Nafta pod 35 Kč, kamery úplně všude a cesta do Písku za méně než hodinu. Projeli jsme dálnici D4

Dálnice D4 se konečně po třech letech stavby v rámci PPP projektu otevřela. Nejen pro mě jako Jihočešku je to skvělá zpráva, protože skončilo období objížděk a nekonečného stání v kolonách. Mezi prvními jsem tak v redakci vyrazila na průzkum. Především mě zajímalo, zda se skutečně dostanu z Prahy do Písku, nebo opačným směrem, za méně než hodinu.

Z pražské Zbraslavi, kde končí Praha, jsem vyrážela kolem dopoledne. Překvapil mě hustý provoz, který ale po několika kilometrech zeslábl. 

Nová dálnice začíná kousek za Příbramí. Právě tady je poslední možnost dotankovat palivo nebo nabít auto, protože další čerpací stanice se nachází až u Krsice. To je zhruba za 30 kilometrů. Kdo by tedy potřeboval palivo dříve, musí z dálnice sjet. Podobná situace je z druhé strany.

Cestu do Písku jsem měla spíše vyhlídkovou, měřenou část jsem absolvovala až zpátky. Dálnici pochopitelně lemuje plot, zvířata o možnost migrace ale nepřišla. Mají přesně 20 míst, kudy se mohou dostat na druhou stranu.

Co také kvituji, jsou divoké louky, které tu začnou růst v průběhu příštího roku. Jsou obohaceny o byliny a luční květy, které podpoří místní biodiverzitu. Je to rozhodně udržitelnější volba než klasická tráva nebo řepková pole. Navíc na některých místech vyrostou ještě včelí úly. O údržbu svahů se pak postará dálkově ovládaná sekačka Spider.

Na ekologii se také myslelo při samotné výstavbě. Prakticky 100 procent asfaltového podkladu nové stavby pochází z recyklovaného materiálu. Vytěžená zemina se pak předala zemědělcům. Je vidět, že v rámci projektu PPP někdo přemýšlel.

Cesta je jinak docela monotónní, při zapnutém tempomatu jedete prostě za nosem. Nečeká vás žádné prudké vyjíždění nebo sjíždění kopců. Dva pruhy každým směrem tak bohatě stačí.

Jde také o poměrně ojedinělou dálnici, na které se nemusíte bát. Na 48 kilometrech vás sleduje 195 kamer, jejichž záznamy kontrolují operátoři v Středisku správy a údržby v Letech. To ale je paradoxně trochu děsivé, pokud sledujete seriál Silo a víte, jak je to v něm. 

Údajně na novém úseku neexistuje žádné slepé místo, tak snad Velký bratr bude spíše ku prospěchu než naopak. Největší výhodu vidím v rychlé pomoci motoristům, když je potká dopravní nehoda nebo jiná nepříjemnost. Jinde se lidé musí spoléhat na pomoc kolemjedoucích.

Je tu také 48 SOS telefonů, takže existuje možnost si odsud zavolat pomoc. Kromě kamer, které bedlivě monitorují dálnici, jsou tu také ty, které budou zaznamenávat překročení rychlosti. Zatím nefungují a během cesty jsem narazila na pár pracovníků, kteří kamery upravovali a instalovali potřebná zařízení.

Od nového roku si ale už dejte pozor, protože začne ostré sledování rychlosti. Stejně tak od prvního ledna bude nová dálnice (úseky, které jsou dosud zadarmo) zpoplatněna dálniční známkou.

Každého asi zajímá, jak je to s tím časem. Aby to bylo fér, vytyčila jsem dopředu odkud budu čas strávený na cestě měřit. Nejjednodušším způsobem pro mě byly cedule Praha a Písek. Zatímco první cesta z Prahy byla spíše na pohodičku, loudavým tempem a se zastavením na nové čerpací stanici Shell, zpátky už jsem nenechala nic náhodě.

Z Písku jsem vyjížděla v 11:43 hodin a do Prahy přijela v 12:27 hodin. K ceduli hlavního města jsem tedy dorazila za 44 minut čistého času a bez zastavování. Většinu času jsem měla na tachometru sto třicítku, ale občas mi to o pár kilometrů za hodinu ujelo.

Zhruba 10 kilometrů od hlavního města začala houstnout doprava, a tak jsem musela ubrat plyn. Věřím, že při ideálních podmínkách by výsledný čas byl ještě nižší. Potvrdilo se tedy, že dálnice D4 skutečně přinesla očekávanou časovou úsporu. 

V obou směrech D4 stojí nově čerpací stanice Shell. Při delší zastávce na benzince jsem měla čas všechno omrknout a musím říct, že jsem si připadala trochu jako v zahraničí. Vzhledem k tomu, jak vypadají jiné čerpací stanice v Česku, je tohle místo dosti odlišné.

Z počátku překvapí upravená krajina v okolí, kde se pravděpodobně bude ještě vysévat louka nebo stromy. Parkovacích míst je v obou směrech více než dost. Myslím, že oficiální údaje mluví o 246 stáních. Místo pro odpočinek je tu také pro kamioňáky. Potěší možnost vysprchovat se, zacvičit si v posilovně, vypustit pejska na psí louku nebo vzít děti na dětské hřiště, zatímco třeba nabíjíte elektromobil. Zdejší nabíječky mají výkon 150 kW.

Něco dobrého zajistí buď přímo Shell, nebo rychlé občerstvení Burger King. To je mimo jiné první fastfood na této trase – pokud tedy nepočítáme legendární Cukrák, ale ten ještě není v oblasti dálnice. Já jsem si tak dala churros s karamelem za 49 Kč, abych tuto návštěvu nějakým způsobem pokřtila. Jinak záchody tu mají moderní jak v nějaké luxusní restauraci.

Kromě běžného paliva tu načerpáte také CNG nebo LPG. Překvapivá je rovněž cena za benzin a naftu. Obvykle jsou totiž paliva na dálnicích dražší minimálně o korunu až dvě. Tady zatím počítejte s cenou jak někde v menším městě. Benzin stál ke dni 18.prosince 35,50 Kč a nafta byla za 34,90 Kč.