Komentář: Plug-in hybridní auta mají být mostem k elektromobilitě. Jenže mnozí je neumějí používat

Myšlenka je to jistě dobrá. Vzít si to nejlepší ze světa spalovacích motorů i elektromobilů a spojit to do jednoho auta. To pak může po městě jezdit jen na elektřinu, ale na dlouhých cestách nemusí nutně k nabíječce, stačí jen dotankovat palivo a jet bez zdržení dál. Jenže spousta plug-in hybridů je používána tak, jako by to byly klasické vozy se spalovacím motorem.

Na tenhle komentář mě přivedla zkušenost, se kterou se mi svěřil kamarád u piva. Pracuje pro nadnárodní společnost, která v duchu „zelené doby“ pořídila služební vozy, jež mají šetřit životní prostředí. A protože její zaměstnanci pendlují po celé republice, zvolila kompromis v podobě plug-in hybridů.

Jenže dobrý úmysl se tak úplně nesešel s realitou. Kamarád totiž často vyráží na pracovní cesty přímo z domova. A protože bydlí na sídlišti, nemá přes noc kde nabíjet. Takže jeho auto, které veze oproti klasickému spalováku ještě další akumulátor i elektromotor, a je tudíž těžší, je užíváno tak, jako by to byl klasický hybrid bez možnosti externího dobíjení. A má i vyšší spotřebu i tolik sledované emise.

Pro představu, váhový rozdíl mezi hybridem a plug-in hybridem může být u stejného modelu 150 kilogramů a víc. A kdybychom srovnali spotřebu hybridní a plug-in hybridní verze, která neměla externě dobitou baterii, bude za stejných podmínek spotřeba nejméně o litr vyšší.

Kamarádova firma to nijak neřeší a dělá, jako by tahle podivnost neexistovala. Pro ni to skončilo tím, že si do kolonky nákup zeleného auta udělala další čárku. Mimochodem, když dostanete služební auto s konvenčním pohonem, platíte jedno procento z pořizovací ceny vozu. Pokud jde o nízkoemisní vůz, kam se řadí i plug-in hybrid, jde o 0,5 procenta. U elektromobilu je to nejméně, tedy 0,25 procenta z pořizovací ceny.

Plug-in hybrid může být povedeným kompromisem mezi zastarávající technologií spalování benzínu i nafty a elektromobilitou, která je omezující především na dlouhých cestách. Nabíjení je totiž i přes jeho neustálé zrychlování stále pomalejší než klasické tankování. Nemluvě o dojezdu spalovacích aut v porovnání s elektromobily.

Plug-in hybrid tenhle problém elegantně řeší, ale zároveň vám dává možnost jezdit čistě na elektřinu nejen po městě. Plug-in hybridy dnes zvládnou na baterii i ujet přes sto kilometrů. Jejich výhodou je také zvýšený výkon díky kombinaci spalovacího motoru a elektromotoru. A ještě u nás mohou parkovat díky značce EL v některých městech v placených zónách zdarma a mají i výraznou slevu na dálniční známku (pokud auto splňuje emisní limit do 50 gramů CO₂ na kilometr).

Pokud ale někdo používá plug-in hybrid, jako by to byl klasický hybrid, a jen tankuje palivo, chová se silně neekologicky. Obrazně řečenou, s sebou zbytečně pořád vozí dva dospělé chlapy (váha baterie a elektromotoru) a přitom má na dálnicích i při parkování výhody, které řidiči klasických hybridů nemají. To úplně nedává smysl.