Přestože obě Hondy využívají podobnou techniku, každá se snaží motorkáře zaujmout jinak. Zatímco CB1000F láká na retro vzhled a ryzí radost z jízdy, cestovní CB1000GT chce být univerzálním strojem pro každou příležitost. Společný mají především základ v podobě úspěšného naháče CB1000 Hornet a řadový čtyřválec, jehož kořeny sahají až k supersportovnímu Firebladu.
Na první pohled mě více zaujala CB1000F. Honda se při jejím vývoji nechala inspirovat legendárními modely CB750F a CB900F z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Odkaz na slavnou minulost je patrný prakticky všude. Od kulatého světlometu přes mohutnou nádrž až po charakteristické barevné pruhy, které připomínají závodní Hondy Freddieho Spencera.
Jenže pod retro kabátem se ukrývá moderní motorka. Základem je litrový čtyřválec převzatý z Hornetu, který však prošel několika úpravami. Výkon klesl na 124 koní a točivý moment je 103 Nm. Konstruktéři se totiž místo honby za maximálními čísly zaměřili na lepší zátah v nízkých a středních otáčkách.
Ani výbava nezůstala v minulém století. Nechybí barevný, bohužel hranatý, pětipalcový displej, elektronický plyn, kontrola trakce, náklonové ABS ani volič jízdních režimů. Co se týče podvozku, tak tu je nastavitelný podvozek Showa, o zpomalování se stará dvojice předních kotoučů s radiálně uchycenými čtyřpístkovými třmeny Nissin.
Příjemným překvapením je také pohotovostní hmotnost 214 kilogramů a sedlo ve výšce pouhých 795 milimetrů. CB1000F tak může být dobrou volbou i pro menší jezdce. Honda s touto novinkou cílí především na milovníky klasických motorek, kteří se ale nechtějí vzdát moderní techniky a pořádné porce výkonu. Příjemná je také česká cena začínající na 279 900 korunách.
Druhou novinkou je CB1000GT, která má podle mého názoru ještě větší šanci uspět u českých zákazníků. Osobně ji totiž beru jako takové SUV mezi motocykly. Kombinuje sportovní charakter, praktičnost a pohodlí při dlouhém cestování. Tedy přesně to, co představuje sportovně-užitkový vůz – tedy SUV.
Také GT vychází z litrového Hornetu, tentokrát však čtyřválec nabízí téměř 150 koní a 102 Nm točivého momentu. Výkonu má tedy na rozdávání. Japonci se ale zaměřili hlavně na to, aby se s motorkou daly hltat stovky kilometrů denně. Má tak rozměrnou kapotáž, výškově nastavitelný čelní štít, pohodlnější sedlo a také větší, 21litrovou palivovou nádrž. Na jedno natankování by tak měla zvládnout přibližně 350 kilometrů.
Velkým lákadlem je také bohatá standardní výbava. Nechybí tempomat, vyhřívané rukojeti, rychlořazení, hlavní stojan ani dvojice bočních kufrů. Zkrátka všechno, co člověk při cestování potřebuje.
Jedním z nejzajímavějších prvků je elektronicky řízený podvozek Showa EERA, který automaticky upravuje tlumení podle aktuálních jízdních podmínek. Jezdec si navíc může nastavit chování motorky prostřednictvím několika jízdních režimů. Samozřejmostí je moderní elektronika včetně náklonového ABS a kontroly trakce.
I přes poměrně bohatou výbavu se podařilo udržet hmotnost na 229 kilogramech, respektive 241,5 kilogramu s bočními kufry. I v tomto případě je cena velmi lákavá. Za CB1000GT si Honda účtuje od 339 900 korun. Papírové předpoklady má rozhodně výborné. Jak se ale chová na silnici?
Když jsme se ráno v Třeboni probudili, čekalo nás nemilé překvapení. Předpověď hlásila déšť prakticky na celý den, což není zrovna ideální počasí na testování dvou nových litrových motorek. Jenže s ostatními novináři jsme se shodli, že nejsme z cukru, a tak jsme navlékli nepromoky a vyrazili na jihočeské okresky.
Jako první jsem osedlal CB1000F, která mi byla od začátku sympatičtější než její cestovní sourozenec. Retro design mám rád a musím říct, že vizuálně se tahle Honda opravdu povedla. Osobně se mi mnohem více líbí stříbrné provedení, na kterém retro prvky vynikají lépe než na černé variantě.
Stačilo poprvé otočit plynem a bylo jasné, že síly má víc než dost. Přestože Honda motor naladila na příjemnější průběh výkonu, rozhodně nepůsobí přiškrceně. Krásně zabírá už přibližně od čtyř tisíc otáček a nabízí solidní zátah, aniž byste ho museli neustále vytáčet.
Překvapilo mě také, jak lehce se CB1000F ovládá. I když jde o litrovou motorku, nepůsobí těžkopádně a do zatáček se sklápí naprosto přirozeně. Podvozek je naladěný spíše komfortně, takže nečekejte ostrý charakter jako třeba u Hornetu SP. A právě to se mi na ní líbilo. Honda totiž chtěla připomenout klasické naháče z osmdesátých let a povedlo se jí to nejen vzhledem, ale i samotným pocitem z jízdy.
Zajímavé bylo také to, že námi testovaný exemplář neměl rychlořazení. Každá změna převodového stupně tak vyžadovala práci se spojkou, což mi k charakteru motorky vlastně sedělo. Člověk má pocit, že je se strojem více propojený. Ve výsledku je CB1000F překvapivě univerzální motorka. Díky nízkému sedlu a přátelskému ovládání by mohla vyhovovat i menším jezdcům nebo ženám, zároveň má ale dostatek výkonu pro zkušenější motorkáře.
Právě čelní štít je prakticky jedinou výraznější slabinou, kterou jsem u CB1000GT objevil. Ten standardně dodávaný se totiž Hondě příliš nepovedl. Kolem přilby vytváří nepříjemné turbulence, kvůli kterým se hlava rozkmitává a jezdec navíc slyší výrazný aerodynamický hluk.
A nejde přitom jen o problém vysokých motorkářů. Podobnou zkušenost měli i ostatní novináři s výškou od 170 do 190 centimetrů. Naštěstí existuje jednoduché řešení v podobě příplatkového vyššího plexiskla, které funguje podstatně lépe. Osobně bych si proto GT bez něj nepořídil. Jinak se mi ale výraznější nedostatky hledaly jen těžko. Obě motorky totiž fungují opravdu výborně.
Před začátkem testování jsem měl jasno. Designově se mi mnohem více líbila CB1000F a čekal jsem, že právě ona bude mou favoritkou. Jenže po absolvování testovacích jízd jsem názor změnil.
Retro naháč mě rozhodně nezklamal. Je krásný, příjemně se ovládá a nabízí poctivý zážitek z jízdy. Jenže jeho využití je přece jen omezené samotnou koncepcí. Na víkendové výlety nebo každodenní přesuny je skvělý, ale na delší cesty to zkrátka není.
CB1000GT naproti tomu zvládne prakticky všechno. Můžete s ním vyrazit na dovolenou, pohodlně cestovat ve dvou, dojíždět do práce a o víkendu si užívat sportovní jízdu. A právě ta všestrannost mě nakonec přesvědčila. Je to prostě SUV mezi motorkami, které dokáže nabídnout skoro všechno, aniž by se vzdalo radosti z jízdy.
