Komentář: Zatčení formulového fantoma ukázalo typické české vlastnosti. Samotný řidič se strašně ztrapnil

Zpestření zpráv v podobě nelegální jízdy formule po české dálnici se asi na nějakou dobu nedočkáme. V neděli ráno spadla klec a 51letý řidič monopostu byl dopaden přímo před svým domem. Ten mimochodem není složité díky mapám poměrně rychle identifikovat a dohledat tak i jeho majitelku v katastru nemovitosti. Její příjmení je Poslušná, a pokud je nositelem tohoto příjmení i dopadený muž, o čemž můžeme jen spekulovat, dává to celému příběhu ještě další úsměvnou rovinu. I bez toho je však v celém story zábavných situací až běda.

První zářijová neděle byla jako stvořená pro další provokaci v podobě jízdy formulí po české dálnici. V poslední době se nám tato událost objevovala ve zprávách stále častěji, jako by snad formulový fantom potřeboval exhibovat v kratších a kratších intervalech. Jenže tentokrát se přepočítal. Pokud žil v domnění, že svou jízdou baví celý národ a všichni mu v jeho rebelii fandí, otupilo to jeho ostražitost a pozapomněl na typickou českou vlastnost – udavačství neboli bonzáctví. Lehce po osmé hodině přijala policie na lince 158 oznámení od nějakého uvědomělého občana, že na čerpací stanici u Dobříše stojí formule. Další informace o jízdě formule pak následovaly od řidičů přímo z dálnice. Snad použili handsfree…

V této souvislosti mi připadá sociologicky velmi zajímavé, že nikdo majitele formule nenaprášil už dřív. Skupina, která musela o konkrétním voze i jeho majiteli vědět, nebyla vůbec malá a jak se ukazuje i na videu ze zatčení, jeden z policistů, který je „syn Pepy od Zdendy“, řidiče formule dokonce osobně zná. Budeme tedy raději předpokládat, že mu předtím při pronásledování skutečných padouchů vůbec nedocvaklo, že je formulovým fantomem jeho známý.

V této souvislosti samozřejmě vyvstává otázka, na kterou si musí odpovědět každý sám – v jaké situaci budu jako občan kooperovat s policií a pomohu zamezit nelegálnímu jednání a kdy naopak s vědomím, že vidím něco nesprávného, telefon nezvednu a nechám věcem volný průběh. Já bych v případě formule ohlášení neučinil, a i když vím, že to není správné, nějak si nedovedu představit, jak na stopadesátosmičku říkám „dobrý den, já bych vás chtěl jenom informovat, že ta formule, co jí chcete chytit, teď zrovna stojí na pumpě. Na shledanou.“

Oznámení na policejní linku spustilo v nedělním dopoledni nečekané velké policejní manévry. Zapojena byla spousta policejních aut a dokonce i vrtulník. Samozřejmě se nejenom já ptám, zdali to bylo nutné a kolik to celé stálo. Když zohledním fakt, že jízda s formulí po veřejné komunikaci je z hlediska přestupku na stejné úrovni, jako jízda s vozem, kterému propadla technická kontrola, nějak si nedovedu představit, že by se stejnou vervou policie chytala třeba seniora ve felicii, který nemá dálniční známku nebo o pár dní zapomněl na STK a nějaký uvědomělý občan by ho při detailním zkoumáním štítku na registrační značce nahlásil.

Ve skrytu duše však doufám, že policie použije minimálně stejné prostředky při chytání zlodějů, násilníků a dalších neřádů, kteří skutečně páchají činy, kterými způsobují újmu na zdraví či majetku. Jako demonstrace síly Policie ČR to tedy bylo spektakulární a jako občané se nemusíme ničeho bát, protože teď už máme důkaz, že naše policie zvládne s nasazením několika pozemních hlídek a s podporou ze vzduchu chytit i formuli!

