Komentář: Sníh a mráz opět ukazují limity asistentů. Když je potřebujete nejvíc, prostě selžou

Evropská unie vyžaduje po automobilkách stále více bezpečnostních asistentů v základní výbavě, ale jsou vůbec k něčemu? V zimních měsících totiž opět zjišťujeme, že stačí trochu větší zhoršení počasí vedoucího k výraznému zkomplikování jízdních podmínek, aby se na přístrojovém štítu objevila nejedna chybová hláška systémů s nepřímým sdělením „teď je to na vás“. Zpravidla se to stává v situacích, kdy byste jejich pomoc skutečně mohli potřebovat, ale zrovna si dávají pauzu. Neděje se to vždy, ale při testování nových aut se s tím setkáváme až znepokojivě často.

Nepochybně nejvhodnějším příkladem je z hlediska aktivní bezpečnosti ten nejdůležitější – protikolizní asistent, který umí nouzově zastavit a předejít srážce s jiným vozidlem nebo překážkou, pokud vyhodnotí hrozící riziko. V moderních autech se vyskytuje už dlouhou řádku let, ale stále se tuto technologii nepovedlo odladit natolik, aby byla stoprocentně spolehlivá. Často se stává, že se v běžném provozu zbytečně leká a děsí vás, třeba když si všimne špatně zaparkovaných aut na krajnici.

Jenže venku zase udeřila zima, občas hustě sněží a velký vliv na jeho fungování má také mráz. Když v hlubokém ranním mrazu usednete za volant a nastartujete, přístrojový štít se rozsvítí oranžovými kontrolkami jako vánoční stromek a začne se objevovat jedno chybové sdělení za druhým, přičemž vás vozidlo může vyzvat, že byste měli co nejdříve navštívit servis kvůli závadě bezpečnostních systémů.

Většinou se takový problém vyřeší během několika málo minut, jakmile roztaje námraza ve výhledu kamer a senzorů, a vy můžete nerušeně pokračovat dál. Celému problému přitom můžete sami předejít, když při škrábání čelního skla okamžitě odstraníte námrazu z plochy, přes níž kamera asistenčních systémů sleduje situaci před vozidlem – obvykle má samostatné vyhřívání, avšak „mizení“ silnější vrstvy ledu může trvat déle.

Zároveň se však můžete setkat s jízdními podmínkami, při nichž asistenční systémy nechají řízení pouze na vás a nejčastěji se to stává v těch nejhorších podmínkách vůbec. Ať už je to velmi husté sněžení oslepující výhled kamer a radarů na dění před vozidlem, nebo intenzivní bouřka. Zvláště při jízdě na dálnici při vyšších rychlostech, kdy jedoucí vozidlo „sestřeluje“ jednu sněhovou vločku za druhou a vytváří se na něm nános sněhu, je absence těchto systémů nežádoucí.

Pokaždé se taková situace stává ve chvílích, kdy tuto nespolehlivou technologii potřebujete nejvíce. Když je na obloze jasno a viditelnost dosahuje několika kilometrů, je vám vlastně k ničemu. Hrozícího nebezpečí si můžete všimnout sami. A když naopak v silném dešti nebo sněžení vidíte jen na několik málo metrů, často se stává, že máte svůj osud ve vlastních rukou. A celou dobu jen trnete, že se před vámi z ničeho nic vynoří roztočené auto, které se zrovna zastavilo napříč přes více pruhů. Systémy k tomu určené vám s detekcí bohužel zrovna nepomohou.

Rozhodně bychom tedy neměli mít slepou důvěru v asistenční systémy, že zachrání každou situaci. Ve většině případů se stává, že právě v těch nejhorších podmínkách musíme spoléhat sami na sebe, kvůli čemuž bychom se jako řidiči nikdy neměli přestat rozvíjet. Povinná evropská legislativa ani armáda asistentů nás neochrání před riziky těch nejsložitějších jízdních podmínek, navíc když na ně stejně nemůže být spolehnutí.