Skvěle vybavený exemplář
V pražském autobazaru jsem si půjčil Koleos 2.0 dCi Bose
Edition s pohonem všech kol, manuální šestirychlostní převodovkou a motorem o výkonu 127 kW. Vůz z roku 2012 s udávaným nájezdem 146 tisíc kilometrů je zlatý střed nabídky. Koleosu nechyběla vyhřívaná a elektricky seřiditelná
sedadla, automatická dvouzónová klimatizace, roletky zadních oken, palubní
počítač, tempomat, loketní opěrka, xenony, bezklíčkové startování,
panoramatická střecha, mlhovky, tažné zařízení, centrální dálkové zamykání nebo
prémiový audiosystém Bose.
Zvenku bílý Renault působí nečekaně přívětivě. Čekal jsem větší obludu. Koleos jsem testoval jako nový, později jako bazarový osmiletý kousek s benzinovým motorem pod kapotou a ani v jednom případě ve mě francouzsko-asijské SUV nezanechalo zrovna příjemné vzpomínky. Stav karoserie se mi zamlouvá, a proto otevírám dveře. V kabině se mísí směs různých pachů – počínaje vypařujícími se plasty přítomnými úplně všude s určitou nespecifickou zatuchlinou. Stahuji proto boční okénka a první kilometry absolvuji v pořádném průvanu.
Dvoulitrový diesel nastartoval na první dobrou, přestože vůz v bazaru stál již delší dobu a až na moji žádost byl přihlášen a dostal registrační značky. Řazení funguje taktéž překvapivě lehce a manuální převodovka je na francouzské poměry nezvykle přesná (také aby ne, když za ní stojí Nissan). Po prvních kilometrech se začínám v sedadle vrtět, posez je totiž velmi zvláštní. Při první delší jízdě zápasím především s náklony karoserie, jelikož tělo v kožených oleštěných sedadlech neustále pluje a já se musím držet volantu, abych nespadl mezi sedadla.
Nekončící palubní deska přidává na pocitu bezpečnosti, vůz je dobře odhlučněn a kromě dieselového klepání na volnoběh a řinčení ve vyšších otáčkách se dostavuje nanejvýše hluk od tvrdších starších pneumatik.