Pokud jsem však motoristickému rebelství řidiče monopostu, jehož konání díky sociálním sítím dalece přesáhlo hranice České republiky, tak nějak ve skrytu duše i trochu fandil, průběh zatčení mě zase vrátil hezky na zem – něco tak dětinského a trapného jsem z jeho strany nečekal. Policisté nakonec muže dopadli v obci Buk na Příbramsku, když formuli v tu chvíli už na laně táhla Škoda Fabia. Ostatně, i tato sekvence videa je v jádru famózní – české malé auto, symbolicky červeně sladěné a ve verzi Monte Carlo, táhne na úzké cestě mezi domy v různě dokončeném stádiu stavby formulový monopost a zajíždí s ním pod přístřešek před domem majitele.

Zde pak skutečná taškařice teprve začíná, protože „drsný“ řidič odmítá opustit vozidlo a s policisty se dohaduje, vyhrožuje jim, volá operačnímu důstojníkovi a žádá dokonce přítomnost prokurátora neboli státního zástupce. Nevím, v jakém vesmíru ten pán žije, že chce podávat trestní oznámení na policisty, ale to fakt v sobě nemá ani kouska soudnosti? Když už dělám v jádru neškodnou dětinskou lumpárnu, tak bych to měl s grácií dohrát do konce.

Je fakt trapné vidět, jak člověk, který pro zábavu svou i ostatních vědomě porušuje zákony, v momentě, kdy spadne klec, začne okamžitě hledat legislativní kličky a využívat možných i nesmyslných argumentů. To jsou mu naše zákony najednou dobré. Během chvíle se mu svým nadmíru pitomým chováním podaří zničit svou dosavadní auru tajemného Jánošíka a u všech normálních lidí přesunout okamžitě sympatie na stranu zasahujících policistů, kteří jsou v klidu a snaží se o profesionální přístup.

V další dějové rovině vstupuje na scénu mladý syn nezbedného řidiče. Ten měl místo natáčení nekalostí svého otce věnovat alespoň pár hodin základním pravidlům krizové komunikace. Nebo alespoň komunikace jako takové. Říká totiž věci, kterými svému otci vůbec nepomáhá, byť si myslí, že je uvědomělý a hrozně cool.

Dělají to prý pro radost, i když vlastně nevědí, kdo to je. Tahle věta mimochodem evokuje legendární vyjádření fotbalisty Tomáše Ujfalušiho o tom, že „nic neplatil a ta částka taky nesouhlasí“. Podle syna si prý na jízdu formule po české dálnici budeme muset zvyknout, protože jejího majitele to baví a nechce se na auto jen dívat, ale i s ním jezdit. Přiznává také, že formule jezdila rychlostí až 200 km/h, ale podle něj nikoho neohrožovala, horší jsou prý pomalí řidiči na okresce, kteří jedou třicítkou.

Blábolí něco o tom, že v Americe si můžete jezdit s čím chcete, což samozřejmě není pravda a padají z něj další a další perly, které ho usvědčují z nevědomosti o tom, jak funguje právní stát. Ale jo, je mladý, jeho táta „wanna be frajer“ dojezdil, tak mám přeci jen trochu pochopení, že se nevyjadřuje jako profesionální mluvčí.

Čas se vleče. I po patnácti minutách řidič pořád dětinsky sedí v kokpitu a nechce přijmout odpovědnost za své konání a stále více lidí, kteří toto panoptikum vydrželi na videu sledovat až sem si říká: „tak už chlape sakra vylez, sundej helmu, pogratuluj policii, že tě čapla a dohraj to celé důstojně do konce.“ To se ale nestane, chlápek nakonec po apelu od vlastního syna i v helmě odjíždí s policisty na služebnu a vůbec se nedivím, že nakonec dostává v internetových diskuzích místo podpory solidní bídu. Zaslouženě. Je to skutečně smutná ukázka české malosti, trapnosti a arogance.