Koupit ojetý luxusní sedan za 200 tisíc korun je vždy hazard. Pokud to není Lexus GS 300

Když si projdete český venkov, nenajdete snad jedinou vesnici, kde by neparkovalo alespoň jedno BMW řady 5 (E60) z nultých let. Je to totiž levný způsob, jak se dostat k luxusnímu velkému sedanu. Auta to jsou často unavená, orezlá a se spoustou závad. Přitom existuje velmi zajímavá alternativa, která samozřejmě na první dobrou nepromlouvá k venkovskému mladíkovi. Spíš k obrýlenému znalci z města, který má také hlouběji do kapsy, ale chce jistotu, že když do auta sedne, nastartuje a pojede. Jmenuje se Lexus GS, konkrétně je řeč o jeho třetí generaci S190 vyráběné v letech 2005 až 2011. To, co ztrácí na adrenalinu, vrací na spolehlivosti. I proto jsme tuhle zajímavou ojetinu otestovali.

Když se třetí Lexus GS veřejnosti odhalil v roce 2005 na autosalonu v New Yorku, mnoho „wow“ asi v publiku slyšet nebylo. Oproti BMW „Banglovské“ éry to byla vážně nuda a i dnes působí poněkud usedle. Přistihli jsme se, že jsme se nudili i při pohledu na testovaný kousek vyvedený ve zlatém laku. Nicméně pár zajímavých úhlů jsme přesto objevili, třeba při pohledu šikmo zezadu na svažující se střechu tohoto 4826 mm dlouhého sedanu. K testu jsme si od autobazaru AAA Auto zapůjčili vůz z roku 2007 se základním benzinovým šestiválcem a nájezdem 200 tisíc kilometrů. Nájezdu numericky odpovídala i cena, tedy 250 tisíc korun nebo 200 při využití leasingu. Za tak velký kus auta se to zdá být zajímavou nabídkou.

Faktem ale je, že i když usedlý design stárne pomalu, třeba interiér Lexusu GS byl zastaralý už v době, kdy se tohle auto prodávalo. Palubní deska je strohá tak, jak bylo u Toyoty v té době zvykem, ostatně volant se snaží jen logem zakrýt fakt, že jste mohli na něm použité ovladače najít třeba v tehdejším Aurisu a dalších modelech. Od zívání vás ovšem může zachránit par bizarností, třeba spousta ovladačů (zrcátka, roletka, otvírání kufru a víka nádrže) skrytých ve výklopném panelu vlevo pod volantem. Stejně tak dobové ovládání klimatizace přes dotykový displej je zajímavé. A nutno podotknout, že budíky s pozadím z broušeného hliníku vypadají pěkně, naopak dekor z vyloženě červeného dřeva na středovém tunelu a dveřích leckoho po oku nepohladí.

I když je tedy kabina takový miš-maš s minimem nápadů, je na první pohled patrné, že jde o pohodlí posádky. Kožená sedadla stále charakteristicky voní, jsou měkoučká a pohodlná, což je prima na dálnici, ale horší na okreskách. Kdybyste porovnávali GS s BMW řady 5, bude u Japonce jistě více místa na zadních sedadlech. Interiér je opravdu prostorný a komfortní. Kufr s kapacitou 430 litrů nákladu je spíš slabou stránkou vozu, jakkoliv vzpěry víka do prostoru nezasahují. Právě chybějící karoserie typu kombi Lexusu v Evropě moc nepřála a i dnes bude klasické tříprostorové uspořádání pro řadu lidí problémem a raději se poohlédnou jinde.

Lexus GS se prodával jen s benzinovými motory, v Česku asi nejčastěji narazíte na základní šestiválec s označením 300, který jsme do testu dostali i my. Atmosférický třílitr se šestistupňovou automatickou převodovkou byl k mání s pohonem zadních i všech kol. Je to motor velmi příjemný, zejména díky odhlučnění a celkově decentnímu projevu, který se až pod tlakem pravé nohy promění v jakýsi utlumený šestiválcový song. Už zvukově dává najevo, že je připraven hlavně na klidnou jízdu. A to by se mohlo zdát, že má parametry opravdu zajímavé: výkon 183 kW (249 k), 310 Nm, stovka za 7,2 sekundy a maximum 240 km/h. V realitě to ale vypadá, jako by se ty koně občas někam zatoulaly. Ano, je to svižné auto, ale o nějaké ostrosti a adrenalinu se hovořit nedá, působí spíš vláčně. A to je jeho slabina proti dobovému BMW řady 5 s benzinovým šestiválcem.

