Veřejné nabíjení je alchymie. Musíte se seznámit s vícero dodavateli elektrické energie, jejich nejnovějšími nabídkami a zároveň musíte mít aktuální přehled o síti nabíječek ve vašem okolí. S velkou přesností vás dnes o dostupnosti a obsazenosti stanic informují mobilní aplikace, ukazující i typy dostupných konektorů i jejich výkony, takže se bez chytrého telefonu při životě s elektromobilem snad ani neobejdete.
S nástupem elektromobility se mění také způsob, jakým čerpáme energii pro náš vůz. Doposud jsme byli zvyklí, že na každé čerpací stanici stojí litr benzinu nebo nafty trochu jinak, ale vždy jsme se to dozvěděli hned při příjezdu z totemu. To však u nabíječek pro elektromobily neexistuje, protože žádný ceník u nich většinou nenajdeme a musíme se s ním seznámit už předem na internetových stránkách daného poskytovatele.
Výsledná cena přijetí elektrické energie do našeho elektromobilu je navíc závislá na různých faktorech. Jste odběratelem elektřiny od dané společnosti a už roky její pomocí krmíte svou televizi nebo mixér? Určitě dostanete malou slevu za každou odebranou kilowatthodinu (kWh). Pokud však její normální služby nevyužíváte a chcete jen nabíjet, bude to pro vás dražší. A ceník se liší i podle toho, jakým typem konektoru a výkonem nabíjíte.
Zatímco AC dobíjení ze sloupků kabelem typu 2 se výkonem do 22 kW je relativně levné, rychlonabíjení UFC s dobíjecím výkonem 150 kW nebo vyšším je výrazně dražší. A ač se na to připravíte, kouknete se na cenu kWh v aktuálním ceníku a odhadnete si, kolik vás to bude stát, i pak můžete být nemile překvapeni, když zjistíte, co vše si poskytovatel může naúčtovat.
A když jsem vyrazil elektromobilitě vstříc a začal dobíjet testované elektromobily skrze vlastní nabíjecí čip, při prvním vyúčtování jsem objevil nečekané překvapení. Na rychlonabíječce typu UFC (nabíjecí výkon nad 149 kWh) mi nejmenovaný pražský dodavatel zaúčtoval nejen odebrané kWh, ale také polovinu času strávenou s vozem připojeným ke stojanu.
Vzpomínám si, že testovaný Peugeot E-5008 jsem na něm nabíjel bez dvou minut necelou hodinu a za odebraných 50,458 kWh jsem zaplatil 583,74 Kč bez daně. V ceníku už jsem ale nevěnoval pozornost informaci, že do 30 minut mohu na UFC dobíjet zdarma a za každou další minutu budu platit navíc 1,65 Kč bez daně (pro každý typ nabíjení je sazba jiná). Ve výsledku jsem za 28 minut přes zaplatil dalších 46,20 Kč bez daně. Lépe řečeno jsem zaplatil za to, že „můj“ elektromobil nemá efektivní nabíjecí křivku a v okolí nebyla rozumnější alternativa.
Samozřejmě, sazby za dobu strávenou na nabíječkách nejsou u poskytovatelů ničím novým, protože jsou pro ně kompenzací za bezohlednost některých elektromobilistů, kteří svůj vůz připojí k nabíječce a vyrazí třeba nakupovat. Když to uděláte, zaplatíte to jako pokutu, že znemožňujete nabíjení ostatním. Svět však nefunguje takhle moc lidsky, takže vlastně platíte flastr za to, že poskytovateli znemožňujete vydělat další peníze.
Pravidelně před vánočními svátky se stává, že někteří majitelé elektromobilů blokují stojan i hodinu a víc poté, co se akumulátor jejich auta nabil do 100 procent. Všichni máme chuť jim za to utrhnout hlavu, obzvlášť v situacích, kdy jen projíždíme kolem a potřebujeme rychle načerpat elektřinu a jet dál. Vraťme se ale k jádru problému.
Proč mi někdo v jednu chvíli účtuje dvě sazby za jednu a tu samou službu – nabíjení? Proč musím platit odběr elektřiny i dobu připojení ke stojanu, když potřebuji nabíjet, ale můj elektromobil to neumí tak rychle? Chápal bych to, kdyby to fungovalo tak, že při aktivním odběru elektřiny platím jen za kWh, a když přestanu nabíjet a budu tam dál stát s konektorem připojeným k autu, pak mi klidně účtujte čas. Obojí naráz ale prostě nedává smysl. A realita je také to, že mohu blokovat nabíječku, aniž bych k ní byl připojený, a dokonce je to zdarma.
Je to stejná situace, jako kdybyste přijeli se spalovacím autem na benzinku a pumpař by po vás chtěl zaplatit palivo i čas strávený u stojanu. Stejně tak mi to připomíná situaci, jako kdybych při cestě městskou hromadnou dopravou musel kromě jízdenky zaplatit i desetikorunu za svůj čas strávený v ní.
Přibližně padesátikoruna, s daní nebo bez ní, není závratná částka, která vám zamává s měsíčním rozpočtem, ale štve mě skutečnost, že se to vůbec děje. Když už jsem začal brát elektromobilitu trochu na milost, zase jsem našel něco, co mi z ní kazí zážitek. Opět si říkám, jestli to celé není jen lobby, jak z nás vyrazit každou další korunku navíc.
Víte, jaké by mohlo být řešení? Teď u počítače mě napadlo, jak by se vyúčtování zachovalo, kdybych se po 29 minutách od nabíječky typu UFC odpojil, minutu počkal a následně se zase připojil na dalších 29 minut? Vždyť z logiky účtování za nabíjení se jedná o dvě samostatná dobíjení, s nimiž se můžete tomuhle poplatku vyhnout. Je to zajímavý nápad na další zkoumání.
Pokud chcete minimalizovat náklady na provoz a ušetřit při veřejném nabíjení, je to další věc, na kterou za volantem elektromobilu musíte myslet, ale ještě před lety byla neexistujícím problémem. Upřímně si ale myslím, že pokud má většina řidičů přejít ze spalovacích aut na elektrická, různé subjekty v oboru by měly najít společné řešení, jak to lidem usnadnit tak. Jenže u placení dvou sazeb za jednu službu mi zatím připadá, že je to jen o tom, aby nám poskytovatelé elektřiny vytáhli z kapes další peníze navíc.
