Audi A6 Avant ukazuje, že nafta už smysl nedává. Se šestiválcem umí být klidně úspornější

Velké kombi vyšší střední třídy, to byla vždy královská disciplína německých prémiových značek. Vždy však platilo, že BMW dělá řadu 5 pro nadšené řidiče, Mercedes-Benz míří s třídou E na pohodlí a taxikáře, zatímco Audi bylo designově minimalistické, plné nejmodernějších technologií a pyšnící se skvělým pohonem všech kol quattro.

Poslední generace těchto manažerských vozů však přinesla změnu. Mercedes si svůj směr zachoval, BMW však už nepůsobí tak řidičsky jako dříve. Audi navíc označení A6 používá rovnou na dvou zcela rozdílných vozech - elektrické a spalovací. Vzhledově i velikostně jsou si sice blízké, obě však stojí na rozdílných platformách. Má ještě dnes, v době všelijakých ESG nařízení, vlastně spalovací A6 zářnou budoucnost?

Nová A6 dostala do vínku zcela odlišné tvary oproti svému předchůdci. Zatímco ten byl designem velmi minimalistický a plný ostrých hran, nová generace působí spíše jako ocucaný bonbon. Musím přiznat, že na prvních fotkách mě docela zklamala a odchod povedeného předchůdce jsem úplně nekvitoval.

Naživo však vypadá mnohem lépe, než jsem čekal. Možná už jsem si zvykl, ale vlastně mi nové oblé tvary nevadí. Přední části vévodí efektní světlomety se zajímavým designem (svítí mimochodem velmi dobře, umí pěkně vykreslovat jednotlivé segmenty a protijedoucí vozy neoslňují), to je nicméně dané i verzí S line s ostřeji tvarovanými nárazníky.

Stejně tak vzadu najdeme velmi zajímavě tvarovaná světla se segmenty - jejich design si můžete dokonce zvolit ze sedmi možností v infotainmentu. Zadní část vozu je extrémně svažitá, dokonce možná až na pomezí kupé. To sice omezuje velikost kufru, poměrně zásadně to ale napomáhá aerodynamice, která je opravdu skvělá.

Pochvalu si Audi zaslouží i za povedenou specifikaci. Sice černá tolik nevynikne na fotkách a většinou nejsem jejím fanouškem, příplatková metalíza nazývaná Mythos je však opravdu pěkná a když je čistá (což příliš dlouho nevydrží), leskne se jako zrcadlo. Odpustil bych si však 21” kola, která jsou sice v parádním designu, ale jízdní komfort s nimi zbytečně utrpí.

Možná ještě kontroverznější než vzhled vozu je jeho interiér. I z něj zmizely jednoduché tvary, které nahradily…displeje a „nečudlíky“. Interiér je tak možná nejkomplikovanější z německé trojice, celé to však poměrně překvapivě funguje.

Hlavní displej a přístrojový štít jsou součástí jednoho prohnutého panelu. Systém je rychlý a oproti konkurentům i nejintuitivnější, byť dokonalý není. Jeho největší vadou je z mého pohledu nízká variabilita (zobrazení na přístrojovém štítu jsou pouze dvě, je navíc poměrně ošizený - neukáže ani čas) a volantem zakrytý hlavní panel na displeji infotainmentu. To jsou však jediné výtky. Spojení s mobilem je bezproblémové včetně bezdrátového zrcadlení.

Třetí displej se nachází před spolujezdcem. Řidič by na něj během používání neměl vidět, neboť by na něm měl jít YouTube a další aplikace, stejně je však poměrně čitelný. Přijde mi ovšem poměrně zbytečný a zbytečně zabírá místo pro pěkný dekor, navíc se docela dost zahřívá. Chce vůbec někdo tolik displejů v autě? To fakt nestačí dva?

Prostornost interiéru je v rámci třídy spíše průměrná. Na předních sedačkách je místa dost, vzadu však žádnou extra limuzínu nečekejte. Sám za sebe se posadím, vyšší postavy by se však mohly dotýkat koleny o sedačky. Překvapením je i kufr, který si mezigeneračně pohoršil o 62 litrů - malý rozhodně není, je však užší a o trochu mělčí. Příkladné je ovšem odhlučnění, které ve spojení s dobrou aerodynamikou dělá z A6 opravdu tiché auto i v dálničních rychlostech.

Použité materiály a zpracování jsou klasická práce pánů z Ingolstadtu. Na co sáhnete, to je fakt pěkné. Moc se mi líbí i příplatkový hliníkový dekor, byť bych ocenil menší použití lesklých plastů - rychle se zašpiní a navíc poškrábou. Časem však ještě méně oceníte přílišné použití alcantary, která se z nějakého důvodu nachází na často dotýkaných místech, včetně loketní opěrky ve dveřích a za pár let to tak nebude pěkný pohled.