Motor má ještě jenu zvláštnost, na kterou už v dnešní době nejsme zvyklí. Je jí obrovský rozdíl ve spotřebě. Když se totiž pohybujete po městě, klidně spolyká třeba 14 litrů benzinu na 100 km. Děsivé! Pak vyrazíte na dálnici, polykáte kilometry a palubní počítač ukáže průměr 6,9 litru benzinu na 100 km. Přesně to se stalo nám, důkaz najdete v přiložené fotogalerii. Tohle auto si tedy rozhodně nepořizujte na poskakování ve městě. Naopak, pokud potřebujete často jezdit dálkové trasy, je to vlastně ideální stroj. A to si ohledem na karbonování motoru. O tom ale až za moment.

Ještě jedna věc se vám bude na dlouhých cestách líbit. Zatímco v zatáčkách GS na BMW nestačí a i když s jistou mírou radost přinést může (hlavně díky pohonu zadních kol), husí kůži vám na serpentině nevykouzlí. Při běžném cestování ale potěší velmi komfortním podvozkem, ze kterého přímo čiší propracovanost a smysl pro techniku japonských inženýrů. A to jsme testovali kousek se základními tlumiči. K mání jsou i verze s tlumiči AVS, u kterých lze nastavovat komfortní a sportovní tlumení (jejich přítomnost poznáte okamžitě díky přepínači u páky automatu). Osmiválcové vozy a hybrid pak mohly mít ještě systém APSSS s aktivními stabilizátory, ten je ale výjimečný. Sluší se ale znovu zmínit, že i auto v základní konfiguraci poskytne obrovskou porci komfortu, kterou od vozu za 200 tisíc nikdo moc nečeká.

Lexus GS je na svůj věk velmi spolehlivé auto, u kterého neuděláte chybu s žádným motorem. Pozor ale, pokud byste z nějakého důvodu chtěli hybrid (450h), zjistěte si, zda u něj došlo k výměně baterie. Té po ujetí zhruba 220 tisíc kilometrů končí životnost a je potřeba ji vyměnit. Originál vyjde na 70 tisíc korun, repasovaná na 25 tisíc. Zaměřili bychom se proto na dva šesti a dva osmiválcové motory. Základní GS 300 je náchylný na větší konzumaci oleje a protože je vybaven přímým vstřikem, dejte pozor na karbonizaci. Právě proto byste s vozem měli jezdit spíš dálky. Jistější volbou je proto o něco modernější a výkonnější verze GS 350, která má kombinaci přímého a nepřímého vstřiku. Rozvody jsou řešeny povětšinou bezproblémovým řetězem vyjma osmiválce GS 430, kde je řemen. Ten se mění spolu s vodní pumpou každých 145 tisíc kilometrů. Všeobecně se mohou objevit tradiční problémy s únikem oleje, chladiva nebo svíčkami, to se ale děje u všech takto starých aut. Také bychom už zkrátili výměnu oleje na minimum, tedy 10 tisíc kilometrů.

Na výběr byly šesti a osmistupňové automaty, popřípadě CVT u hybridu. Převodovky jsou obvykle v pořádku, případně pomůže výměna oleje. Tu bychom prováděli nejpozději po 60 tisících kilometrech. Pokud řazení zlobí, spíš se poohlédněte po jiném kousku. Nakonec nesmíme zapomenout na výměnu oleje v diferenciálu, a to po 90 tisících kilometrech.

Z drobnějších chyb jmenuje vrzání palubní desky u starších modelů nebo třeba unavený pant dveří, který pak znesnadňuje jejich otvírání a zavírání. Řeší se promazáním pantu, který je nepřístupný, a tak do něj lidé navrtávají malé dírky. Klasický problém je také se systémem VCS (popsáno v boxu výš). Spíš raritní potíží je ucpaná výpusť klimatizace, která se projeví vytečením vody do prostoru před nohama spolujezdce. Místo před koupí zkontrolujte. Dobrou zprávou je, že Lexus GS na korozi netrpí.

Lexus GS je jedno z těch aut, které se na trhu s ojetinami vyskytuje v menším množství a pokud tedy v inzerci neobjevíte zajímavý kousek, vyplatí se rozhodně počkat. Kromě základního GS 300 se často objevují hybridy, najdou se i osmiválce. Cena se pohybuje kolem 200 tisíc korun jako v případě námi zkoušeného vozu. Pokud budete pátrat v mezinárodních vodách, může být dobrým místem Polsko, kde bylo a stále je tohle auto mnohem oblíbenější a rozšířenější než u nás. V tomto směru Poláci věděli, co je dobré. Stále ale platí, že řada lidí o Lexusu GS vůbec neuvažuje, takže pokud se pro něj rozhodnete, můžete mít v garáži nevšední auto, které vás ve štychu nenechá.

Redakce děkuje za zapůjčení vozu společnosti AAA Auto.