Ojetá Lancia Delta možná vypadá jako králík, ale za 100 tisíc nabízí pohodlí i hodně místa

Sláva luxusní italské automobilky Lancia je vybledlá jako znaky na kapotách jejích vozů provozovaných pod ostrým středomořským sluncem. To ale neznamená, že byste se jí v bazarech měli vyhýbat. Byla by to byla chyba, což dokládá hatchback Lancia Delta, jehož ceny aktuálně klesly na velmi nízkou hladinu a pohybují se kolem 100 tisíc korun. Přitom ve své kategorii nabízí relativně hodně muziky – nejen neotřelý vzhled, ale i prostornost a solidní pohodlí. Přesvědčili jsme se o tom v týdenním testu ojetiny.

Třetí a také poslední generace modelu Lancia Delta přišla na trh v roce 2008. A i když sdílela techniku s Fiatem Bravo, dokázala být zcela svébytným modelem. A to po všech směrech. Už na první pohled poutá pozornost tím, že jde o výrazně dlouhý hatchback. Auto měří přes 4,5 metru a má rozvor 2,7 metru, tedy o 10 cm víc než Fiat Bravo. A to se promítá do prostoru uvnitř. I designem je ale Delta jiná a ve své době působila luxusním dojmem. Světlomety ověnčené diodami, propracovaná litá kola, dvoubarevná provedení a opravdu neobvyklá maska chladiče poutaly a dodnes poutají pozornost. Podle škarohlídů auto vypadá tak trochu jako králík. Ale ano, tak trochu vypadá...

Každopádně jde i dnes o zajímavě vypadající vůz, který můžete v bazarech pořídit opravdu levně a často i v dobrém stavu. My jsme si od AAA Auto půjčili Deltu před faceliftem (do roku 2010), kterou poznáte na první pohled podle na výšku orientovaných žeber masky chladiče. Po faceliftu dostala masku s žebry na šířku, protože se potřebovala designově sjednotit s Chryslerem, pod jehož značkou se také prodávala. Testované auto mělo najeto jen 93 tisíc kilometrů a k mání bylo za 125 tisíc korun nebo 95 tisíc na úvěr.

Pravda, nešlo o úplně nejhezčí kousek. Někdo na něj nasadil neoriginální kola, auto bylo také poměrně potrápené kartáči z myčky, ale to by spravilo přeleštění. Delty mají nicméně obvykle vysokou výbavu, která může zahrnovat třeba i navigaci, kožená sedadla či možnost připojení telefonu. Testovaný kousek ale moc výbavy nepobral, a tak jsme našli i pár záslepek u tlačítek na palubní desce. Ta je mimochodem hlavním pojítkem s Fiatem Bravo, má totiž totožný tvar.

Přece jen je ale patrné, že se sázelo na luxus. A tak jsou tu plastové díly se stříbrným lakem. Pěkné budíky jsou dobře čitelné, panel nakloněný směrem k řidiči má jednoduché ovládání. Bizarně působí jen prehistorický palubní počítač, který najdete i v dobovém Ducatu. Sedadla jsou naopak velmi pohodlná a můžete si vybrat od látkových, přes semišové až po kožené. Potahy s výrazným profilem navíc vypadají nezvykle.

Hlavní devizovou vozu je dnes jeho prostornost. Tu pocítíte hlavně ve druhé řadě sedadel, kde je hodně místa na nohy. Opěradla jsou polohovatelná, lavici lze navíc posouvat, což je také neobvyklé. Pod oblou zádí se nachází poměrně velký kufr s objemem 465 litrů, nicméně jeho hrana je dost vysoko, a tak nakládání a vykládaní těžších předmětů není nejsnadnější.

Jak to vypadá na palubě Lancie Delta, na to se můžet podívat i v následující fotogalerii:

Lancia Delta měla poměrně širokou nabídku motorů, v bazarech se častěji setkáte s naftovými motory Multijet, kdy jde o 16V jedna-šestky a jedna-čtyřky. Zážehové jednotky mají objem od 1,4 do 2,0 litru. K testu jsme dostali úplně základní motor, který už podle parametrů neslibuje příliš rychlé svezení. Jednotka 1.4 T-Jet má výkon 88 kW a točivý moment 206 Nm, stovku zvládne za necelých 10 sekund. Potěší ale poměrně klidným chodem, což je příjemné pro městské ježdění.

