Retro: Chalupáři přišli v socialismu o kombíky na dlouhých 20 let. Prosadili je až příslušníci VB

Těžko si dnes představit, že národ (svého času nucených) chalupářů, chatařů a všelijakých kutilů se musel dlouhá léta obejít bez uspokojivého praktického automobilu domácí výroby. Ano, v omezeném množství se k nám dostaly poklady jako Dacia 1310 kombi, Wartburg 353 W Tourist, VAZ 2102 a později 2104 či Moskvič 412 kombi. Jenže. Těchto modelů ze spřátelených zemí "tábora míru a přátelství" bylo zoufale málo, navíc nebyly zrovna nejlevnější. Kde skončila Octavia Combi v roce 1971, tam mohl přes některé marné pokusy o kombík navázat až Forman v roce 1990. 

Padesátá léta byla v Československu nelehkou dobou, v níž měla spousta lidí jiné starosti než jezdit s překližkami a pytli cementu na chatu nebo nedej bože na dovolenou jinam než k jihočeskému rybníku. Když už po silnicích něco jezdilo, byla to zhusta rozličná vozidla předválečná a z těch novějších v drtivé většině náklaďáky nebo služební vozy státních organizací.

Právě do tohoto údobí spadá výroba prvního regulérního (předválečný Popular s támto tipem karoserie měl užitkový charakter) českého kombi, které bylo jednou z karosářských variant tehdejší škodovácké řady 1200/1201. První na řadě byla ovšem dodávka, tedy vůz se stejnou karoserií, ale bez oken počínaje B sloupky. Inu, práce především. První sériové kombi bylo dokončeno až počátkem ledna 1953, poslední Škoda 1201 STW opustily výrobní linku na podzim 1961.

Zadní jednodílné dveře byly shodné s dodávkou, ložná plocha (po sklopení zadní lavice) disponovala rozměry 1750×1380 mm. Také zadní sedák byl sklopný a pod ním se nacházel úložný prostor pro nářadí a povinnou výbavu. Kombi bylo stejně jako sedan pětimístné. Celkem bylo vyrobeno 2076 kombi Škoda 1200 a 13 188 kombi Škoda 1201. Chronickým traumatem celé řady byl slabý motor, který měl zpočátku coby Škoda 1200 pouhých 36 koní, později aspoň 45 (1201). Potíže s dynamikou trápily samozřejmě především těžší užitkové verze včetně kombi. Celkem bylo vyrobeno pouhých 2076 kombi Škoda 1200 a 13 188 kombi Škoda 1201.

Počátek 60. let přinesl jedno podivuhodné schizma a sice fakt, že na trhu byly od začátku dekády k mání hned dvě škodovky s karoserií kombi. Spolu s o malinko lepší hospodářskou situací a přece jenom zvyšujícími se šancemi získat osobní vůz do soukromého vlastnictví to bylo rozhodně dobrou zprávou pro tuzemské zákazníky.

První variantu pro ně představoval další vývojový stupeň linie započaté předchozí Škodou 1200/1201 STW a sice model 1202 STW, pro nějž se více než pro předchůdce vžilo lidové označení "stejšn" nebo "stejšna." Také v tomto případě šlo o primárně užitkový vůz, výrazně větší karoserie než u starší generace byla však velkým lákadlem také pro rodiny a drobné řemeslníky. Zajímavé je, že verze sedan už nástupce nedostala.

Vůz původně vznikl ve vrchlabském závodě jako provizorní náhrada vyvíjeného trambusového užitkového vozu (pozdější Škoda 1203), jehož vývoj se neustále opožďoval a přerušoval. Také díky tomu vydržel ve výrobě plných deset let. Značný počet vozů byl exportován ve formě podvozků určených pro konečnou montáž v zahraničí, především v Turecku. Škoda 1202 se stala posledním z řady osobních automobilů značky s páteřovým rámem a samostatnou karoserií, konstrukčně odvozených od předválečného typu Popular.

Celokovová pontonová karoserie byla vybavena dvěma řadami sedadel, tvořených jednodílnými lavicemi s jednodílnými opěradly. Zadní lavice a opěradlo byly sklopné, po sklopení vznikla rovná ložná plocha. Vpředu se nacházely dvoje boční dveře pro řidiče a spolujezdce, vzadu však pouze jedny boční dveře vpravo stejně jako u předchůdce, zadní dveře se už tentokrát vyklápěly vzhůru. Varianta STW se vyráběla nejdéle ze všech karosářských verzí a byla také nejpočetnější. Sériová výroba začala na podzim 1961 a skončila v roce 1971 Celkem vzniklo 13 682 vozů STW Standart a 11 684 vozů STW De Luxe, čili stále hrozně málo.

Samonosná otevřená verze embéčka, která měla nahradit oblíbenou Felicii se nebezpečně kroutila a její kariéra skončila ošklivou nehodou, o moc lépe nakonec nedopadl ani pokus o kombi. Umístit motor pod podlahu zavazadelníku nebyl vůbec jednoduchý úkol. Proto byl řadový čtyřválec uložen naležato, s hlavou válců v levé části vozidla a vodním chladičem umístěným vpravo. Neobvyklá koncepce vynesla prototypu přezdívku Hajaja, podle dobového seriálu rozhlasových pohádek na dobrou noc.

Nad agregátem se nacházel samotný zavazadlový prostor, přístupný jak jinak než výklopným víkem, které bylo v horní poloze fixováno kovovou vzpěrou. Dovnitř přitom bylo možné uložit předměty dlouhé až 1,6 metru.Vývojáři na voze oceňovali vzdušnost interiéru i velkorysý objem dvou prostorů na náklad a zavazadla, tím ale výhody vlastně končily. Komplikované umístění motoru pod podlahu zavazadelníku znamenalo, že byl špatně přístupný pro servisní úkony. Navíc se ve stísněném prostoru přehříval. Také zde tedy zůstalo u jediného prototypu, který je dnes součástí továrního muzea.