V socialistickém Československu se prodávala západní auta. Dostat se k nim chtělo peníze i známosti

Rok 1957 přinesl do nabídky Mototechny i další západní automobil a dovážel se k nám až z Anglie. V květnu toho roku byl na výstavě na pražské Štvanici představen britský tudor Ford Anglia, který se do prodeje dostal v listopadu, kdy do Československa dorazilo prvních 500 aut. Dalších 500 aut následovalo na jaře následujícího roku a po nich se povedlo doručit motoristům ještě několik posledních desítek.

Ford Anglia se u nás prodával za cenu 28 500 Kčs, byl tedy za stejnou sumu jako domácí Škoda 440. V roce 1959, kdy se k nám tento model už nedovážel, zveřejnil časopis Svět motorů informaci, že jeho prodej byl ukončen kvůli velké podobnosti s tuzemskou produkcí – objem motoru, výkon i přepravní kapacitu měl údajně obdobnou jako československé automobily.

Na přelomu sedmdesátých let se v Československu objevil také sedan až z dalekého Japonska, který kvůli tomu musel projít výběrovým řízením. V roce 1969 údajně proběhly zkoušky čtyř japonských automobilů, o jejichž importu k nám se vážně uvažovalo. Nakonec to byla Toyota Corona, jakou Ústav silniční a městské dopravy srovnával i s Datsunem 1000, Datsunem 1600 a Toyotou Corolla 1100.

Prvních 100 aut k nám přijelo začátkem roku 1970 a celkový dovoz měl dosáhnout 400 kusů. Několik desítek sloužilo půjčovnám automobilů pro cizince v Praze a Brně, další si vyhradilo ministerstvo vnitra a zbývajících přibližně 300 aut se dostalo na volný trh prostřednictvím Mototechny. Toyota Corona se u nás prodávala za cenu 110 000 Kčs a byla stejně drahá, jako Polski Fiat 125p.

Citroën GS přijel na svět s velkou slávou, když se stal Evropským autem roku 1971. Evoluce legendárního Citroënu DS se v Československu objevila na podzim roku 1971 a pro tuzemské zákazníky bylo vyhrazeno jen 200 aut. Bohužel se však nejednalo o jednoduše dostupný nákup, protože se novinka prodávala výhradně v Tuzexu, a to za 18 300 tuzexových korun. Všechny vozy se prodaly v letech 1971 až 1972 a žádné další se k nám oficiální cestou už nedostaly.

Komfortní francouzský automobil ale v tuzemsku znali asi všichni, protože už v prosinci 1970 mu velká porota složená z českých a slovenských novinářů udělila titul „Vůz roku 1970 v Československu“. Členové klubu motoristických novinářů tehdy hlasovali pouze na základě „papírových“ znalostí, jelikož se s tímto vozem mohli poprvé svézt až v březnu 1971 při předávání ocenění zástupcům automobilky Citroën v Bratislavě. Tedy až dávno po hlasování.

Bylo to nejdražší auto v nabídce Tuzexu své doby. V září 1980 podnik zahraničního obchodu uvedl velkou specialitu pro ty nejbohatší motoristy – švédské Volvo 244 GL. Novinka se do Československa dostala v řádu pouhých desítek kusů a s cenou 60 700 tuzexových korun figurovala na vrcholu běžného ceníku. Volvo navíc měly v nabídce pouze prodejny v Praze, Brně, Bratislavě a Košicích, takže se jednalo o exkluzivní zboží.

V roli prvních osobních automobilů značky Volvo oficiálně dovezených do tehdejšího Československa se k nám nakonec dostalo necelých 200 kusů. Už počátkem osmdesátých let Volvo nabízelo moderní bezpečnost, dvouokruhové kotoučové brzdy na obou nápravách a atraktivní byl také relativně silný čtyřválec s výkonem 79 kW (107 k). Vedle domácích aut díky tomu působilo jako z úplně jiného světa.