Na majitele benzinek čeká dilema. Budou si muset vybrat mezi nabíječkami, nebo benzinem a naftou

O nástupu elektrické mobility si můžeme myslet různé věci a aktuálně můžeme i celkem oprávněně doufat, že to celé nakonec nebude tak horké a spalovací motor přece jen zas až tak rychle neskončí. Ale o tom, že dříve či později přejdou auta na elektrický pohon, asi není pochyb. Připravit se na to musí nejen výrobci, ale také majitelé a provozovatelé čerpacích stanic, kterým by mohli časem začít chybět zákazníci.

Protože velkou část příjmů benzinek tvoří prodej ostatních komodit typu občerstvení, všeobecně se má za to, že právě elektromobilisté čekající u nabíječek by mohli případný úbytek zisků z prodeje paliv kompenzovat. Nicméně v Nizozemsku je situace o něco složitější. Jak připomíná magazínu De Telegraaf, tamní předpisy by totiž v podstatě měly nutit majitele čerpacích stanic k volbě mezi palivy a nabíječkami.

Podle pravidel nizozemského ministerstva infrastruktury by v budoucnu měly být pozemky na dálničních čerpacích stanicích rozděleny na dvě samostatné části. Jedna bude vyhrazena pouze pro tankování a další bude určena pro nabíjení. Pro motoristy by se vlastně na první pohled nemuselo nic měnit, ale současným majitelům čerpacích stanic vadí fakt, že pozemek pod každou částí bude mít svého vlastního majitele. Tato pravidla podle názoru majitelů čerpacích stanic je budou de facto nutit k rozhodnutí, jestli budou dále prodávat paliva, nebo jestli přejdou na nabíjecí stanice.

Takové rozhodnutí je logicky poměrně složité, protože v blízké budoucnosti bude zcela určitě jezdit po silnicích pořád spousta aut se spalovacími motory, jenže z dlouhodobého pohledu dávají větší smysl spíše nabíjecí stanice, jejichž instalace a provoz si ale žádají nemalé investice s dlouhou návratností. Telegraaf zmiňuje jako potenciální problém i to, že by taková pravidla mohla z trhu vytlačit malé podnikatele a trh převezmou velké společnosti, které mají k dispozici dostatek prostředků.

Za tímto opatřením ale údajně nestojí snaha házet klacky pod nohy majitelům čerpacích stanic, nýbrž snaha podpořit rozvoj elektrické mobility a dostupnosti infrastruktury. Nabíjecí stanice totiž začínají provozovat i velké společnosti prodávající paliva, jako například Shell, kterému dnes nic nebrání na své čerpací stanici instalovat další nabíječky. Pokud by ale tak chtěl učinit nějaký jiný provozovatel nabíječek, musí se samozřejmě s majiteli dané čerpací stanice dohodnout a to ho bude stát peníze. Cílem chystaného opatření tak má být vytvoření prostoru u současných čerpacích stanic, který bude určen pro provozovatele dobíječek a zjednodušit tak jejich instalaci.