Poklady českých stodol a garáží: třímetrový minivůz Fiat 126p Maluch vozil za socialismu celé rodiny

Proč řidič Malucha v autě neslyší motor? Protože si koleny ucpává uši. A na co má malá fiatka vyhřívané zadní okno? Aby těm, co ji tlačí, nebyla zima na ruce. A víte, z jakého důvodu jsou manuály k Maluchům o tři centimetry tlustší než k ostatním autům? No přece proto, že na konci jsou uvedeny jízdní řády všech autobusů. Podobných více i méně trefných vtipů kolují o někdejším přízraku polských silnic tisíce a většinou nebývají daleko od pravdy.

Po dobrých zkušenostech s licenčním Fiatem 125p byla 29. října 1971 mezi polským státem a italským výrobcem podepsána nová smlouva, tentokráte na licenční výrobu malých vozů pro nejširší vrstvy motoristů. Licenci mělo Polsko splácet dodávkami motorů i celých automobilů. Již 6. června 1973 byl v továrně FSM v Bielsko-Białe (Fabrika Samochodow Malolitrażowych) smontován z italských dílů první vůz Polski Fiat 126p.

U polských motoristů si novinka okamžitě získala takovou oblibu, že se ji spontánně začalo něžně říkat "Maluch", což bychom mohli česky vyjádřit jako "maličký". Fiat 126p byl konstruován jako vůz pro začínající motoristy, ženy a samozřejmě určený do městského provozu. Tuto funkci také samozřejmě plnil v západoevropských, ale většinou i v československých podmínkách.

V širé polské domovině však navzdory svým miniaturním rozměrům (délka 310 cm) často zastával funkci plnohodnotného rodinného vozu. Vzhledem k nepatrnému zavazadlovému prostoru se zhusta vyskytoval s obrovskou střešní zahrádkou, jejíž rozměry nebyly o moc menší než u samotného auta.

O pohon se od počátku staral vzduchem chlazený čtyřdobý dvouválec umístěný v zádi, jehož objem v průběhu let vzrostl z původních 594 cm3 až na 652 cm3 dodávajících 18 kW. Skromné koňské stádečko nicméně ve spojení se čtyřstupňovou převodovkou stačilo na hbité jízdní vlastnosti ve městě, kde se s vozítkem snadno manévrovalo.

S ohledem na pasivní bezpečnost je celá karoserie koncipována jako celek odstupňované tuhosti s neobyčejně robustní konstrukcí prostoru pro cestující. Dveře jsou vyztužené i proti bočním nárazům, mají bezpečnostní zapuštěné zámky a kliky, benzinová nádrž o objemu 21 litrů se přestěhovala pod zadní sedadlo. Velká pozornost se věnovala nejen vtipně a jednoduše řešenému bezprůvanovému systému větrání a vytápění, ale i prakticky a účelně řešenému interiéru a vybavení vozu.

Postupně se výroba průběžně vylepšovaných maluchů vyšplhala až na 204 000 kusů ročně. Pod označením Bis byla nabízena i verze s vodou chlazeným motorem. Fiat 126 a 126p se vyráběl neuvěřitelných 28 let, čímž se zařadil mezi legendy jako Volkswagen Brouk, Austin Mini a Citroën 2CV. Poslední exempláře závěrečné tisícikusové série Happy End složené z pěti stovek červených a pěti stovek žlutých „maluchů“ opustily výrobní linky FSM 22. září 2000. Celkem bylo vyrobeno 3 318 674 polských „stošestadvacítek“.

V Československu se v roce 1977 prodalo prvních 2000 vozů, v roce 1981 dalších 2500 a znovu v letech 1986 – 1989 přes 15 000 maluchů. V roce 1978 byly v Mototechně k dostání za 42 000 Kčs, dnes se zachovalý exemplář prodává klidně i za 50 000 Kč. Podobně jako v případě jiných socialistických přibližovadel nebyl život s malým „Polákem“ právě procházkou růžovým sadem. Pamětníci vzpomínají, že na 600 kg vážícím vozítku se mohlo porouchat prakticky cokoliv.

Před každou technickou kontrolou je potřeba umýt převodovku – olej teče skoro všude a doplňuje se stejně špatně jako u pětistovky. Závady elektrické soustavy jsou časté – ulomené držáky uhlíků u startéru, rozpadající se konektory kabeláže, hodně často se lámou úžasně nekvalitní konektory u pojistkové skříňky. 

Kdo nemaže otočné čepy na přední nápravě, za rok nepohne volantem. Svítící kontrolka mazání zas může znamenat složitou a dražší opravu – např. prasklou nebo propálenou hlavu. Ke všemu je navíc báječný přístup - pokud ovšem máte dlaně dětské velikosti. Jezdit Maluchem je nicméně zábavné, plné adrenalinu a obdivu kolemdjoucích.