Reportáž: Klus to rozjel v kempu Kristýna. Léto jsme odstartovali na Volkswagen Transporter srazu

Poslední červnový víkend se nesl ve znamení Volkswagen Transporter srazu. Majitelé dnes již legendárních „téček“ (vozů z řady T) se sjeli na jubilejní 20. ročník. Akce se konala v kempu Kristýna u Hrádku nad Nisou. Celým víkendem provázel hlas známého cestovatele a lovce gastronomických podniků Lukáše Hejlíka, který je ambasadorem značky VW Užitkové vozy. Své číslo si v pátek večer střihl také Tomáš Klus, který si dokázal získat srdce nejednoho fanouška. Během soboty se toho pak událo mnohem více a my jsme u toho nemohli chybět!

Po vyzvednutí VW Calofornie 6.1 Ocean, která se stala naším domovem na celý víkend, jsem si připomněla, jak skvělý pocit je tohle auto řídit. Z pozice řidiče mám nejlepší výhled na dění. Navíc jedu velkým autem, takže se každý blondýně za volantem raději vyhýbá, a především i když se jedná o obytné auto, tak modelu rozhodně nechybí dynamika. Jet po dálnici s naloženým autem více jak 130 kilometrů není žádný problém, tedy až na policii. Samozřejmě jsme ale jeli předpisově. 

Na sraz jsme dorazili v pátek odpoledne mezi prvními účastníky. Dostali jsme možnost si ve vyhrazeném pásmu najít to nejlepší místo na „zakempování“. Zacouvat mezi stromy byla celkem hračka, vzhledem k tomu, že naše California disponovala všemi možnými senzory. V neděli dopoledne jsem však vybraného místa trochu litovala, protože náš odjezd domů závisel na tom, jaké téčko před námi dříve uhne.  

Dostatek prostoru byl i nad střechou, abychom si mohli vytáhnout spací patro. Elektrickému rozložení stanu se ze začátku příliš nechtělo, ale stačilo si pohrát za odborné asistence s pojistkami a ovládací displej po chvilce naskočil. Díky tomu jsme také zjistili, že jsme o 1,7 stupně nahnutí doleva, takže nám v noci bude pravděpodobně ujíždět polštář.

První noc jsme spali ve spacím patře, což byl zážitek sám o sobě, protože s partnerem jsme oba dlouháni a doma máme postel měřící na šířku 180 centimetrů. Hádáte správně, že jsme se příliš nevyspali. Obzvlášť když nás v noci přepadla taková kosa. Druhou noc jsme proto strávili každý v jiném patře jako rozhádaní manželé, zato jsme se vyspali už mnohem lépe, a hlavně jsem do partnera nemusela kopat kvůli chrápání, protože jsem ho vůbec neslyšela.

Během pátečního odpoledne se les kempu Kristýna začal naplňovat všemi možnými verzemi řady T, ať už to byly obytné Transportery a Multivany nebo také Caddy. Nerozhodoval ani ročník výroby, prostě se tu míchala moderna s retrem, byly tu tedy téčka zrenovovaná, expediční, nová a také elektrická, například verze v podobě modelu ID. Buzz. 

Jedním takovým dorazil moderátor akce Lukáš Hejlík nebo německý cestovatel, a pro mě tak trochu „influencer“, který je znám pod instagramovým účtem Busroadtrips. Ten se elektrického kempování skutečně nebojí a během svých dobrodružství ujel už 100 tisíc kilometrů. 

Tento sraz ale nebyl o celebritách, nýbrž o obyčejných lidech, kteří sdílí společně svou lásku nejen ke kempování, ale především k vozům řady T.  Při procházce kolem zaparkovaných aut, která stála jedno vedle druhého, člověk získal pocit klidu a harmonie. 

Zpěv ptáků prolamoval smích a radostná setkání s kamarády. Trochu mi to připomínalo okamžik, když přistanete letadlem a blízcí na vás čekají v příletové hale. Ta upřímná atmosféra a příběhy, které se skrývají za každým jednotlivým autem, mě dokázaly vtáhnout do komunitního světa „téčkařů“. Každé z těchto aut má nějakou historii, kterou vypráví ochotně a s úsměvem na tváři majitelé nebo samotná auta. Vlastnit „téčko“ a jezdit s ním za dobrodružstvím není rozhodnutí, je to prostě životní styl. 

Podívejte se tedy do galerie, co za auta jsme během víkendu mohli obdivovat. Třeba tam najdete i to svoje!

V páteční večer, kdy už si majitelé našli svá kempovací místa, seznámili se řádně se sousedy a navzájem si pomohli postavit stany, vytáhnout markýzy a slupnout něco dobrého k večeři, se konal koncert. Ten přilákal nejen účastníky srazu, ale také další obyvatele kempu, kteří zde trávili dovolenou. Na podiu se objevil zpěvák a ambasador značky Tomáš Klus a musím říct, že to byla paráda. 