Na co si naopak musíte chvíli zvykat, to je bezesporu přítomnost lehké „turbodíry“, kdy je motor v nízkých otáčkách prakticky mrtvý a pak najednou okolo 2000 ožije. To je typické pro jednotky té doby. Dobrou zprávou je, že na palubě je i s takovým základním motorem k dispozici už šestistupňová automatická převodovka. Sice má hodně dlouhý chod v drahách a občas je trochu nepřesná, ale aspoň auto na dálnici tolik netočí a není tím pádem hlučné. Výsledkem je také ještě rozumná spotřeba, my jsme nakonec týdenních 500 km za volantem Delty končili se spotřebou 7,5 litru benzinu na 100 km. Diesely budou úspornější, ale zato hlučnější.

I když má Delta jednoduchou zadní nápravu, chová se na silnici dospěleji než řada konkurentů z její doby. Auto neodskakuje, příliš nebouchá a je plavnější, což jde ruku v ruce s charakterem Delty. Řízení je poměrně přesné, i když přes aktivnější posilovač může působit odtažitě. Ke sportovnímu svezení rozhodně nevybízí. Navíc je tu funkce „city“, která nastaví posilovač na maximum a pak můžete s autem pohodlně parkovat, protože otočení volantem zvládnete i malíčkem. Celkově je svezení s třetí Deltou příjemné, nicméně zcela bez emocí. To je trochu škoda, protože výstřední vzhled vozu i pověst značky slibují opačný zážitek.

Nepřítomnost značky Lancia na českém trhu by mohla zavdat obavám, že se bude auto hůř servisovat. Ostatně udržet její některé modely na silnici je v dnešní době peklo, řeč je třeba o sedanu Thesis. Delta ale taková není, protože velkou část techniky sdílí s Fiatem Bravo a ta je snadno dostupná. Díly jsou navíc poměrně levné. Italské auto má bytelný podvozek, který je snadno rozebíratelný, přičemž se dají jednotlivé komponenty pořídit zvlášť, což snižuje cenu oprav. U karoserie jako takové to ale už logicky neplatí a může se stát, že budetre některé věci shánět déle nebo za ně víc zaplatíte. Jedno brzdové světlo stojí 6000 korun, ale je dostupné i na Alze.

Pokud byste chtěli benzin, doporučíme motory 1.4 T-Jet, které mají nepřímé vstřikování a tudíž u nich méně hrozí karbonizace. Navíc se dají bezstarostně používat na krátké trasy. Určitě bychom ale sáhli alespoň po výkonnější verzi se 110 kW. Jedna-čytřka má rozvody řešené řemenem, který se mění ve 120 tisících kilometrech. Auto si ale bedlivě projeďte, můžete se totiž setkat s opotřebovaným turbem, což se pak projevuje škubáním při akceleraci.

Přímovstřiková jedna-osmička je na údržbu náročnější. U verzí po faceliftu bychom doporučili benzinový MultiAir, jde o modernější jednotku s výborným jízdním projevem. Hledejte ale kousky s dobrou servisní historií a častější výměnou oleje. MultiAir totiž umí zlobit a pak je ho potřeba měnit jako celek, což vyjde na 20 tisíc korun, tedy třeba i pětinu ceny vozu.

Ani u nafty ale neuděláte chybu, neboť „fiaťácké“ Multijety jsou známé svou trvanlivostí. Rozšířené byly ve velkém spektru aut. Mají jen klasické potíže se vstřiky nebo třeba vířivými klapkami, které zatuhnou a pak chladný motor padá do nouzového režimu (po zahřátí a restartu by měl fungovat dál - osobní zkušenost autora textu). Výměna ale není finančně náročná, vejdete se pod 10 tisíc. Totéž platí i pro „dvouhmotu“. Zanesený EGR ventil pak není žádným překvapením, ale to se děje u všech starých dieselů s většími nájezdy.

Zapomeňte na otlučené fabie a vylítané golfy. Lancia Delta dokazuje, že i s velmi malým rozpočtem si je možné pořídit zajímavě vypadající auto s přijatelnou spolehlivostí. Strach z italského původu je v tomto případě lichý. Samozřejmě pokud narazíte na kousek, o který se někdo dobře staral. A i když se nějaké potíže vyskytnou, rozhodně by vás neměly zruinovat. Delta díky své solidní výbavě i velikosti může pohodlně posloužit jak rodinné auto pro méně náročné cestovatele.

Redakce děkuje za zapůjčení vozu společnosti AAA Auto.