Drahá past cestou do Chorvatska. Některá osobní auta musí za známku platit dvojnásobek

Stačí při nákupu slovinské dálniční známky zvolit špatnou kategorii a cesta k moři se může prodražit o tisíce korun. Týká se to hlavně majitelů některých osobních dodávek a velkých rodinných vozů, pro které platí dvojnásobně vysoká sazba. Náš kolega na rozdíl přišel až při odjezdu ze země, kdy mu hlídka vůz přeměřila a udělila pokutu 300 eur, tedy zhruba 7280 korun.

Slovinsko je jednou z hlavních tranzitních zemí při cestě českých turistů do Chorvatska a za průjezd si nechá dobře zaplatit. Patří totiž mezi málo evropských států, které řidičům osobních aut nenabízejí ani jednodenní, ani desetidenní dálniční známku. Nejkratší variantou je sedmidenní kupon, po němž následuje až známka měsíční. To je nevýhodné hlavně pro turisty, kteří se od moře vracejí po více než týdnu a Slovinci to samozřejmě moc dobře vědí.

Dálnicím se sice vyhnout lze, na hlavních trasách to ale obvykle znamená citelné zdržení a cestu po pomalejších silnicích. Navíc hrozí, že se do Chorvatska dostanete přes neoficiální hraniční přechod, což je nelegální a hrozí za to přísné sankce. Většina řidičů proto slovinský poplatek zaplatí a pokračuje nejrychlejší cestou k chorvatské hranici. Majitelé větších osobních aut si však musí dát pozor ještě na jednu zvláštnost, která není v Evropě příliš obvyklá.

Slovinsko totiž vozidla do 3,5 tuny rozděluje do kategorií 2A a 2B. Do kategorie 2A spadá většina běžných osobních aut. Týdenní známka pro ně stojí 16 eur, měsíční 32 eur a roční 117,50 eur. Vozidla zařazená do kategorie 2B však platí dvojnásobek. To znamená, že za týdenní známku musí řidič zaplatit 32 eur, za měsíční 64,10 eur a za roční dokonce 235 eur.

Mezi auta, která slovinská státní dálniční společnost DARS řadí do kategorie 2B, patří například Renault Trafic, Ford Tourneo Custom, Opel Vivaro, Volkswagen Multivan i třeba elektrický ID.Buzz. Rozhodující přitom není zápis v technickém průkazu ani počet sedadel. Slovince zajímá výška vozu nad přední nápravou. Kategorie 2A je určena automobilům s největší povolenou hmotností do 3,5 tuny a výškou nad přední nápravou maximálně 1,3 metru. Pokud automobil tuto hranici překročí, patří do dražší kategorie 2B.

Na vlastní kůži se o tom přesvědčil také náš kolega Luboš, který vyrazil do Slovinska s osobním Renaultem Trafic. Při nákupu elektronické známky zvolil běžnou kategorii 2A. Během následujících tří dnů po slovinských silnicích normálně jezdil a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl špatnou známku. Kontrola přišla až na posledním sjezdu před opuštěním země.

„Tři dny jsme po Slovinsku jezdili bez jediného problému. Hlídka stála až u výjezdu nedaleko chorvatské hranice, takže nás zastavila ve chvíli, kdy jsme už ze země odjížděli. Policisté vzali metr, auto přeměřili a řekli mi, že mám koupenou špatnou kategorii. Na místě jsem dostal pokutu 300 eur (7 280 Kč) a ještě jsem musel zaplatit správnou známku,“ popsal nám Luboš.

DARS výslovně uvádí, že pokud si řidič auta spadajícího do kategorie 2B koupí běžnou dálniční známku pro kategorii 2A, pohlíží se na něj, jako by dálniční poplatek vůbec neuhradil. Policejní hlídky navíc nejsou jediným strašákem, protože kontroly probíhají také automatizovaně prostřednictvím kamer, pevných kontrolních bodů a vozidel mýtného dozoru.

Před cestou do Chorvatska se proto vyplatí nespoléhat jen na to, že automobil má v technickém průkazu uvedenou kategorii osobního vozu. Majitelé osobních dodávek by si měli přesné provedení vyhledat v databázi DARS. Rozdíl při nákupu týdenní známky činí jen 16 eur, případná chyba ale konečný účet zvýší o stovky eur.