Ojetý Mercedes CLS za 360 tisíc jezdí skvěle. Naloží celou rodinu a je překvapivě spolehlivý

Druhá generace Mercedesu-Benz CLS byla jedinou, která se nabízela s praktickým provedením Shooting Brake. Stylové auto si tak cestu otevřelo i k rodinám, jež hledají zajímavě vypadající vůz, ale zároveň potřebují někam schovat kočárek. Tohle auto jim to splní, navíc s technikou třídy E (W212), která je mezi luxusními vozy té doby považovaná za etalon spolehlivosti. Vzhledem k tomu, že se CLS Shooting Brake dnes dá v dobrém stavu koupit pod 400 tisíc korun, jde o ojetinu, jakou jsme z našich testů rozhodně vynechat nemohli.

Protažená příď vozu a velmi nízká silueta na první pohled neprozrazují, že je CLS technicky spřízněné s „obyčejným“ éčkem. Druhá generace se vyráběla mezi lezy 2010 až 2017, přičem facelift z roku 2014 poznáte díky světlometům a jiné masce chladiče, která má diamantový design. My jsme si v bazaru AAA Auto půjčili model z posledního roku před faceliftem, tedy ještě z roku 2014 vybavený chytrými LED světlomety, které dodávají autu zajímavý vzhled. Auto poháněl motor 250 CDI. Vůz s nájezdem 188 tisíc kilometrů se prodával za 360 tisíc korun (nebo za 300 tisíc na splátky).

Do stále luxusního interiéru se vstupuje bezrámovými dveřmi. Palubní deska už prozrazuje spojitost s třídy E, je ale trochu nižší než v klasickém sedanu. Jinak tu najdete stejný volant, budíky, ovladače nebo ručičkové hodiny. Multimediální systém vozů před faceliftem byl zastaralý už v době, kdy přišel na trh. Má kostrbaté ovládání, dnes ale potěší faktem, že disponuje připojením přes Bluetooth.

Za volantem se sedí níž než v sedanu, v ideální pozici a s dobrým výhledem ven. Je to jedno z těch aut, které řidiči padne ihned do ruky. Sedadla jsou pohodlná i v základním provedení s minimem nastavení (ovladače mají na boku, lepší sedadla se už ovládají přes panel na dveřích a dodatečný panel u středového tunelu). Vzadu je pak trochu méně místa na nohy než ve třídě E, ale i tady se sedí nízko, takže nad hlavou není problém. Světlý interiér je krásný, ale má tendenci víc podlehnout opotřebení, což jsme viděli i u našeho vozu.

Shooting Brake je ale i o praktičnosti, do kufru pod elektricky ovládanými pátými dveřmi se toho vejde hodně. I díky podlaze, která odhalí další přihrádky. Automaticky ji přitom podrží vzpěra. Uvnitř je zásuvka na 12V a zadní sedadla složíte pomocí ukrytých páček v bocích kufru. Existují i exempláře s výklopným tažným zařízením, což byl i náš případ.

CLS se prodávalo s plejádou motorů, od benzinových šestiválců po dvojitě přeplňované V8 s písmeny AMG. Nejrozšířenější jsou u nás ale naopak naftové šestiválce a čtyřválce, které byly základem. My jsme měli pod kapotou dvojitě přeplňovanou verzi známého motoru OM651, která se komerčně označovala jako 250 CDI BlueEfficiency a po faceliftu jako 250 BlueTEC. Výkon: 150 kW (204 k), ale hlavně 500 Nm však znamenají, že CLS Shooting Brake není žádné ořezávátko. Stovku zvládne za 7,5 sekundy.

Jasně, klapot čtyřválce se při poslechu zvenčí nebo na neutrál k tomuhle luxusnímu vozu moc nehodí, nicméně na něj rychle zapomenete ve vyšších rychlostech. CLS působí velmi dynamicky i díky povedené sedmistupňové automatické převodovce a výborně nastavenému plynovému pedálu. Automat drží rychlost i v komfortním režimu dlouho, pedál má dlouhý chod a vy tak máte příjmený pocit, jako když svou pravou nohou rozjíždíte pořádnou mašinu. Těžko se to popisuje, kdo ho ale už řídil, ví. I základ tak poskytuje víc než dostatečnou dynamiku, přitom jezdí za málo. Nám nakonec palubní počítač nahlásil 6,9 litru nafty na 100 km. A to jsme CLS nešetřili.

