Jaká je realita? Vlastním přidáním aditiv nelze docílit stejné kvality jako při řízeném procesu aditivace. Prvním problémem při dolévání aditiv je otázka, jaké množství do nádrže vlastně dolít. Většina paliv na trhu totiž už prošla minimálně základní aditivací. A protože řidič neví, jaký obsah aditiv v nádrži už má, nedokáže spočítat, kolik jich nalít, aby dosáhl optimálního výsledku. To ale není jediný zádrhel.
Tím druhým je rovnoměrné promíchání v nádrži a provázání aditiva a paliva. „Pro optimální spojení musí mít obě kapaliny teplotu stejnou, a protože tuto jistotu výrobce samostatně prodávaného aditiva nemá, výrazně ho ředí. Proto je potřeba mnohem vyššího množství aditiva na dosažení efektu. To je nejen drahé, ale navíc také nezaručuje dokonalé propojení s palivem. Toho lze dosáhnout jen na specializované výrobní lince,“ upozorňuje Markéta Jakoubková.