Dokázal rozvlnit boky i tomu nejzarputilejším chlapovi, který na koncert přišel jen kvůli své partnerce, aby jí udělal radost a získal plusové body. Klusovi se během hodinky a půl podařilo jindy obyčejnou show povýšit na vyšší úroveň v momentě, kdy naučené texty písniček vyměnil za free style. Obdivuji ho za to, jak pohotově dokáže vymýšlet slova a věty, které na sebe navazují, a především se rýmují. Střihl si také písničku se svou manželkou a nejedno oko nezůstalo suché. Ta chemie mezi nimi je až neuvěřitelná. 

Po koncertě se každý vrátil ke svému obydlí na čtyřech kolech. Nás čekala ještě dávka soupeření v hraní her jako je Prší a Double, ve kterém jsem troufám si říct trochu mistr, a nakonec předčítání knížky. Zrovna máme rozečteného Kosmonauta z Čech. Večerní zábava před spaním dokonale zapadala do prostředí, ve kterém jsme se ocitli. Bylo velmi snadné zapomenout na existenci nějakých telefonů a moderních technologií.

Sobotní den se nesl v parném horku a kdo se pořádně nenamazal jako já, tak ho do teď trápí spáleniny od slunce a Panthenol je jeho nejlepší kamarád. Dopoledne jsme si udělali tedy trochu volno, a tak jsme se vydali na průzkum kempu. 

Narazili jsme přitom na překvapivou restauraci U Barona, kde skutečně dobře vařili a jídlo měli za přijatelné ceny. To samé už se nedalo tolik říct o občerstvení u pláže, kde jen porce hranolků, které měly to nejlepší už za sebou, vyšla na 80 korun, přičemž 20 korun stál kečup. Chuť spraví obchůdek Koloniál, kde se dá koupit během dne prakticky cokoli od jídla přes drogerii až po nafukovací plameňáky. Ceny opět spíše lidové. Na většině míst se dá platit jak kartou, tak hotově.

Kolem poledne jsme se vrátili na místo srazu, kde přesně ve 12 hodin probíhala beseda s Martinem Vaculíkem. Jeho okolí bylo přímo zaplněno pány hltajícími každé slovo motoristického novináře. O kousek dál pak stáli lidé a vybírali si z klubového obchůdku suvenýry na památku, hned vedle byl stánek s výdejem klubové tomboly. S tou někteří skutečně nešetřili a nakoupili si desítky lístků, mezi kterými pak pečlivě hledali ty výherní. Za odměnu dostali hodnotné ceny.

V centru dění byl také stan s fotobuňkou, a protože se tam obsluha spíše nudila a měla nouzi o zákazníky, tak jsme se rozhodli rozproudit zábavu. Z pár vtipných póz a převleků vznikly za pár minut vytištěné vzpomínky na fotopapíru. O deset minut později už se na focení stály fronty účastníků srazu. 

K dispozici tu byla z klád postavená dráha pro RC autíčka, u které byl také nával malých a velkých „téčkařů“. Dospěláci si mimo jiné užili ještě program s Amarokem, jeho vlastnosti vyzkoušeli přímo v terénu. Velký zájem byl rovněž o testování aktuálních modelů užitkových vozů. Kdo by pak hledal během dne své děti, našel by je v bezpečí animátorů, kteří se o ně celou sobotu starali a vytvářeli s nimi program. Dospěláci si tak pro změnu mohli užít trochu volna. 

My jsme si ještě s partnerem zahráli hru Kenka Puppetgame, kdy zespod taháte za šňůrky loutky a snažíte se useknout protihráči dřevěnou hlavu. Nu, řekněme, že v této hře mistrem skutečně nejsem, spíše naopak. A abych nezapomněla, tak po celou dobu srazu se lidé mohli občerstvit a udržovat si hladinku v místním Bulli Beer busu. Točily se tři druhy piv, prosecco, Aperol a také bezinková limonáda.

Později odpoledne si užili fanoušci retra, protože šéf Transporterclubu Tomáš Hanousek přivezl svou rekonstruovanou Sambu (Transporter T1) a zájemce vozil po okolí. Pak už přišla chvíle pro vyhlášení nejlepších aut srazu a následovalo společné focení účastníků. Ty jste od ostatních dovolenkářů v kempu bezpečně poznali podle klubových triček.

Celý den se tak nesl v pohodové náladě, přátelských hovorech, užívání si sluníčka a především atmosféře, která vznikla spoluprací členů Transporterclubu a VW užitkové vozy. A co by to bylo za akci, kdyby neskončila pořádnou party. Po večeři se tak všichni sešli u podia mezi stromy, kde se hrálo, zpívalo a především tančilo v rytmu kapely Aurora Party Band až do noci.