Simulátor za miliony korun. Tohle není hračka pro děti, ale nezbytná součást motorsportu

Mnoho lidí považuje závodní simulátory za hračku pro děti. Opak je ale pravdou, virtuální platformy jsou dnes naprosto nezbytnou součástí každého motorsportu. Šetří nejen čas, ale také peníze. Zatímco dříve musely týmy vynaložit obrovské finanční prostředky na trénování přímo na okruhu, v dnešní době mohou většinu testů uspořádat přímo v továrně. Nepředstavujte si ale herní konzoli připojenou k volantu a pedálům. Profesionální simulátory zabírají celé místnosti a jejich pořizovací ceny činí i několik milionů korun. Já jsem měl jedinečnou možnost usednout za volant virtuální Audi R8 GT, kterou postavila česká stáj I.S.R racing. A zážitek? Měl jsem pocit, jako kdybych po trati vodil reálný závodní stroj.

Než se vrhneme na samotný simulátor, pojďme si český tým zaštiťovaný Audi Sport představit. Tým I.S.R. byl založen v roce 1993 panem Igorem Salaquardou. Během třiceti let se česká stáj neodmyslitelně zapsala do světového motorsportu. Kromě toho, že se podílela na vývoji závodních vozů, vychovala nespočet úspěšných jezdců, včetně pilotů Formule 1 Daniela Ricciarda a Sergeye Sirotkina. Ti I.S.R racing reprezentovali v šampionátu World Series, kde závodili s monoposty Renault 3,5.

Poté se tým přeorientoval na „GT“ závodění a se speciály Audi R8 se zúčastnil několika vytrvalostních i sprintových sérií. Letos budeme tuzemskou stáj vídat na startovním roštu prestižního šampionátu GT Open.

Teď už ale zpátky k mému zážitku. Přijíždím k sídlu I.S.R. racing a vyhlížím svého průvodce. Není jim nikdo jiný než slavný český závodník Filip Salaquarda, který má za sebou dvacetiletou profesionální kariéru a patří mezi evropskou elitu. Vcházíme do místnosti, kde se nachází odstrojený monokok Audi R8 prošpikovaný tou nejmodernější simulátorovou technikou.

Je tu reálný volant ze závodního speciálu zasazený do nejlepšího těla od společnosti Fanatec, pravá závodní skořepinová sedačka, ventilace simulující proudění vzduchu kolem hlavy jezdce a dokonce haptika, která imituje otřesy, vibrace a rázy z tratě a pohonného ústrojí. Před kostrou vozu se pak nachází tři obrovské OLED monitory, které se táhnou přes celou stěnu místnosti. Když jsem tento „setup“ viděl, hned mi hlavou proběhla myšlenka, kolik taková věc stojí? Neváhal jsem a Filipa se bez ostychu zeptal.

„Náš profesionální simulátor se nedá srovnat s těmi, co najdete v obchodě. Základem je monokok z první generace Audi R8, který jsme osadili reálnými závodními prvky. Snažili jsme se ho postavit tak, aby byl co nejvíce shodný s naším vozem kategorie GT3. Kvůli tomu jsme si museli udělat přesnou kopii volantu, přizpůsobit odpor brzdového pedálu a samozřejmě kokpit simulátoru vybavit shodnými ovládacími prvky. To samozřejmě není zadarmo a společně s výkonným počítačem a třemi obrazovkami nás tato hračka vyšla na zhruba jeden milion korun,“ odvětil mi Filip Salaquarda.

Přijde vám to hodně? Věřte mi, že je to stále zanedbatelná částka. Například týmy Formule 1 používají simulátory v hodnotě i několika milionů dolarů. To už se ale bavíme o nejmodernějších perifériích, které obhospodařuje několik inženýrů. Krom toho ty nejbohatší stáje nepoužívají běžně dostupné „hry“, ale vyvíjejí si své vlastní programy.

„Jedna věc je hardware a druhá software. Na trhu existuje nespočet dobrých závodních simulátorů, včetně Asetto Corsa, Project Cars či iRacing. Každý má to své, nicméně my nejvíce používáme rFactor, a to hlavně z toho důvodu, že nabízí nejrealističtější model naší závodní Audi R8,“ vysvětlil český závodník.

Po zajímavém vyprávění o tom, co simulátor všechno dokáže, jsem s nadšením skočil do kokpitu. Zvolil jsem svůj oblíbený závodní okruh Spa-Francorchamps a s virtuální „GéTéTrojkou“ jsem se vydal vstříc první sérii zatáček. Z počátku jsem jel opatrně a každé kolo postupně přidával. Po zhruba deseti minutách jízdy mě simulace tak vtáhla do akce, že jsem měl pocit, že řídím opravdové závodní auto. Vše bylo tak realistické! Ať už zpětná vazba od volantu, nebo dávkování brzd, degradace pneumatik, či samotná fyzika vozu na trati.

Byla to neuvěřitelná zábava a zároveň skvělá škola. Po mé jízdě si za volant skočil Filip a stanovil mi ideální kolo. Potom jsme si z počítače vytáhli telemetrii a data mezi sebou porovnali. Díky tomu jsem se dozvěděl, kde brzo či pozdě brzdím nebo v jaké zatáčce řadím jiný převodový stupeň. Prostě to samé, co závodníci dělají při reálných testech, ale místo „dobrého slova“ za to zaplatí stovky tisíc korun.

A přesně k tomu jsou profesionální závodní simulátory určené. Slouží k tomu, aby jezdci mohli trénovat a přitom nepřišli na mizinu. Ovšem učení se trati a poznávání auta není to jediné, k čemu se pokročilé simulátory využívají. Velké týmy například simulace používají k hledání ideálního nastavení vozu ve smyslu geometrie, aerodynamiky, rozložení hmotnosti či zpřevodování.

Ve vrcholném motorsportu, a zejména pak ve Formuli 1, se během závodního víkendu simulátor takřka nezastaví, jelikož testovací jezdci na něm dnem i nocí zkouší různé závodní strategie, degradaci pneumatik, spotřebu paliva a nespočet dalších parametrů. Pokud to tedy shrneme, tak simulátory jsou v dnešní době nezbytnou součástí profesionálního závodění.