Na první pohled vypadá jako označení pošty nebo autobusové zastávky. Modrá značka se žlutou poštovní trubkou má ale pro řidiče mnohem důležitější význam. Objevuje se na úzkých horských silnicích ve Švýcarsku, kde musejí motoristé respektovat pokyny řidičů linkových autobusů. Někdy kvůli nim musí zajet do výhybny, nebo dokonce kus cesty vycouvat.
Modrá čtvercová značka se žlutým symbolem může na první pohled připomínat upozornění na poštu, autobusovou zastávku nebo turistickou zajímavost. Ve skutečnosti má ale pro řidiče mnohem důležitější význam. Objevuje se na silnicích, kde se počítá s provozem rozměrných linkových autobusů a kde může být jejich bezpečné míjení docela náročné. Motorista, který značku nezná, pak může být zaskočený tím, co se od něj očekává.
Setkat se s ní lze zejména při cestování po švýcarských horách. Tamní silnice často vedou po úbočích, jsou úzké, nepřehledné a na některých místech téměř nenabízejí prostor pro vyhnutí dvou větších vozidel. Právě na takových trasách zajišťují veřejnou dopravu typické žluté autobusy společnosti PostAuto, které zajíždějí i do odlehlých alpských oblastí. Symbol žluté poštovní trubky proto neodkazuje na nejbližší pobočku pošty.
Označuje začátek takzvané Bergpoststrasse, tedy horské poštovní silnice. Podle švýcarského Spolkového úřadu pro silnice ASTRA se značka používá od roku 1932 a upozorňuje na úseky s nepřehlednými zúženími, ve kterých mohou řidiči potkat protijedoucí poštovní autobus. Význam značky ovšem nelze zjednodušit tvrzením, že žlutý autobus má na celé silnici automaticky a za všech okolností přednost. Zásadní je především povinnost ostatních účastníků provozu respektovat znamení a pokyny jeho řidiče.
Ten má díky vyšší pozici za volantem lepší výhled a zároveň dokáže přesněji posoudit, kolik prostoru bude dlouhé vozidlo potřebovat. Když se tedy proti sobě autobus a osobní auto potkají v úzkém místě, řidič autobusu může motoristovi naznačit, aby zastavil nebo zajel do nejbližší výhybny. Jestliže žádná není po ruce, může být nutné vrátit se na širší část silnice. V krajním případě tak řidiče čeká couvání, které na horské cestě nemusí být vůbec jednoduché.
Se zvláštním dopravním značením souvisí ještě další švýcarská tradice. Autobusy PostAuto se mohou před nepřehlednými zatáčkami ohlásit charakteristickou třítónovou houkačkou. Její zvuk se obvykle zapisuje jako „Dü-Da-Do“ a řidičům dává najevo, že se z protisměru blíží velké vozidlo, které může zabírat značnou část silnice. Jakmile motorista známou trojici tónů zaslechne, měl by ubrat plyn a být připravený zastavit.
Autobus se totiž může objevit hned za zatáčkou, kde už nebude dostatek času ani místa k bezpečné reakci. Houkačka tak neslouží jako pozdrav cestujícím nebo turistická atrakce, ale jako praktický bezpečnostní prvek. Její historie sahá až do roku 1924. Na alpských silnicích tehdy přibývalo soukromých automobilů a s nimi také nebezpečných setkání s poštovními autobusy.
Běžné klaksony nebyly slyšet na dostatečnou vzdálenost, a proto vznikla výraznější třítónová houkačka poháněná stlačeným vzduchem. Podle údajů dopravce PostAuto bylo v roce 2025 touto houkačkou vybaveno více než 700 z celkových přibližně 2 300 autobusů. Vozidla s třítónovým klaksonem obsluhují zhruba 120 horských linek, nejčastěji v kantonech Graubünden, Valais a Ticino. Samotný signál navíc dosahuje hlasitosti přibližně 120 decibelů, takže ho lze v horách jen těžko přeslechnout.
Až tedy při cestě Švýcarskem uvidíte modrou tabuli se žlutou poštovní trubkou, rozhodně nejde jen o místní zvláštnost bez většího významu. Za značkou může následovat úzká a nepřehledná silnice, na které bude nutné spolupracovat s řidičem autobusu. A když vám naznačí, že máte počkat, uhnout nebo se vrátit, vyplatí se jeho pokyn bez váhání respektovat.