Pochvalu si zaslouží excelentní asistenční systémy, které jsou u A6 zastoupeny v hojném počtu. Potěší výborný systém pro vedení v pruzích, na který je opravdu spoleh i na zakroucenější cestě, stejně jako povedený systém hlídání mrtvého úhlu zabudovaný v zrcátkách. Povinný asistent hlídání rychlosti ISA navíc vypnete jednoduše stisknutím nastavitelného tlačítka hvězdičky na volantu, co si přát více?

Pod kapotou Audi A6 můžete mít buď zážehový dvoulitrový čtyřválec v plug-in hybridu, vznětový čtyřválec 2.0 TDI, nebo vrcholný šestiválec 3.0 TFSI. Všechny se standardně pojí s pohonem všech kol quattro, na oblíbenou šestiválcovou naftu zatím můžete zapomenout. Jak se však ukázalo, dnes už vlastně až takový smysl ani nedává.

3.0 TFSI je totiž mild-hybrid. Ten může mít několik podob. Někdy na hybridní baterii auto aspoň startuje, jindy není ani posilovač spojený se systémem a málokdy se stane, že auto dokonce na elektřinu dokáže jezdit. Audi to však umí v takové míře, že jej spíše podezírám z full-hybridního systému. 

Na elektřinu totiž umí popojíždět v koloně, snaží se co nejvíce plachtit s vypnutým motorem a vlastně o tom až tolik nevíte. Nebýt přechodu mezi spalovacím motorem a elektrickým režimem, který je občas doprovázen ostřejším poskočením (přeci jen má šestiválec vyšší výkon), vůbec to nepostřehnete - kromě nízké spotřeby. Ta je skutečně fantastická. S A6 se mi dařilo jezdit po zasekané Praze klidně okolo 8 litrů, kdybych se snažil, litr dolů ještě klesne. Proč tedy chtít naftu?

Navíc má třílitr fantastický projev a spárování s dvouspojkovou převodovkou S tronic je příkladné. Ta jej klidně nechá plout na vlně točivého momentu a zbytečně nepodřazuje, dokud to není nutné. Motor vzdáleně bručí, výrazně o sobě vědět nedává, ale přitom víte, že pod pravou nohou máte slušné stádo, které s více než dvoutunovým kombíkem umí pořádně zacvičit.

Jak je u Audi zvykem, hodně záleží na tom, jak moc se při konfiguraci svého vozu rozvášníte. V případě testovaného vozu se ukazuje, že se to rozhodně vyplatí. Nechybí totiž ani vzduchový podvozek, ani natáčení zadní nápravy, přičemž oba prvky bych rozhodně ze své konfigurace nevynechal.

Pneumatický podvozek totiž žehlí nerovnosti opravdu dobře a ani na ošklivé okresce nemáte pocit nejistoty. Přitom stále víte, co se pod vozem děje a lehce vám to dává do sedačky najevo pro lepší pocit z jízdy.

Stejně tak zmiňované natáčení zadní nápravy je popravdě geniální. Auto najednou působí při nízkých rychlostech jako minimálně o půl metru menší, v těch vyšších zase oceníte zvýšenou stabilitu. Při jízdě v parkovacích domech navíc využijete i skvělou kameru, díky které přesně víte, kam kola vozu směřují. 

V zatáčkách a při zhoršené adhezi zase nadchne pohon všech kol quattro, který zde doplňoval sportovní zadní diferenciál. Ten využívá torque splitter pro vylepšení trakce i zajímavější jízdní vlastnosti (v krajních případech umí přenést téměř celý točivý moment na jedno kolo). Díky tomu tak A6 působí o něco lehčí a zároveň jezdí zase o něco přetáčivěji. Pod plynem se krásně stáčí. Pryč jsou časy, kdy Audi byla hlavně nedotáčivá. Nová A6 jde na výjezdech ze zatáčky klidně do přetáčivého smyku.

Audi A6 je v aktuální generaci jiné, než bývalo dříve. Je zaoblenější, plné displejů a místy i menší než v minulosti. Jezdí však fantasticky a ve srovnání s konkurenty je vlastně poměrně konzervativní a rozumnou volbou. Zážehový šestiválec je pak opravdu důstojným motorem pro prémiové kombi, které už vám jinde bez velké baterky zkrátka nedají.

To však neznamená, že je levné. Audi A6 Avant startuje na 1 716 900 Kč, s motorem 3.0 TFSI pak o 229 tisíc dráž. S veškerou výbavou, kterou testované auto oplývalo, se nakonec finální cena vyšplhala na 2 803 600 Kč. To není vůbec málo peněz, o 70 tisíc dráž už startuje vrcholná A8. Jenže za své peníze dostanete extrémně promyšlené kombi, kterému lze objektivně vytknout jen máloco.

Jak si stojí ve srovnání s konkurencí jsme srovnali v našem katalogu na tomto odkazu.