Je podzim, venku je téměř pořád zataženo a slunečních paprsků, které nás nabíjí energií, je v posledních dnech absolutní minimum. Stále však musíme fungovat naplno – pracovat, věnovat se rodinám a zároveň i řídit. Jenže právě trávení času za volantem při rutinních cestách se s nejmodernějšími technologiemi v autech na podzim stává mnohem otravnější než kdy dříve, protože se můžete setkat s tím, že vás bude bezdůvodně komandovat monitoring sledující pozornost a únavu řidiče.
Žádný člověk si bohužel nemůže vybrat s jakým obličejem se narodí ani jakou má mimiku, takže když si na vás evropskou legislativou požadovaný systém DAC (Driver Alert Control) pro sledování bdělosti řidiče zasedne, v některých dnech vám zvládne znepříjemnit i relativně běžnou cestu, dlouhou nanejvýš několik desítek kilometrů. Prostě si usmyslí, že jste celou noc záměrně nešli spát, flámovali a pak se rozhodli usednout za volant a jet ohrožovat všechny ostatní účastníky provozu.
Každou chvíli vás začne otravovat hlášeními, že podle senzorů vozu musíte být unavení a máte si dát přestávku. A aby vás trochu probudil, donutí vás na taková hlášení reagovat odkliknutím upozornění na digitálním přístrojovém štítu nebo dotykové obrazovce infotainmentu. Co na tom, že je to naprostá hloupost, proti níž se nemáte bránit, protože v některých autech ani nejde vypnout. A když příslušný senzor zakryjete, naopak začne křičet, že na vás nevidí.
Stává se mi to i ve dnech, kdy sedm až osm hodin spím a už hodinu po probuzení řídím. Věřím, že z celého dne jsem úplně nejčerstvější, protože jsem ranní ptáče a nevadí mi fungovat v brzkých hodinách. Podzim pak vyvolává přirozenou únavu, jakou vám většina nových aut okamžitě vyčte. Tenhle typ ospalosti ale neznamená, že kdybyste šli zase spát, po probuzení budete „fresh“, pokud je venku stejné počasí. Určitě nejsem sám, kdo je v tomhle ročním období čerstvý asi jako měsíc zapomenutý salát v koutu lednice.
Proč jsem o tom vlastně začal? Celá logika tohoto upozornění mě inspirovala k přemýšlení, co systémy vozu nebo jejich programátoři očekávají, že udělám? Co udělám, když musím absolvovat půlhodinovou cestu, během níž mi klidně desetkrát vyskočí upozornění, že mám okamžitě zastavit a dát si pauzu. Jak taková pauza bude vypadat? Mám si sehnat stan rozkládající se jako deštník a vyspat se vedle čerpací stanice nebo nabíječky elektromobilů?
Ukažte mi někoho, kdo už deset let pravidelně pije kávu a řekne vám, že ho každá okamžitě probudí. Takže rychlé espresso na benzince taky odpadá. Rozumné řešení by se ještě dalo najít v Itálii – běžte do kavárny a těsně před polednem nebo později si objednejte cappuccino. Následné utíkání před baristou křičícím, že po 11. hodině se tenhle typ kávy v Itálii prostě nepije, vás na chvíli probere.
Jeden by až řekl, že taková situace nemá řešení, protože cílenou zastávku na přestávku během normálních cest do, nebo ze zaměstnání nikdo normální nedělá jen kvůli tomu, aby se na chvíli osvěžil. Nebyla by to ale Evropská unie, kdyby kvůli jednomu problému nevykonstruovala jiný – zřejmě s tím počítala, když připravovala legislativní omezení zavádějící další „bezpečnostní“ asistenty.
Do nejnovějších aut na evropském trhu totiž protlačila celou řadu moderních aktivit, díky nimž můžete překonat údajnou únavu, pokud si je ponecháte zapnuté. Neustálé ruční dohadování se s asistentem pro vedení pruhu, který má tendence vás furt fackovat přes volant, jakmile se rozhodnete jenom trochu zamířit k čáře, je jednou z nich. Špatně naladěné systémy k tomu přidávají i škubání a výjimkou není ani akustický bič.
A pokud ani to nestačí a potřebujete probudit, systémy aut vám mohou pomoci náběhem na infarkt, když se protikolizní asistent lekne stojícího auta vedle krajnice nebo betonové překážky a z ničeho nic začne naplno brzdit. Zpravidla se leknete a začnete přemýšlet, co se vlastně stalo. Nevím jak vás, ale mě to vždycky zaručeně probere i z podzimní únavy, s jakou se snad ani jinak bojovat nedá.
