákruty. Nachází se tu tak pouze jedna dlouhá rovinka.

NASCAR je v mnoha ohledech unikátní a například od formule 1 se v mnohém lišší. Závodní víkend v Daytoně začíná páteční kvalifikací, která se jede na jedno kolo a pořadí jezdců se odvíjí podle dosažené rychlosti - nezáleží tak na času jako u F1, nýbrž na mílích za hodinu.

Vrcholem programu je sobotní závod na 400 mil, který začíná při západu slunce. Vozy NASCAR se seřadí vedle sebe a za pomoci letmého startu vyrážejí vstříc 160 okruhům. Závod je pak rozdělen do tří segmentů. Body se udělují za vyhrané segmenty, za dobu ve vedení a samozřejmě za finální umístění po odmávání šachovnicové vlajky. V tomto ohledu je NASCAR divácky o poznání složitější než právě evropská královna motorsportu.

Součástí závodů jsou i povinné zastávky v boxech, při kterých závodníci mění pneumatiky a doplňují palivo. Díky tomu vznikají poutavé strategické souboje mezi týmy. Je ale důležité zmínit, že na rozdíl od formule 1 vozy NASCAR využívají pouze jednu směs slick pneumatik.

Dříve byly pitstopy ozvláštněné tím, že auta měla kola připevněna pěti šrouby, což znamenalo víc šroubovaní a víc prostoru pro chybu. To se ale u nové generace vozů změnilo a mechanikům tak stačí povolit a utáhnout pouze jednu velkou matici (podobně jako u jiných závodních sérií). Stále jsou ale zastávky v boxech zajímavá podívaná, jelikož o odbavení auta se může starat pouze šest členů stáje.

Nejnovější generace závodních vozů NASCAR nemá se sériovými automobily nic společného. Pod kapotou ukrývají standardizovaný motor V8 o objemu 5,84 litru, který ze sebe dokáže vymáčknou zhruba 900 koní. O přesun síly na zadní kola se pak stará 5stupňová manuální převodovka se sekvenčním řazením. Od sezóny 2022 jsou speciály NASCAR mnohem víc aerodynamicky propracované, než tomu bylo dříve. Mají větší spoilery a efektivnější podlahu s mohutným difuzorem. Díky tomu generují větší přítlak a při maximální rychlosti okolo 320 km/h jsou stabilnější.

Ovšem na závodním okruhu Daytona International Speedway je výkon vozů omezen restriktorem v sání na pouhých 510 koní, a to z důvodu bezpečnosti - trať je totiž příliš náročná. Se sníženým počtem koní pak auta dosahují „maximálky“ okolo 290 kilometrů za hodinu.

Od NASCAR jsme měli velké očekávání, přeci jen se jedná o nejpopulárnější motorsport v Americe, nicméně ne ve všech ohledech nás uchvátil. Show mimo závod byla úžasná - majestátní představování jezdců, koncert slavných interpretů nebo třeba ohňostroje. Fanoušci měli také možnost nahlédnout do garáží týmu či si projít část oválu. V tomto ohledu byl závodní víkend v Daytoně naprosto boží.

Hlavní závod na 400 mil však odhalil hlavní problém tohoto oblíbeného amerického sportu. Pro nás evropské fanoušky byl zcela upřímně trošku nudný. Při startu a prvních pár kolech nám v žilách pumpoval adrenalin, celá tribuna fandila a atmosféra neměla chybu, ale s přibývajícími koly, kdy jezdci „pouze“ kroužili dokola, jsme začali počáteční euforii z NASCAR ztrácet. Auta se sice neustále předjížděla, ale z diváckého hlediska bylo velmi náročné předjíždějící manévry v chumlu 39 vozů vůbec zaznamenat. Po dvou hodinách závodu se z nás bohužel stali místními lidmi neoblíbení fanoušci, kteří pouze čekají na chybu závodníka a na hromadnou havárii.

Naše prosby se nakonec vyplnily a v závěru se staly dvě opravdu těžké bouračky, ze kterých běhal mráz po zádech. V tu ránu všichni fanoušci ožili, zvedli se ze židlí a opět začali dělat rozruch. Potvrdilo se nám tak, že většina místních lidí opravdu chodí sledovat NASCAR pouze kvůli bouračkám, jelikož samotné závodění zas tak napínavé není. Samozřejmě pokud tímto sportem člověk vyloženě žije, dlouhodobě ho sleduje a zná veškeré zákulisní příběhy, může to být víc vzrušující zážitek. Určitě se ale jedná o velmi zajímavý druh motorsportu, který stojí za to na vlastní kůži alespoň jednou zažít.