Bez rozmýšlení jsem vyhodil cizí ženskou od nabíječky, když tam zrovna parkovala se Škodou Yeti, oblékala se a chystala se do nedaleké restaurace na oběd. O blokování nabíjecích míst pro elektromobily jsem v minulosti často slyšel i četl, ale ještě nikdy jsem se s tím nesetkal osobně. A po frustraci s hledáním rychlého nabíjecího stojanu poté, co se testovaný Volkswagen ID. Buzz odmítal nabít při předchozím pokusu, jsem si vážně přišel v právu.
Testování elektromobilů není z pro motoristické novináře zrovna jednoduché. Sice už pravidelně pracujeme s vlastními nabíjecími čipy, abychom se co nejvíce přiblížili reálným cenám energie pro jejich opravdové majitele a provozovatele, ale bohužel jsme neustále závislí na veřejných dobíjecích stanicích. Domácí wallbox reálně nemáme téměř nikdo, a navíc není nejlepší volbou, pokud si zakládáte na sledování průběhu „rychlonabíjení“ typu DC.
Už když jsem si během čtvrtečního dopoledne v každodenní rutině naplánoval zastávku kvůli nabíjení testovaného ID. Buzzu i s obědem, ještě jsem netušil, jak se můj program změní. Při prvním pokusu se připojil, půl minuty nabíjel a následně odpojil bez jakékoliv chybové hlášky. Takhle pokračoval i při druhém a třetím, než mi začala docházet trpělivost. Otevřel jsem mapu, našel nejbližší rychlonabíječky blízko mé trasy, ale když jsem na místo přijel, všechny výkonnější stojany s výkonem 180 kW byly obsazené.
Objel jsem tedy budovu v dobré víře, že zatím využiju slabší stojan s 50 kW a budu sledovat, až se nějaký uvolní. U restaurace na čerpací stanici se však stalo nemilé překvapení – řidiči spalovacích aut si z dobíječek udělali parkoviště. Dvě ze tří míst byla už obsazena Kodiaqem RS a Golfem GTI a na třetím zrovna parkovala Škoda Yeti s neznámou ženou za volantem. Když vystupovala, rovnou jsem ji oslovil, jestli se chystá nabíjet. „Hmm, ne,“ odpovídá. Byl bych překvapený, kdyby tomu bylo jinak. „Tak proč blokujete nabíjecí stojan?,“ pokračuju ve vyjednávání o přístupu ke kabelu.
„A vy budete nabíjet?,“ ptá se. „Ano, budu“ odpovídám zpoza volantu pískajícího elektromobilu, dychtícího po dalším elektrickém proudu. Nemile překvapená paní usedá zpět za volant škodovky a se studem na červenající se tváři odjíždí. Pro oba z nás to není příjemné setkání, ale upřímně, jinak se to lidé prostě nenaučí. Bezohlednost Čechů k elektromobilům pokračuje a to nejhorší je, že to není z protestu, ale z lenosti. Prostě nechtějí chodit dál, než musí.
Jaké je řešení? Pokud je nabíječka náležitě označena příslušnou dopravní značkou, mohou policisté provozovatele spalovacích aut pokutovat. Za tento přestupek hrozí bloková pokuta ve výši až 1500 korun na místě nebo 2000 až 5000 korun ve správním řízení.
I když vám zákon nijak nebrání policii k takto zablokované nabíječce přivolat, reálně to nic nevyřeší. Z vlastní zkušenosti už víme, že se call centrum sice spojí s hlídkou, kterou pošle situaci prověřit, ale mnohdy přijíždí až po dlouhých desítkách minut. Pokud tedy zrovna nepotřebujete konkrétní nabíječku pro pokračování na dlouhé cestě a nedojíždíte s posledními procenty stavu nabití, je jednodušší se poohlédnout jinde.
Z morálního pohledu se navíc zastávám policistů, co takovou situaci musí řešit. Přivoláním k tomuto problému je totiž zbytečně „zablokujete“ od řešení mnohem důležitějších případů. I přesto apeluji na řidiče všech spalovacích aut, aby neparkovali na vyhrazených místech pro elektromobily na nabíječkách. Neblokujete samotná elektrická auta, blokujete jejich řidiče od každodenních povinností. Představte si, že by to někdo udělal vám.
