Nejsem euroskeptik. Naopak. O to hůře stravuji vyjádření bruselských byrokratů o tématech, kterým evidentně dlouhodobě nerozumí a kterými jen dokazují svou odtrženost od reality. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém projevu o stavu unie, který přednesla 10. září, věnovala část i automobilovému průmyslu, s nímž vede „strategický dialog“, jehož výsledkem má být zářná budoucnost evropských automobilek nejen v Evropě, ale i na světových trzích. Recept vidí v něčem, co Evropané budou jen těžko trávit.
V automobilové branži se pohybuji přes čtvrt století. Netvrdím, že jsem expert na všechno, ale tak nějak vím, kudy běží zajíc. V posledních letech mě stav evropského autoprůmyslu začíná působit snad až fyzickou bolest. Automobilek je mi líto, jakkoliv si za něco mohou samy, většinu marastu, v kterém se topí, jim pod nohy nakydal někdo jiný. Někdo, kdo snad jako by nevěděl nic o technice, konstrukci, fyzice a hlavně fungování trhu. Europarlament. Dokud se jednalo o regulace žárovek, sjednocení konektorů pro dobíjení či papírová brčka, člověk nebyl nadšen, ale jen tak nějak krčil rameny a kroutil hlavou. Některé kroky se nakonec přeci jen ukázaly jako vcelku přínosné, s jinými pitomostmi musíme žít dál. Pokud se ale stejným způsobem přistupuje i k něčemu tak podstatnému a ekonomicky nosnému, jako je (byl) evropský automobilový průmysl, je to průšvih.
Evropská komise postavila před pár lety automobilky do situace, kdy jim de facto jasně nadefinovala, co mají vyrábět. Budoucnost je elektrická, nějak se s tím popasujte! Automobilky investovaly, více či méně úspěšně se snažily, upozorňovaly na závislost na Číně, volaly na poplach a v konečném důsledku se jim i v řadě případů povedlo přivést na trh elektrická či spalovací auta, která skutečně dosahují pozoruhodných parametrů zejména co do efektivity a spotřeby. Má to ale háček. Ta auta jsou poměrně drahá a jakkoliv lidé, kteří na ně mají, po právu říkají, že jsou skvělá, stále zejména kvůli té ceně ani zdaleka nepředstavují řešení pro všechny Evropany. Sytý, zkrátka, hladovému nevěří.
Kvůli tomu, kolik bambilionů peněz automobilky nasypaly do zelené transformace, vzkazovaly evropským zákonodárcům, ať hlavně už nic nemění a drží stanovený kurs. Obavy z toho, co bruselští laici s nesmírnými pravomocemi zase vymyslí, byly větší než obavy z toho, jak bude reagovat trh. Jenže i tenhle přístup slepého souhlasu s příkazy shora, které nedávají smysl, se automobilkám logicky vymstil. Ne, že by nebyl o jejich elektromobily zájem, ale není takový, aby se dalo hovořit o úspěchu a o jízdě podle plánu. Do toho se evropské automobilky navíc staly nejprve vazaly čínských dodavatelských řetězců, aby nyní přihlížely tomu, jak Čína do Evropy vysílá jednou svou značku za druhou a ukusuje jim už z tak dietního koláče. Nakonec jsme tedy v bodě, kdy je zřejmé, že stanovený kurs zase tak pevný nebude a kormidlem se musí přinejmenším pootočit.
„Naštěstí“ tu máme recept od těch samých hlaviček, které donedávna vymýšlely, jak evropským automobilkám ztrpčit život. Taadáá, překvapení! Budeme investovat! Vezmeme z eráru 1,8 miliardy eur a podpoříme výrobu vlastních baterií v Evropě. To je nápad! Co na tom, že letos v březnu zbankrotoval ambiciózní švédský projekt Northvolt, do kterého s vidinou vlastních baterií nasypala peníze celá řádka automobilek. Paní von der Leyenová určitě ví, co udělali Švédové špatně a udělá to líp. Stejně tak ví, čím potěšit evropské motoristy. Chce totiž v rámci projektu E-Car pomoci automobilkám k levným dostupným autům v cenové relaci do 15 000 eur (cca 375 000 Kč).
„Paráda, konečně auta pro normální lidi!“, chtělo by se zvolat. Tak se zase uklidníme a podívejme se, jak by takové auto pro docela zhýčkaného a celkem náročného evropského zákazníka mělo vypadat. Inspirací jsou totiž paní Uršule japonská vozítka Kei-car, která u nás spíše budí úsměv na rtech než touhu po jejich vlastnictví. Aby bylo možné dostat cenu na zmíněnou úroveň, která tedy mimochodem není vůbec nízká, musí dojít k celé řadě ústupků.
Taková auta evropských výrobců by měřila pouze zhruba 3,5 metru, měla by omezenou rychlost prý na 110 km/h, muselo by dojít k řadě ústupků v oblasti bezpečnosti a komfortu. Zkrátka, vznikla by zcela nová kategorie aut, která by představovala pravý opak toho, co Evropská komise po automobilkách chtěla doposud a co vedlo k výraznému zdražení aut. Ostatně, už nyní na trhu vidíme, kam snaha o cenově dostupné auto vede – za méně peněz dostává zákazník evidentně horší produkt. Patrné je to zejména u elektromobilů, kdy ty levné mají malé baterie i pomalé dobíjení a jsou ošizené, kde to jen jde. A to všechno by měl projekt E-Car ještě zvýraznit. Ble, tohle mi teda nešmakuje…