Řízení je citelně ostřejší než u třídy E, což má za následek, že v zatáčkách CLS nepůsobí tak těžkopádně. Řada nabízených ojetin je vybavena pohonem všech kol 4Matic a vzduchovým podvozkem Airmatic. My ani jedno z toho neměli. Znamená to méně starostí, ale také více radosti. Auto je zadokolka a podle toho se chová i s dieselem pod kapotou, takže si můžete užít onen příjemný pocit, kdy autu pomáháte do zatáčky i přidáváním plynu a to se poslušně stáčí podle vašeho přání. Ano, základní podvozek je sice tužší, ale stále dostatečně komfortní na to, abyste z něj měli radost při dlouhém cestování. A na dlouhé cesty je tohle auto také jako dělané.

Mimochodem, to, že nemáme Airmatic, neznamená, že jde o podvozek zcela bez vzduchu. Podobně jako u kombíků jsou měchy na zadní nápravě, starají se o správné vyvážení vozu v případě většího nákladu. Řidič je ale ovládat nemůže. Jediné, co mění, je tedy nastavení automatu mezi ekonomickým, komfortním a sportovním režimem. Popřípadě může řadit sám páčkami pod volantem. Každopádně CLS Shooting Brake vás do hry vtáhne lépe než třída E.

Technika převzatá od W212 je pro CLS spásou. Dnes totiž tahle generace mercedesů patří k nejspolehlivějším ojetým luxusním vozům své doby. Samozřejmě, pokud si vyberete dvojitě přeplňovaný V8, připravte se na náročnější údržbu. Nejčastěji nabízené naftové šestiválce a čtyřválce jsou na tom ale nákladově i z hlediska starostí velmi podobně.

Motor OM651 byl představen někdy kolem roku 2008 a potýkal se s dětskými nemocemi, které ale ve Stuttgartu rychle vychytali. Proto dnes patří mezi nejspolehlivější diesely vůbec. Zásadním strašákem jsou rozvody, které tu jsou řešené dvojitým řetězem. K jejich výměně by se mělo přistoupit po 200 tisících ujetých kilometrech (výměnu ohlásí chrastění řetězu při studeném startu), u ojetin se zásadně vyšším nájezdem bychom se proto ptali, zda k tomu už došlo. Při výměně je totiž nutné vymontovat z vozu motor nebo převodovku. Celkem tedy tento úkon vyjde v neznačkovém servisu na 50 tisíc korun. Pokud je ale situace dobrá, lze jej provést takzvaným protažením za polovic.

Problémem může být ještě praskající sání, to se mění zhruba za 25 tisíc korun včetně práce, osm tisíc můžete dát zase za vodní pumpu. Pak už jsou to jen klasické starosti naftových motorů. Zajímavostí ale je, že problémům s turbodmychadly se tolik bát nemusíte. Většinou drží, totéž platí o EGR. Každopádně doporučujeme zkrátit interval výměny oleje na tradičních 10 tisíc kilometrů, nejhůř 15 a po 60 tisících měnit olej v převodovce. Nezapomeňte, že olej potřebuje i diferenciál, tam se mění po 90 tisících.

Mimo motor pak je pak asi největší strašákem vzduch. V případě námi zkoušeného vozu vyjde výměna obou zadních měchů včetně práce na 25 tisíc korun, Airmatic je ale výrazně dražší. Dobrou zprávou je, že CLS nerezne. Při koupi si ale dejte pozor na veškerou elektriku, která umí být zbytečně nákladná. Mávnout rukou nad nefunkčním výhřevem sedadla vás pak vyjde na 10 tisíc korun na opravě.

A jaký vůz bychom si do garáže vzali my? Určitě ten testovaný, tedy s málo problémovým naftovým motorem s nízkou spotřebou, bez vzduchového podvozku a pohonu všech kol.

Mercedes-Benz CLS Shooting Brake je ten správný příklad, kdy za málo peněz dostanete hodně auta. Jasně, je desetileté a některé opravy u něj můžou být dražší než u stejně staré octavie vašeho souseda. Na druhou stranu udělá hodně parády, je praktické a navíc skvěle jezdí. A to bez ohledu na to, s jakým motorem si ho vyberete. Jen vybírejte pečlivě. Koupit dražší, ale dobře zachovalý kus je totiž vždy bezpečnější než se zamilovat do prvního a přehlédnout nefunkční zadní stahovačku, vyhřívání sedadla spolujezdce a varovnou kontrolku na palubní desce.

Redakce děkuje za zapůjčení vozu společnosti AAA Auto.