Celodenní teploty hluboko pod bodem mrazu jsou náročnou zkouškou nejen pro baterii a startér, ale u naftových aut vzniká riziko i v celém palivovém systému. Běžná tzv. letní nafta totiž není odolná proti mínusovým teplotám a poměrně rychle v ní vznikají krystaly parafínu, které ucpou palivový filtr. Proto u nás od 1. prosince do 28. února musí povinně ze všech naftových čerpacích stojanů téct do nádrží tzv. zimní nafta. Ta by měla mít filtrovatelnost do -20 °C a tudíž bezproblémově nastartovat. Jenže i u ní mohou vzniknout problémy.
Kromě letní nafty se od září do konce listopadu používá i tzv. přechodová nafta, která by měla odolat mrazům do -10 °C. Zejména ti motoristé, kteří se svým dieselovým autem moc nejezdí, by však měli před ryzím zimním obdobím obě tyto zmíněné nafty z nádrže co možná nejvíce vyjezdit a v prosinci pak natankovat skutečnou zimní naftu. Ta obsahuje aditiva, která zabraňují tvorbě krystalů parafínu. Pokud toto „vločkování“ v naftě vznikne, je zaděláno na problém - hmota ucpe palivový systém, zejména pak filtr a nafta se do motoru vůbec nedostane. Výsledek? Nepojízdné auto a při příliš vytrvalé snaze auto nastartovat může dojít i k poškození motoru.
Podle německého autoklubu ADAC se první krystalky i v zimní naftě začínají tvořit už při teplotách kolem -7 °C, nicméně odolat by měla do teplot -20 °C a umožnit tak nastartování vozu. Kromě toho bývají moderní dieselová auta vybavena vyhříváním palivového systému, což dále zvyšuje spolehlivost startu v tuhých mrazech.
Na některých čerpacích stanicích, zejména v horských oblastech Česka, bývá k dispozici i tzv. Arktická nafta. Jedná se o palivo s nadstandardním obsahem modifikátorů krystalické struktury (tzv. depresantů), které zvyšují limit filtrovatelnosti do zhruba -25 °C. Taková paliva jsou však již dražší než běžná zimní nafta.
Co dělat, když už dojde k tomu, že naftové auto v zimě nestartuje, přičemž je po otočení klíčku jasné, že startér se snaží, ale chybí mu palivo? Určitě auto takhle dále netrapte a smiřte se s tím, že jen tak neodjedete. Palivový systém bude více či méně zanesen parafinovými krystalky a ty musí zase roztát, aby bylo vedení opět bez problémů průchozí.
Jednoznačně se nedoporučuje jakékoliv cílené vnější zahřívání, třeba fénem či různými ručními plynovými hořáky. Jednak hrozí velké riziko poškození různých komponentů, jako jsou třeba kabely, a samozřejmě je možné, že by došlo i k požáru. Kromě toho by taková snaha mohla být nakonec i zcela zbytečná, protože jen těžko tímto způsobem zvládnete rozehřát celé palivové vedení. Lze také předpokládat, že tak budete činit v přetrvávajících okolních mrazech, takže vám budou rozehřátá místa opět zase zamrzat.
Bohužel je efektivní řešení jen jedno - celé auto se musí dostat do prostředí, v kterém je teplota citelně nad nulou. Pokud totiž nafta už jednou zamrzne, zůstane logicky zamrzlá i při teplotách třeba jen -1 °C, kdy by jinak vůbec s krystalky neměla problém. Naftové auto je tedy nejlepší umístit do garáže a počkat, až nafta „povolí“, samozřejmě pomůže i vnější oteplení nad nulu, ale toho se také nemusíte jen tak dočkat.
